Čtvrtá republika

Vložil: Nidraz dne únor 21, 2016

3

3

1966


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

Prosím pokud chcete další úryvek pište to do komentářů, děkuji. Jedná se o kousek z chystané knihy(jde do korektúry).

Čtvrtá republika - Vzestup říše

Svazek I.

 

Píše se rok 200 Třetího letopočtu, den 77. Galaktického cyklu. Tento nový letopočet započal v roce 2035 po převratných změnách na Zemi. Aby jste však, mí drazí čtenáři, lépe pochopili vše co Vám v příštích Svazcích budu vyprávět o dobách dávno minulých, musím Vás provést onými událostmi jenž změnili vše a více než si dokážete uvědomit. Vzestup lidského impéria jenž mělo v následujících letech dosáhnout nevídaného pokroku. Pozdější vstup mezi koalici mimozemských ras v naší galaxii jíž jsme bláhově nazývali 'Mléčná dráha'. Nová epocha lidstva, kterou zapříčinil chtíč mladého muže z Česka.

 

Byl to obyčejný víkendový den. Viktor byl zvláštní člověk, miloval les, přírodu jako takovou, zvířata a všechny nádherná místa, který mu dodávala pocit štěstí v těžkých chvílích. Jako každou Sobotu se procházel lesem a hledal místa, která ještě nenavštívil. Tentokrát se však vydal na cestě mnohem hlouběji mimo vyšlapané cestičky až narazil na široké údolí, ve kterém nerostl jediný strom. Uprostřed toho údolí byl položen kámen velký jako dům. Když ho obcházel z blízka narazil na štěrbinu, která vedla pod zem. S neuvěřitelnou zvědavosti do ní vlezl a následoval cestu. Spirálovitá cestička kolem hluboké propasti vedla stále dolů. Světla bylo tak akorát z dalších štěrbin pod skálou.

 

Až se nakonec dostal dolů uviděl něco co nečekal. Kovové dveře. Nejrpve si pomyslel, že tady bude jakýsi partyzánský bunkr z druhé světové války, který nebyl doposud prozkoumán, jelikož se říkalo, že v téhle oblasti byla odbojová kupina, která kladla silný odpor. Vytáhl mobil a zapnul na ní baterku, aby si posvítil na oné dveře. Žádná klika. Rozhlédl se kolem až světlem přejel po nečem co upoutalo jeho pozornost. Vedle dveří byl do kamene zabudován terminál na otisk ruky. Viktorovi bylo okamžitě jasné, že tohle bunkr z druhé světové rozhodně není. Co může ztratit řekl si. Byl přeci jen v docela velkých problémech a s rodinou už dlouho nebyl v kontaktu. Natáhl ruku a přitiskl ji. Přes terminál probleskl světle modrý zážeh světla. Dlaň ho rozpálila a složil se bolesti k zemi. Posvítil si na ní, ale žádná zranění jenž by mu způsobila bolest na ruce neměl. Začal být vystrašený. Dveře před ním se v půlce otevřeli a křídla dveří zmizela někde ve stěnách. Rozsvítila se před ním chodba v jasném bílém světle. Vstoupil pomalu dovnitř a schoval mobil. Když byl uvnitř dveře se za ním opět zavřeli. 

 

"Pozor, proběhne úprava gravitace vzhledem k vertikální poloze plavidla." zazněl ženský hlas a v dané chvíli to s Viktorem praštilo na boční stěnu chodby, která se nyní stala podlahou. "Co to sakra..." zvedal se Viktor a viděl na konci chodby dveře, které se zrovna otevřeli. Byl to výtah, uvědomil si, když přistoupil blíže. Podíval se za sebe a zavolal "Haló?" nikdo mu však neodpověděl. Dveře výtahu se začali pomalu zavírat a tak do nich rychle vlezl. Proč jsem to udělal říkal si, ale přišlo mu to stále lepší východisko než zůstat v té chodbě kde už zmizeli veškeré stopy po dveřích, kterými do ní vešel. Výtahem jel už asi pět minut a začínalo mu být čm dál větší teplo. Stále mu vrtalo hlavou to slovo, které slyšel. 'Plavidlo.' nechápal kdo to mluvil a ani co to znamenalo, vůbec netušil kde je a co se to tu zatraceně děje. Jeho strach se začínal prohlubovat, když se mu hlavou honili myšlenky kam až ten výtah vede. Teplo bylo čím dál větší a bál se, že se tam uvaří, bylo mu jasné, že už je velmi hluboko pod zemí. Výtah se konečně zastavil. Než se však otevřeli zazněl znovu ženský hlas. "Prosím, vyčkejte na procedúru obnovení podpory života." Slyšel hlasitý zvuk někde z venčí výtahu. "Vítej na palubě lodi Nidraz, člověče." zazněl hlas během otevírání dveří. Viktor strnul, když to uviděl.

 

Ne moc vysoká místnost, za to široká s prosklenou přední stěnou, která byla zvenčí chráněná nejspíšem ocelovým plátem. Uprostřed bylo vysoké křeslo s palubou a terminály kolem něj. z místnosti vzadu vedli další troje východy, zase výtahy pomyslel si Viktor. "Správně." řekl ženský hlas. Viktor se ohlížel, ale nikoho neviděl. "Neuvidíš mne. Tedy pokud nemáš schopnost vidět v číslech, jak to mu vy lidé říkáte." "Kdo jste? A kde to vůbec jsem?" vyptával se rychle Viktor. "Klid člověče. Vím, že máš spoustu otázek. Skenuji. Zrychlený tep. Zvýšená hladina adrenalinu a Ghrelinu. Jsi vyděšený a máš hlad." "Fajn to bychom měli. Kdo jsi?" ptal se Viktor neochvějně a netrpělivě. "Nechceš se posadit?" ptal se vlídně hlas. "Ne, dokud mi neodpovíš." "Sedni si a vše se dozvíš.". Viktor sklouzl pohledem na křeslo. Pomalu k němu popošel. Dveře výtahu se za ním zavřeli. Podíval se na vysoké křeslo, nevypadá špatně řekl si Viktor. Vlastně vypadá přímo úžasně. Zhluboka se nadechl, vydechl a pomalu se usadil do křesla. V tu chvíli se křeslo přizpůsobilo velikosti a výšce člověka, narovnalo se do správné polohy a natočilo se směrem k prosklené stěně. Ze zad křesel se vynořili organické hadičky, které mu na místě spánku bezbolestně implatovali mikrodisk. Před ním se do prostoru počali promítat holografy. Prvky na Zemi známé i neznáme, atomy, molekuly, solární soustavy, které nepoznával, gigantické stanice vybudované na asteroidech, planety, na kterých žijí miliardy obyvatel různých ras pospolu, tvory těch nejpodivnějších tvarů, koalice, aliance, sdružení ras, kultury, války a dohody, vědecké průlomy, cestování mnohonásobně rychlejší než světlo, neuvěřitelné, kolosální obydlené satelity, válečné křížníky, obchodní fregaty, kolonizační plavidla velká jako města, majestátní mateřské lodě a všechny dostupné informace o nich. Poté však holografy změnili tématiku a zaměřili se na výpočty a rovnice, proměnné, početní soustavy jež Viktorovi nedávali smysl, algorytmy, jazyky různých národů a světů, v té chvíli se zastavil a změnil jazyk lodních systému z latiny na svůj rodný, jelikož systém lodě vypočítal jakým jazykem budou lidé v této době mluvit, bohužel se systém výpočtů zasekl v jednom čísle, nikoliv chybou stroje, ale programátora a tak i onen ženský hlas na něj mluvil latinsky. Viktor však latinsky uměl neboť se dlouho zajímal o mrtvé jazyky a starověké kultury. Zároveň pochopil, že pomocí implantátu se učil, nechápal jak tuto úpravu provedl a už vůbec nechápal jak je nějáký systém schopný vydedukovat ze starověkých dorozumívajících se způsobů budoucí hovorový jazyk. Když pokračoval v promítání prohledával výzkumy, které pomohly zdokonalovat jednotlivé rasy, ale jedna ze všech těch ras vyčnívala. Viktor viděl jak ostatní rasy hleděly na tuto jednu s respektem a obdivem, nemluvilo se o ní, byla téměř legendou, jelikož o její existenci se vedli pouze teorie a chybí fakta, aby se tyto teorie prokázali. 

 

"Už máš své odpovědi?" zeptal se ženský hlas. Viktor nemohl uvěřit tomu co právě viděl. Nevěřil, že je to skutečnost, myslel, že je to jen zatraceně živý sen a on teď spí. "Ne, tohle je naprostá realita." odpověděl hlas. "Umíš číst myšlenky?" "Ne, pouze dedukuji ze tvých pohybů, a životních funkcí." "Nevěděl jsem, že... co vlastně jsi? A kde jsi? Pochopil jsem správně, že nejsi živý tvor?" vyptával se Viktor. "Ne tak docela." odpověděl ženský hlas. "Jmenuji se Ovidia a jsem součástí lodní databáze a jejích systémů. To je vše co prozatím budeš potřebovat vědět." "Ne tak docela?" Ovidia mlčela. "Chápu. Mimochodem já jsem Viktor." řekl. "Jen mi něco vrtá hlavou." "Proč Ty?" předběhla ho Ovidia. "Ano." "Mí stvořitelé nechali na Zemi Nidraze před desítkami tisíci lety z určitého důvodu. Vaše rasa má neuvěřitelný potenciál růst a to i přes vaše nedostatky. To věděli dříve než jste se vyvinuly. A až se vyvinete do dnešní podoby jíž říkáte Homo Homo Sapiens, Nidraz začne přivolávat nejbližšího, dostatečně empatického a rozumného člověka pomocí jeho podvědomí, který povede svou rasu k Inuvralitu. Mynethil - v jazyce stvořitelů Vůdce - A tím jsi ty. Stvořitelé věděli, že Velká rada spojených ras potřebuje další schopnou rasu jestli má mít Aliance Vergu šanci přežít cykly jež nastanou." Viktor se snažil pobrat vše co mu Ovidia sdělila. "Dobře, moment, počkej chvíli... co je to Inuvralit a nějáká rada ras nebo Verg nebo co to je?" "Inuvralit je termín v jazyce mých stvořitelů. Znamená vývin rasy na technologickou úroveň mezihvězdného cestování. Velká rada spojených ras je sdružení starších zastupitelů jednotlivých ras v Alianci Vergu, kteří rozhodují o všem co se mezi těmito rasamy děje a řeší jejich problémy. Aliance Vergu je spojenectví sedmi nejvyspělejších a nejrozsáhlejších ras v této galaxii, kterou Aliance oficiálně nazývá Vergus nebo Verg." Viktor kýval hlavou "Ach tak... myslím, že mě začíná bolet hlava." "Tvůj mozek není zvyklý na příjem tolika informací a samotný by jich tolik ani nedokázal uschovat. Proto ten mikrodisk. Pomáhá ti napojit se na veškeré informace v lodní databázi. Postupně si je budeš pamatovat všechny a budeš schopen učit se mnohem více a používat získané znalosti. Mikrodisk se pomalu dostane do tvého mozku a až se napojí, bude pomáhat tvému tělu správně fungovat. A dovol mi předvést ti volbu." na palubě hlavního počítače se vysunul tácek na němž byla fialová pilulka. "Pozřeš-li ji dostaneš veškeré živiny a potřebné látky do těla a pomůže ti regenerovat veškeré buňky v těle, jediný háček je v tom, že ji budeš muset brát pravidelně." "Moment, co tím chceš říct?" obával se odpovědi Viktor. "Budeš nesmrtelný."

 

"Cože?! To myslíš vážně? Tohle už začíná být vážně moc. Rasy, lodě, rychlost světla a další magořiny jsem ještě jakž takž dokázal pojmout díky mému dětství plné Stargate a Star Wars, ale tohle už je trochu přehnané." "Dej si na čas, nerozhoduj se hned, ale ber v ohledu to, že jsi jen jeden vyspělý člověk s takovým potencionálem. Může trvat několik dalších desetiletí než loď nasměruje lidi tak, aby se geneticky spojili a vytvořili další potomky, kteří následně splodí člověka Tobě podonému. Čím déle budeme čekat, tím méně času bude lidstvo mít na dosažení potřebné úrovně."

 

 

Viktor dlouho neváhal a vzal si pilulku. Nemá nikoho, kdo by ho hledal kromě šéfa v práci. Nastěhoval se do lodi, měl vlastní kajutu, která patřila kapitánovi lodi před ním. Vskutku obdivuhodně zařízená, očividně byly stavbou těla, člověku velice podobní.  

 

"Co teď?" zeptal se Viktor Ovidie. "V následujících desítkách vašich let budeme pomáhat Tvé rase dělat vědecké pokroky, učit je novým způsobům a pomůžeme vám stát se právoplatným členem Aliance Vergu. Až nastane čas kontaktujeme Velkou radu." "Ovidie?" "Viktore?" "Proč jsme stále pod zemí?" "Kvůli nenápadnosti v době vyčkávání, nyní se však můžeme přesunout na orbitu planety." Viktor se obzvláště na toto těšil. "Chceš si to vyzkoušet sám?" "Samozřejmě." odpověděl Viktor s jistou radostí v hlase. "Vždycky jsem chtěl vlastní vesmírnou loď." šibalsky se usmál. "Loď je v podzemním hangáru. Doporučuji zapnout generátory ochraných štítů a otevřit stropní otvor hangáru." poradila Ovidie. "Řekni mi Ovidie jak velká je vlastně tahle loď a čím vším je vybavena?" ptal se Viktor. "Soustřeď se na svou otázku a vybav si hlaní databázi počítače a hledej tu informaci v ní. Nejprve to bude trochu trvat, ale pak ji bu..." "Mám to. Loď je tři sta padesát devět metrů dlouhá, sedm desát jedna metrů široká a čtyřicet pět metrů vysoká. Má k dispozici čtyři atmosférické a dvě hlavní trysky. Sedm energetických reaktorů z nějákého velmi vzacného materiálu. Nedokážu si to nějak vybavit.." "Ještě nejsi připraven. " "No nic, co tu máme dále. Další dva reaktory pro FTL pohon. Jeden hlavní, druhý sekundární. Loď je sestavena ze velice odolných slitin, které se na Zemi nevyskytují. Je také vybaven párem generátorů štítů, pár ofilonových hlavic s účinky podobné jako naše jaderné zbraně, ale o síle pěti tisíc megatun TNT. Zatraceně kdyby tohle viděl Obama.. Dále tu máme dva páry iontových kanonů, dvě plasmová děla a pár menších kanonových baterií proti letkám. Tahle loď je vybavena jako do války. Jsem si jist, že se budou dříve či později hodit." Ovidie to nekomentovala.

 

Po pár dnech studií databáze začali s přesunem. Vrata podzemního hangáru se pomalu začala otevírat a jeho energetické pole vyhrnulo půdu nad vraty až k povrchu. "Atmosférické trysky na padesát procent." Viktor mezi tím zadal příkaz do hlavního počítače pomocí dotykových panelů a za prosklenou zdí odhrnul její kryt. Viktor v tu chvíli viděl na celou přední část trupu lodi. Nidraz se vynořil s povrchu Země a letěl skrze atmosféru až dorazil na orbitu planety. "Země je neuvěřitelně krásná." Viktor došel až k výhledu z můstku a sledoval planetu. "Tohle musel určitě někdo zpozorovat, hlavně radary a satelity." obával se Viktor. "Přesně to chceme. Brzy se nás pokusí kontaktovat." řekla Ovidie pobaveně. "Vysvětlení pro světové vlády bude vážně zajímavé." znervózněl Viktor. "Jsem unavený Ovidie. Musím se trochu vyspat. Vzbuď mě kdyby se někdo pokoušel navázat kontakt nebo kdyby se cokoliv zvláštního dělo, budu ve své kajutě."

 

 

 Konec I. svazku.

...
Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (3)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů


0

February 22, 2016, 10:51 pm

Zloděj napsal:

nemužu se dočkat až si přečtu další

0

February 22, 2016, 5:59 am

Petrus napsal:

posli dalsi :)

1

February 22, 2016, 2:03 am

Martin napsal:

Ahoj, díky moc za vložení, rád čtu tento druh povídek