Psaní není nikdy snadné. Ať už jde o detektivku, román, či třeba cestopis nebo literaturu faktu. Mnozí by si mohli myslet, že u fantasy je to snažší, ale možná, že právě naopak.

Jakto? Ptájí se možná někteří. Vždyť tvoříš vlastní svět. Nic tě neomezuje. Jen ty sama určuješ pravidla. Můžeš si vymyslet cokoliv.....Ale je tomu opravdu tak? Já a mnozí další jsme již poznali, že i fantasie je jen labyrint, který má začátek i konec.

Když píšete například o nějakém městě nebo věci, je to poměrně snadné. Víte, jak vypadá, máte to prostudované do sebemenšího detailu, teď už to jen správně uchopit a poutavě sepsat. Jste tím omezeni, obsah vaší práce je předem daný a mohlo by se zdát, že my máme naopak naprostou svobodu. Svobodu fantasie, nespoutané mysli. Ale v tom je právě ten háček. Každá mysl je tak trochu spoutaná a i lidská fantasie začíná a končí tam, kde to alespoň trochu známe. Protože snad každý se potřebuje od něčeho odrazit.

V jedné recenzi, na moji knihu (Z deníku ohnivé démonky), mi bylo vyčteno, že kopíruji to, co už tu je a nejsem schopná vymyslet něco nového. Nehodlám se proti tomu ohrazovat, protože je to pravda. Nechala jsem se inspirovat mnoha fantasy příběhy, které jsem přečetla a viděla, vytáhla jsem si z nich to, co se mi líbilo, s čím jsem souhlasila a udělala jsem z toho vlastní příběh.

Teď už nějakou dobu pracuji na příbězích o jiných světech a to je daleko těžší. I když jde o svět, který vymyslím, který žije jen podle mých pravidel, stále se až nechutně podobá Zemi. Proč? Je to jednoduché, nic jiného totiž neznám. Jak bych měla čtenářům vysvětlit a popsat něco, co sama neznám? Vždycky se snažím, ba přímo potřebuji, aby v příběhu, v mém světě všechno fungovalo, aby to mělo hlavu a patu. Dalo se to pochopit. A to mě omezuje, protože to, co by pro jiného mohlo být skvělé, je pro mě nepřijatelné. Stejně tak mě omezují všechny knihy, které jsem kdy přečetla a filmy, co jsem viděla, protože jsem si díky nim utvořila určité představy o tom, jak která bytost vypadá a jak se chová. Od těchto šablon se velice těžko odpoutává. Čas od času se někdo ve svých popisech odchýlí, ale uznejte sami... většinou se na ten obrázek zadíváte a řeknete: Vždyť upíři vypadají jinak! nebo To není žádnej elf! Elfové jsou vysoký a krásný!

Už i ve světě fantasy jsou nastaveny určité standarty podle kterých se většina z nás, často nevědomky řídí. Tu si něco poupravíme, tu pozměníme detaily, ale ty základy jsou stejné. Však proč ne? Máme legendy a různá vyprávění, popisy bájných stvoření, kterými se řídíme, není na tom nic špatného, ale...

Je jasné, že všichni nemají ty stejné hranice jako já, ale jde o to, že ničí fantasie není tak úplně neomezená a tvorba nových světů není tak snadná, jak by se na první pohled mohlo zdát.

...
Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů