Anthem - prolog

Vložil: Hanare dne březen 7, 2016

7

1

2238


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

Zdravím.

Tento příběh mám v hlavě už notnou chvíli, ale ještě jsem nesesbírala odvahu se o něj podělit se světem. Až do teď.

Budu vám vděčná, když mi poskytnete zpětnou vazbu...

Užijte si to ;)

"Raci!" vykřikla jsem a vykryla vlnu energie vlastním tělem.
Když jsem otevřela oči, hleděly na mě dva páry ustaraných očí. Asi jsem musela na nějakou dobu omdlít.
"Je Race v pořádku?" zaskřehotala jsem. Přes bolest na hrudi jsem mohla sotva mluvit. Clark kývl, oči plné slz. To mu na mě tak záleželo?
Pousmála jsem se a zase zavřela oči.
"Démon mé úrovně, a zemře tak bídnou smrtí..." vysoukala jsem ze sebe. Všechno se se mou začalo točit a měla jsem pocit, jako bych se topila v temnotě. Tak takhle vypadá smrt?
"Ne, Catelyn, ne!" bylo poslední, co jsem slyšela...
 
 
 
O týden později, Lávový palác Anthemu
"Konečně jste se probudila, má paní." ozvalo se hned jak jsem otevřela oči.
"Jak dlouho jsem byla mimo, Raymonde?" zeptala jsem se a začala se zvedat.
"V lidském světě jste byla šestnáct let, a po smrti vašeho těla v tom světě jste týden spala." odpověděl pohotově.
Zamračila jsem se. "Lidský svět? Co jsem tam dělala?"
Zvláštně se na mě podíval. "Amnesie. Zajímavé..."
"Hodláš odpovědět?" vyštěkla jsem.
"Chtěla jste se přesvědčit o síle Lovců. Dělalo vám starosti, že se ještě nepoddali."
Ušklíbla jsem se a zvedla se na nohy. To je mi tak podobné.
"Proč jsem tam šla já? Proč ne někdo z vyšších démonů?"
"Prý jste je chtěla vidět na vlastní oči."
"A proč náhradní tělo?"
Raymond pokrčil rameny. "Nenechala jste si to rozmluvit."
Zamyslela jsem se. Ze světa lidí jsem si nic nepamatovala, jaká škoda... Ale i přes nedostatek informací to musíme udělat. Nemůžeme nechat Lovce dělat si co chtějí. O lidský svět usilujeme tak dlouho... Pokynula jsem Raymondovi a vyrazila.
Procházela jsem mým palácem. Raymond musel chvílemi poklusávat, aby mi stačil. Přejížděla jsem očima po tmavě červených stěnách, dívala jsem se na rudě červené závěsy v oknech, které poskytovaly pohled na bezútěšné planiny světa démonů, Anthemu. Mého světa.
Rozrazila jsem dvoukřídlé dveře vedoucí na balkon a kývla jsem na mého společníka.
"Démoni Anthemu! Paní se po šestnácti letech vrátila domů. Promluvá paní Anthemu Catelyn!" zařval Raymond, co mu síly stačily.
"Jak jistě všichni víte, byla jsem ve světě lidí." začala jsem. Nějak jsem v řečnění vyšla ze cviku, nevěděla jsem co říct. Ale rychle jsem se rozmluvila. "Ti pitomí Lovci si dělají moc velké nároky na svět, který už skoro patřil nám. Ale my to tak nenecháme! Začněte tavit miredian, kovat zbraně schopné ničit světy, brousit si zuby a drápy, protože vyhlašuji válku! Portály Podzemí nastavte na Zemi. My jim ukážem, že zahrávat si s Anthemem je chyba, za kterou se platí smrtí."
"A jestě jedna věc." přešla jsem do polohlasu. I tak jsem si byla jistá, že mě uslyší i ti nejnižší démoni. "Kdo bude mít slitování, toho osobně zabiju." Ani nemá cenu jim říkat, že tohle si nikdo z nich nepřeje.
Bez dalšího komentáře jsem se otočila a šla zpátky do paláce.
"A co budete dělat vy?" Zeptal se mírně udýchaně Raymond.
"Já?" opáčila jsem. "Já se taky budu chystat na válku. Kvůli těm pitomcům jsem přišla o paměť. Tak se postaráme, aby oni na nás nezapoměli. Nikdy." řekla jsem a ušklíbla se. "Nachystej mi Dvojčata. Po těch šestnácti letech budou pěkně hladová."
"Jste si jistá? Když jste je naposledy-"
"Vím co umí, Raymonde. A je to moje věc. Nachystej je! Zítra půjdu do světa lidí. Konec diskuze."
"Ano paní."

 

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (1)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů


1

March 9, 2016, 5:56 pm

ryuniichan napsal:

Úžasný :) Jsem tu dneska poprvé a jsem ráda, že moje první přečtení byla zrovna tvoje povídka, která mně přesvědčila o kvalitě téhle stránky.. Miluju povídky, kde je dobro x zlo, démoni, lovci a další mystické postavy.. Moc díky za super zážitek, i když to byl jenom zatím prolog. Moc se těším, jak to bude všechno pokračovat ^^^:)