Euphoriina zkouška

Vložil: Nell22 dne únor 11, 2016

1

2

1810


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

"Sakra!"

Zvuk tříštěného skla zní v prostoru malé, luxusní oblékárny jako výstřel z děla. Pokojem se okamžitě šíří vůně drahého parfému, kterým Euphoria právě mrštila proti zdi.

"Nikdo nemá právo se rozejít s afroditinou dcerou!" Vrčí, když si obléká černé latexové kalhoty. Dárek od kamarádky, který nikdy nehodlala využít. Teď se hodí.

"Nikdo nemá právo se rozejít se mnou!" Pokračuje ve své vzteklé tirádě, zapíná černou podprsenku, přehazuje si přes ramena černý kabát a do kabelky vkládá malý, elegantní revolver.

"Ještě se uvidí, kdo, koho pošle do hajzlu." Křičí do ticha prázdného bytu a rázně za sebou práskne dveřmi.

Euphorie má pocit jako by její mysl byla rozdělena na dvě části, přičemž ta temná má navrch. Na jednu stranu jí lomcuje obrovský vztek a těší se, jak toho zpropadeného vlkodlaka potrestá za tu drzost, na druhé straně ví, že je to všechno špatně a je zděšena tím, co se chystá udělat. Bohužel její pravé já ztratilo vládu nad tělem a může jen se zatajeným dechem přihlížet tomu, co se bude dít.

Už slyší jejich smích. Ladným krokem vchází do úzké uličky, kterou právě prochází Erik a jeho nová přítelkyně.

"Ahoj lásko." Spouští hlasem prodchnutým záští a schválně nechává černý kabát, aby se rozevřel. Erik ji přejíždí zmateným, nevěřícným pohledem.

"Euphorie, co tu proboha děláš? Řekl jsem ti, že je konec. Zamiloval jsem se, už s tebou nemohu být." Euphoria vztekle dupne nohou ve vysoké černé kozačce a rozkřikne se.

 "Skončí to, až řeknu já!" Fialkové oči jí planou hněvem a raněnou pýchou a z kabelky vytahuje revolver.

"Jak jsi mně mohl vyměnit za obyčejnou sirénu?! Určitě tě očarovala svým zpěvem!" Pokračuje a hněvivě přejíždí pohledem po krásné dívce po Erikově boku. Ta si ji beze stopy strachu prohlíží a na její urážlivou poznámku odpovídá jen melodickým brouknutím.

"Drž hubu, ty děvko!" Křičí hystericky Euphorie a s revolverem mířícím na dívčino srdce se přisouvá blíž. Nejraději by jí zohyzdila tu její bezchybnou tvářičku. Ale přinutí se svůj vztek zčásti opanovat a přesouvá svou pozornost k nyní již vzteklému vlkodlakovi.

"Teď budeš trpět pejsku. Nikdo nemá právo odkopnout afroditinu dceru a už vůbec ne sprostý vlkodlak jako jsi ty!"

"A nikdo nemá právo nárokovat si lásku, která mu nepatří, to víš moc dobře, sestřičko." Nese se vzduchem líbezný hlas a najednou před hlavní zbraně stojí Euphoriina sestra Diora.

"Skloň zbraň, má drahá. Tvůj úkol je splněn, zkoušku jsi složila. Můžeš jít domů. Ty víš, že se ničím neprovinil. Je vyléčený. Vše je v pořádku."

Euphorie nedokáže snést laskavý pohled své starší sestry a sklápí pohled k zemi.

"Ale on se rozešel se mnou. To mu nemohu odpustit."

 "Pýcha sestřičko? Ta nám nepřísluší." Diora bere Euphorii za ruku a pomalu ji přitahuje do své náruče.

Zděšenému Erikovi se konečně dostává slov.

 "Afroditina dcera? Tvrdila, že je pouhá kněžka! Odpusť mi, má paní. Nechtěl jsem tvé sestře ublížit, ale sama víš nejlépe, že si nemůžeme zvolit, koho budeme milovat."

