NSFW!

      Vzduch se chvěl prudkým rytmem velkých bubnů, a mladá Efwra cítila, jak se stejně tak chvějí i její útroby. Bubny ji provázely životem, co si pamatovala. Někdy byl jejich rytmus pomalý a klidný, to když se chystala ke spánku a jejich rytmus se tehdy skvěle sladil s pomalým odbíjením jejího srdce, jindy zase laškovný nebo bojovný. Ale dnes byl jejich rytmus živý, dravý, byly hlasitější a jejich dunění nutilo všechny přítomné k tanci. Stejně jako bubny plnily vzduch i hluboké tóny dlouhých p

„Vždycky jsem věděla, že život není žádná sláva. Byla jsem s tím smířená a žila tak, jak jsem věřila, že mám. Jasně, možná to nebylo tak úplně správně. Ale nečekala bych, že život po životě může být o tolik horší.“ Protáhla se a slastně zavrněla, její lesklá srst zazářila v paprscích poledního slunce. „Vlastně jsem nikdy na život po životě nevěřila. Spletla jsem se. A kdybych měla ruce, tak se profackuji za to, jak moc.“ Přejela své posluchače pohledem plným hořkosti a pokračovala v rozmluvě. „A

  Planeta Země, třetí planeta Sluneční soustavy v galaxii Mléčná dráha a jediná planeta této galaxie, které byl dán dar života si žila dál tím svým nudným a nezáživným životem. Ale některé Staré civilizace tušili, že se brzi stane něco strašného.  Atlanďané obyvatelé bájné Atlantidyzjistili pravdu o tom všem a řikali jim Poselstvo. Asi půl roku po zjištění zmizeli i s celím svým kontinentem. Aztékové, Toltékové, Egypťané, Řekové a další kteří následovali jejich cestu je nazývali Bohové.

Tady se

Zdravím lidi co tu ještě chodí.Jak byla tato stránka založena byla podle mě úspěšná.Bylo tu plno lidí a příspěvků.Po čase jsem tu přestal chodit a když jsem se po pár měsících podíval poznal jsem bídný stav stránky.Web je dobře udělaný s dobrým tématem tak nevím kde je problém.Prosil by jsem o vyjádření lidí a zakladatelů jak tuto situaci vyřešit.

Východňané jsou matriarchální společnost založená na "demokratických" základech:
*v jecich jazyce se C vyslovuje jako K, jméo bohyně proto není Cepetéš, ale Kepetéš

"Na počátku byla Cepetéš , Velká matka, jejíž hruď zdobí osmdesát ňader, z nichž prýští řeky světa.
A Cepetéš procitla, a cítila, kterak je plodná a plná života,
ale zjistila, že nemá druha, se kterým by mohla plodit.
Pohlédla na své mohutné tělo a pochopila, že je holé a prázdné,
a tehdy se začala za svou nahotu a neplodnost stydět.

Je nádherné, lednové ráno. Stromy poprášené zářivým bílým sněhem, pole pokrytá měkkou sněhovou duchnou a svěží vzduch, ji vítají na její obvyklé procházce. Ale Nell je dnes neklidná. Nedokáže s obvyklou radostí přijmout objetí matičky Země. Její myšlenky, jako by s vločkami vířily ranním vzduchem a ne a ne zformulovat děkovnou modlitbu k Bohyni. V uších jí stále dokola znějí slova její nakladatelky. Sněhová krusta, která se díky mrazivé noci na poli utvořila, jí křupe pod nohama a podivným způso