Láska

Vložil: Nell22 dne únor 2, 2016

4

3

2100


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

"Právě jsme odříkali svatební slib! A já se teprva teď dozvídám, že jsi upír?! Děláš si ze mě srandu Damiene?!" Vrčí rozlobená Carmen na Damiena, který už sedí v autě a snaží se ji všemožně dostat na místo spolujezdce. Rád by byl pryč dříve, než se přiženou přeživší členové jejich rodin.

"Takže teď jsem jen já ten špatnej, miláčku?! A kdy ty ses mi chystala říct, že jsi zasranej lovec démonů?!"

"Nikdy! Já žádnej lovec nejsem! Nechci mít s kouzlama nic společnýho! Mí příbuzný jsou sice Lovci, ale do teď mně z toho úspěšně vynechávali! Až doteď!"

"Tak to jsme si kvit, drahoušku! Opravdu věříš, že bys nepoznala, že celou dobu žiješ s upírem?! A nasedni už sakra! Chceš, aby nás taky zabili?!"

"Nechci, ale jestli chceš, abych nastoupila, tak necháš řídit mě, kdoví kterejm krvelačnejm potvorám bys mně předhodil!"

"A já se mám nechat zabít, jen pro to, že mám v rodině pár upírů?! Nebuď blázen! Nenechám se předhodit Lovcům!"

"Krásná telenovela! Jen co je pravda! Ale jestli nechcete oba zdechnout, tak byste měli rychle nasednout sem!" Zní z ničehož nic oběma v hlavě podivně známý hlas a za skřípění brzd zastavuje vedle jejich sporťáku černá dodávka.

Oba překvapeně shledávají, že za volantem sedí jejich odtažitá sousedka a Damien nechává zmizet ohnivou kouli, která se mu zhmotnila v dlani při jejím telepatickém vpádu.

"Tak to je skvělý! Ty nejsi upír, si něco mnohem lepšího! Zasranej čaroděj! To mi fakt scházelo! Nejen, že mám pošahanou, fanatickou rodinu! Teď už se to týká i mého manžela! Já se z toho snad zblázním!"

"Co je horší? Bejt blázen nebo zabitá svou vlastní rodinou?!" Ptá se Jimena a naštvaně vystupuje z auta. "Vedoucí pár! No to jistě! Je s náma amen." Mumlá si potichu a bez zbytečného protahování vráží Carmen facku.

"Co to sakra děláš?!" Carmen je vzteky bez sebe.

"Co asi?! Bylas v šoku. Takže teď si koukej uvědomit co se děje a nastup do toho posranýho auta, protože já nemám náladu na bitku s rozzuřenejma příslušníkama vašich rodin, který se sem kvapem blížej!"  Než na to stihne Carmen odpovědět, bere ji Damien za ruku a usazuje se s ní na zadním sedadle dodávky.

Z Carmen jakoby najednou vyprchal všechen vzdor. Choulí se Damienovi v náručí a příšerně se chvěje, po tvářích jí tečou slzy. "Už ne! Prosím! Znova už tu hrůzu nechci zažívat! Jen žádná kouzla!" Mumlá mu do hrudi.

Damien ji kolíbá v náručí, ale plnou pozornost věnuje nově vzniklé situaci.

"Tak o co vlastně jde Jimeno? Proč se o nás starají vlkodlaci? Proč jsi nás zachránila?"

"Čarodějové, upíři, lovci, vlkodlaci! To je opravdu skvělý! Horší už to být nemůže. Je mi jedno kam nás vezeš, ale doufám, že tam seženu rozvodovýho právníka, protože tohohle se nehodlám účastnit!"

"Tvůj manžel Carmen je člověk jako ty. Magie je všude kolem nás, každý může být čarodějem, stačí ji uchopit. No tak vzpomeň si, i tebe to kdysi učili. Navíc nechceš, aby vaše dítě vyrůstalo bez otce-"

„Já hlavně nechci, aby mělo moje dítě co dočinění s tímhle bláznivým světem!"

"Cože?! Carmen ty jsi těhotná?!" Skáče jim nadšeně do řeči Damien, ale Carmen zarytě mlčí a hledí naštvaně před sebe.

"Ups, to asi mělo být překvapení... Ale kde jsem to skončila? Jasně... Nejsem jen vlkodlak Damiene, patřím ke Světlým, byla jsem vám přidělena jako ochránce. Máme pro vás připravené nové identity. Za dvě hodiny nám letí letadlo."

 

"Tak to počkej! My jsme neutrální a tak to taky zůstane, nikam s tebou neletíme. Díky za pomoc, ale zbytek už zvládneme sami. Můžeš nás tu někde vysadit."

"Kvůli tý vaší zasraný neutralitě je svět tam, kde je! Takže si ji strč někam, ty zbabělče! Stejně nemáte na vybranou. Z nějakýho mně neznámýho důvodu, jste vy dva ti, kdo nás povedou do bitvy a teď už to vědí i temní, takže vaše rodiny nejsou tím jediným nebezpečím, které na vás teď číhá. Pohodlně se usaďte, čeká nás ještě kus cesty." 

Damien ví, že mu nic jiného nezbývá a tak se opravdu pohodlně opírá a přitahuje si Carmen zpět do náručí. Nechce o ni přijít, ví, že to musí urovnat. Obzlváště, když budou mít malé... Malé! Já budu táta! Letí mu hlavou a tělem mu prostupuje radost. Na Jimenina slova o tom, že právě oni dva mají být vůdci, se snaží nemyslet.

"Miláčku..." Šeptá své novomanželce něžně do ucha a hladí ji po zádech.

"Omlouvám se za to všechno...- Víc říct nestihá, přeruší ho boční náraz, který jejich auto vytlačil ze silnice. Naštěstí jsou všichni v pořádku.

Prozatím. Z druhého auta právě vystupují Carmenini rodiče a na poničeném autě přistávají Damienův bratr a otec. Jeden přes druhého křičí na ty dva a nerudně si měří vrčící vlkodlačici.

"Jak jsi mohl do našeho středu přivézt Lovce, Damiene?! Copak jsme ti kdy ublížili?! Vždyť jsme tě nechávali na pokoji!"

"Jak jsi nám to mohla udělat Carmen?! Jsou to nestvůry! Ďáblovi děti! Je naší povinností je zabít! Pojď sem, holčičko, neublížíme ti. Pomoz nám a všechno ti odpustíme."

"Nikdy!" Carmenin řev všechny přehlušuje.

 "Je to můj manžel! Před Bohem! A vy s tím nic nenaděláte! Jestli ho chcete zabít, musíte jít přese mě! Miluji ho a to, že patří k nim, na tom nic nezmění! Nemáte právo po mně něco takového chtít, tak jako jste neměli právo dělat ze mě návnadu!"

"Ale holčičko, bylo to v zájmu dobra, v zájmu Boha. Vždyť to víš...."

 "Ne! Byla jsem dítě! Jste jen bláznivý, ubohý fanatici! Vždyť tři čtvrtiny těch, co jste zabili, nikdy nikomu neublížili!"

"Byli to zrůdy!"

"Nemohou za to, kým se narodili..."

 Damienovi příbuzní už dávno ztichli a se zájmem poslouchají konfrontaci lovců. Po chvíli ticha seskakuje Damienův bratr Adrien před Carmen a s úsměvem si ji prohlíží.

"Vybral sis dobře, bratře. Tvá žena je opravdová dračice a zdá se, že tě opravdu miluje. Z toho co jsem slyšel, je mi jasné, že jste svou příslušnost ke klanům tajili a tak jsme se dostali tam, kde jsme. Jako vůdce našeho klanu ti oznamuji, že nenamítám nic proti tvojí volbě a s radostí přijímám Carmen i to malé do rodiny. Zároveň se vzdáváme veškerých dalších bojů s její rodinou, pokud i oni upustí od úmyslu nám ublížit."

"Nikdy! Zlo je nutno vymýtit!" Vykřikuje popuzeně Carmenina matka a vyráží proti Adrienovi, ale sráží ji Carmenin pravý hák.

 "Matko, neopovažuj se ještě někdy vztáhnout ruku na člena mojí rodiny. Podívej se na sebe! Kdo je tady bestie?! Vždyť oni právě slíbili, že nikomu dalšímu neublíží! Stydím se za vás a věř mi, že znovu už nezasáhnu, abych vás před nimi ochránila. Toto je moje nová rodina. Smiřte se s tím a odjeďte, nebo zemře v nesmyslném boji."

"Už nejsi mé dítě! Obcuješ s ďáblem a jako taková musíš zemřít!" Obrací Carmenina matka svou plamenou nenávist vůči vlastní dceři, ale než by jí stihla ublížit, přiskakuje k nim Jimena a Serena klesá k zemi s dýkou v břiše. Podobně končí i Carmenin otec rukou Damiena, na kterého se vrhl ve stejnou chvíli jako Serena na Carmen.

 

Carmen stékají po tvářích slzy, ale pohled neodvrátí. Kdyby ji rodiče doopravdy milovali, ustoupili by, tak jako Damienova rodina. Ale ona jim nikdy nebyla dost dobrá, jejich poslání bylo vždy důležitější. A tak ona teď nebude truchlit pro rodiče, které nikdy neměla. Namísto toho přistupuje k manželovi a bere tu milovanou tvář do dlaní. "Omlouvám se, lásko. Odpustíš mi, jak jsem se na začátku chovala?" A on jí odpustí, protože vlastně není co odpouštět. Pak nasedají do auta a v doprovodu Damienovi rodiny odjíždějí na letiště, vstříc společné budoucnosti.

 

...
Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (3)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů


0

February 10, 2016, 9:47 am

Nell22 napsal:

Děkuji, to vždycky potěší. :)

0

February 9, 2016, 12:15 pm

Zerael napsal:

Musím uznat, že se to hezky četlo :) jen tak dál...

0

February 3, 2016, 6:55 am

Zelvicek napsal:

Chytlavé, pěkné. Chtělo by to pokračování. ;-)