"V pořádku Eriku. Neudělal jsi nic špatného a mé sestře jsi ve skutečnosti neublížil. Ona tu byla kvůli tobě. Byla tvůj lék. Po té hrozné události požádal tvůj otec naši matku o pomoc."

Erikovi pomalu dochází plný rozsah jejích slov a na jazyk se mu derou otázky. Je ale přerušen Euphoriiným bolestným vzlykem.

Euphoriino pravé já se konečně dostalo k moci nad tělem a ona se vyděšeně hroutí do sestřiny náruče.

"Ach Dioro! Vůbec nechápu, co se to stalo! Najednou jsem se vůbec nedokázala ovládat, nebyla jsem to já."

 Euphoriiným tělem otřásají vzlyky a Diora ji pevně tiskne k sobě.

"To nic, drahoušku. To jen..." Slova vyznívají do ztracena, Diora se zaráží, pozorně si setru prohlíží, čichá k jejím vlasům.

"Háde!" Její křik se nese prázdnými ulicemi.

"To je křiku, to je křiku. Á moje oblíbená neteř. Copak se děje krásná Dioro?"

"Zkontroloval sis v poslední době svou schránku perel hříchu?" Diora opatrně pokládá sestru na zem a naznačuje Hádovi, aby si ji prohlédl.

"Ne. Proč bych..." Jak se sklání nad Euphorií, dochází mu, na co Diora naráží a ulicemi se opět rozléhá rozzuřený křik.

"Kale! Okamžitě vylez, ty jeden zpropadenej zatračenče!"

Dříve, než jeho křik dozní, vychází z postranní uličky temná postava.

"Jsem tady, otče." Nejmladší syn pekel se zle pochechtává a přejíždí zlomyslným pohledem po přítomných.

"Co tě to zase popadlo! To přestává všechno! Pohrávej si s pozemskými, jak je libo, ale otrávit pýchou svou vlastní sestřenici?! To už je moc i na tebe. Já z ní teď vyjmu esenci a ty ji pak bezpečně dopravíš na Olymp. A běda ti jestli zase něco vyvedeš. Sto let strávíš na Styx! Cháron už potřebuje dovolenou!"

"Jo jasně!" Pochechtává se Kale neustále, ale úsměv mu mizí ze rtů, jakmile si všímá otcova výrazu. Tentokrát to opravdu přehnal. Nechtěl sestřenici doopravdy ublížit, ale asi to bylo nebezpečnější, než se zdálo.

Kale pokleká vedle Euphorie a bere její zimnicí rozechvělou ruku do svých dlaní.

"Omlouvám se, krásko." Drží ji, aby se necukala. Vyjmutí perly je bolestivé. Konečně je hříšná esence zpět na svém místě v zapečetěné schránce.

Euphorie se zmocňuje ještě větší třes a dýchá jen povrchně. "Mazej s ní na ten Olymp!" Vrčí Hádes a znechuceně se od syna odvrací. Kale opatrně bere mladou bohyni do náručí a mizí.

Erik a Eloise, němá siréna, stojí ještě několik minut na tom samém místě, neschopni slova. Hned po Kaleovi zmizeli i Hádes s Diorou. Jediné, co po nich zbylo, je pergamen s pečetí Múz, díky kterému bude Eloise jednoho dne opět moci využívat svůj krásný hlas.

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (2)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů


0

February 19, 2016, 6:14 pm

Nell22 napsal:

V tom případě je to pro mě pocta. :) Děkuji.

0

February 16, 2016, 10:27 pm

Laesdron napsal:

normálně se téhle kategorii ,,dívčích fantasy románů" vyhýbám jak vlkodlak stříbru, zatím je to teprv 2. krátký exemplář, co jsem přečetl, ale jo, zdá se to dobrý, čtivý a svižný