Je blázen ten co věří na víly? Ten co věří na kouzla a doufá v zázraky? 

Naše fantazie je nekonečná a neposkrvnitelná. Stčí zavřít oči a spatřit tu krásu co nám naše fantazie nabízí. Stačí lehnout si do távy a zhluboka se nadechnout. Ocitnout se ve světě kde starosti a trápení jsou ukryté v truhle jejíž klíč je dávno zatracen. Ve světě, kde nás obklopí pocit lásky a nikdy, ale opravdu nikdy nezevšední. Je tu možné, cokoli. 

 Tak přetrhni to pouto s byčejným světěm a ukryj se daleko za hradbami bolesti a utpení, nech cestu své fantazii a ta tě vysvobodí. I v to pochmurné ráno kdy si razíš cestu ulicemi smáčenými deštěm, do školy nebo do práce. Náhle se kluzký chodník změní ve sněhově bílou polevu a trsy trávy nechtíc vyčuhující ze spár chodníkových dlaždic v homáčky hedvábné cukrové vaty. A ty běžíš do školy, pronásledován vůní čerstvě upečených koblih, občas šlápneš do louže ale to vůbec nevadí, komu by přece vadilo pár cákanců smetanové čokolády. Vždyť je to fuk :) 

 

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů