Anthem #2

Vložil: Hanare dne březen 15, 2016

3

0

1658


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

Londýn máme nadohled.
"Tak kdy už přijdou?" začínají si mezi sebou šeptat démoni kolem mě. Jen kdyby měli trochu trpělivosti...
Zavětřila jsem. "Jsou blízko." řekla jsem si spíše pro sebe. Zvedla jsem ruku a všichni jako na pokyn zastavili.
"Tak pojďte." zašeptala jsem a vytasila dvojčata, hned jak jsem uviděla první siluetu.
Skřížila jsem meče nad hlavou - povel k útoku.
Vše se dostalo do bojového času. Neuvěřitelně rychlý, a zároveň příjemně pomalý. Sekla jsem Infernem a hlava nejbližšího Lovce odletěla v dál. Jeho oči se na mě vyčítavě dívaly.
Už jsem se chtěla vrhnout do bojové vřavy která běsnila přede mnou, když mi kolem ucha prosvištěla šipka. Kůže na tváři se mi nepříjemně stáhla. Bronz.
"Ty vypadáš nějak jinak." prohlásila žena, která přede mě předstoupila a zasadila do kuše další šipku.
"Hmm." zamručela jsem. Dvojčata mi v rukách zahučela. Tahle Lovkyně je silná, silnější než všichni ostatní. Konečně se trochu pobavím.
Vrhla jsem se na ni dřív než stačila znovu vystřelit.
Sekla jsem jí oběma čepelema po krku. Uskočila, využila vzdálenosti mezi námi a vystřelila nabitou šipku.
Tím výstřelem mi dala přesně tu chvilku, kterou jsem potřebovala na přetranformování dvojčat do jednoho, obouručního meče. Zabrněly mi dlaně. Dvojčata si za transformaci vždy berou nějakou daň. Teď se ovšem zdála minimální.
Vyrazila jsem a sekla jsem ji do stehna. Pak do ruky. Už jsem ani nevnímala, kde a jak moc jsem ji zranila. Proč taky? Chci ji vidět mrtvou, Dvojčata chtějí její krev.
"Kde je?" zeptala se, když se po chvíli dostala do - pro ni - bezpečné vzdálenosti.
"Kdo?"
"Váš pán. Pán Anthemu."
"Cože!?" vyjekla jsem a další sek směřovala na hrudník. Nestihla uhnout, chvíli jsem pozorovala její ruku, jak odlétá v dál.
"Odpovíš?" sykla. Svému pahýlu nevěnovala jediný pohled. Pořád na mě mířila svou kuší.
"Jak se opovažuješ..." přesunula jsem pozornost zpátky na ni. Hněv mě začínal sžírat.
"...nazvat mě chlapem!" dokončila jsem a pak mě zloba úplně pohltila.
 
"Hodně si zakládáš na tom, že jsi první PANÍ Anthemu, co?" zeptal se Raymond. Uplynul přesně den od konce bitvy u Londýna. Všichni jsme nasbírali nové síly, město je naše, svolali jsme všechny démony které jsme zvládli zkontaktovat a přemýšlíme, co dál.
"Stálo mě dost času zabít bývalého Pána na to, abych na to mohla být háklivá, ne? Zrovna ty by jsi to měl vědět nejlíp." Poslední větu jsem zavrčela. On jenom pokrčil rameny a pokračoval v plánování.
"Máš v plánu použít Proklatý Grál, ne?" zeptal se. Proklatý Grál je další z legendárních artefaktů, která jsou v mém držení. Tento Grál vytvořil první Pán Anthemu s tím, že jednoho dne poslouží ke splnění cílů démonů.
"Ano. A podle toho co jsem zjistila, potřebujeme ovlivnit aspoň dvě třetiny této planety, aby vyhladil všechny Lovce."
"Což podle mého výzkumu znamená každé hlavní město. Kde chcete začít?" prohlásil. Líbí se mi, že nechodí kolem horké kaše. Taky kvůli tomu se stal mým pomocníkem.
"Francie." řekla jsem s jistotou a ukázala na město s názvem Paříž. "Tentokrát nebudeme útočit zvenku, ale zevnitř - přesuneme se tam Branami."
"Jistě." odpověděl a okamžitě začal rozdávat rozkazy. Do hodiny bylo všechno nachystané.
"Tak do toho." řekla jsem si pro sebe, neobtěžujíc ostatní démony předbitevními kecy, a prošla Branou.
Hned po přesunu jsem setla hlavu Lovci, který seděl zády. Dříve než si mě někdo stihl všimnout, jsem přetransformovala dvojčata do glocků a střelila po dalších dvou Lovcích. Ztežka jsem se opřela o zeď. Sakra. Zapoměla jsem, že střelné zbraně berou tolik energie. Odhaduji, že Dvojčata můžu přetransformovat už jen jednou, jinak bych potom nebyla schopna bojovat. Zvedla jsem se a vyrazila. A začala jatka.
"Raymonde, jdi nalevo." řekla jsem a vyrazila přesně na druhou stranu. Vystřelila jsem na Lovce který se objevil za rohem. Budou to tady potřebovat nově omítnout.
Prošla jsem asi deset mísností, a pak už nebyl, kdo by vzdoroval.
Západní část vyčištěna. Informoval mě Raymond. Právě v čas.
Takže stačí už jen hlavní místnost. Odpověděla jsem a vyrazila tam.
Ještě než jsem udělala druhý krok, něco mi podmetlo nohy. "Co to...!" začala jsem, ale vlna energie mi odtrhla slova od úst. Co se to děje? Že by nějaká zbraň Lovců? Jestli tipuji správně, tak za chvíli začnou problémy. Vyhrabala jsem se na nohy a rychle vyrazila směrem k hlavní místnosti.
Jste v pořádku, Paní? Ozval se Raymond, ale spojení bylo pěkně mizerné.
Co se děje?
Ta vlna energie... Paralyzovala mě. Musíte jít beze mě.
Dobře. Takže jsem na zbytek sama. Když to vyřadilo Raymonda, tak ostatní démoni neměli šanci.
Do dvoukřídlých dveří mířících do hlavní místnosti jsem vrazila bez přemýšlení.

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů