Legenda o lásce - část 3.

Vložil: Nell22 dne květen 11, 2016

1

0

1590


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

Ten den bylo v kovárně mnoho práce, i Lett měla napilno. Skoro celý den se neviděli, jen společně v rychlosti poobědvali a pak se každý opět věnoval své práci. O to bylo Niallovo překvapení větší, když u její mladší sestra přišla oznámit, že tentokrát nebudou večeřet ve společné síni, ale v jejich domě. Niall spěšně dokončil všechny práce a s radostným očekáváním se vydal domů.

Lett ho přivítala vřelým úsměvem a dlouhým polibkem, ze kterého se Niallovi zatočila hlava a zmocnilo se ho vzrušení. Cítil, že nadcházející noc bude výjimečná. Posadil se ke stolu a obdivoval ladné pohyby své družky, připravující lahodnou večeři. Byl by si nepomyslel, že může být ještě krásnější než v den, kdy ji spatřil poprvé, ale zjistil, že se mýlil. Oblékla si pomněnkově modré šaty, které zvýrazňovaly temnou modř jejích krásných očí, dlouhé vlasy jí spadaly na ramena jako stříbřitý závoj a její úsměv naplňoval jeho duši radostí a klidem. Vypadala jako bytost z jiného světa. Padlá hvězda, která se šťastnou náhodou ocitla v jeho náruči.

Jídlo bylo lahodné, ale Niall to sotva vnímal, po celou dobu jídla se jeho mysl upínala jen k Lett.

Lett sklízela ze stolu a zpívala milostnou píseň. Niall si tiše pobrukoval s ní a nechápal, proč je tak nervózní. Není přeci nezkušený mladíček, který by nevěděl, jak potěšit ženu. Ba naopak, ve své domovině byl u opačného pohlaví oblíbený. Přesto nyní cítil nejistotu a rozechvění. Ale když k němu Lett přistoupila, v jejích očích se zračila touha tak veliká, že veškerou jeho nejistotu zničila, jako mávnutím kouzelného proutku. Niall vzal svou milou do náručí a vydal se do ložnice.

Strávili několik hodin vášnivým milováním a zkoumáním svých těl. Navzájem se uctívali. Pak, když oheň v krbu už dohasínal a mladí milenci si leželi vyčerpaní v náručí, odvážil se konečně Niall zeptat na to, co ho trápilo nejvíce.

„Proč jsi mě tak dlouho odmítala?“

Lett zabolelo u srdce, když spatřila bolest v té milované tváři. Něžně ho pohladila po tváři a vtiskla polibek tam, kde cítila tlukot jeho srdce. Pak dlouho jen tiše ležela a poslouchala ten nádherný zvuk.  „Protože jsme nebyli připravení, můj drahý.“ Odpověděla sotva slyšitelně. Niall už byl napůl v říši snů. „Na co jsi nebyla připravená, moje zářivá hvězdo?“ zeptal se ospale. „Zemřít.“ Zašeptala Lett a po tváři jí stekla osamělá slza. Niall, téměř přemožený spánkem už nedokázal pochopit význam její odpovědi. „A já?“ zeptal se s unaveným pousmáním. „Ty, má lásko, jsi nebyl připravený to přijmout.“ Pošeptala mu Lett do snu a pak odešla do temné noci.

*******

Niall se probudil s pocitem, že něco není v pořádku. Položil ruku tam, kde vždy spávala Lett stočená do klubíčka a zjistil, že je v posteli sám. Ba co víc, její místo bylo chladné a to znamenalo, že už v posteli nějaký čas není. Ale to není možné! – Pomyslel si. – Vždyť teprve začíná svítat. Tu se mu v mysli vybavila slova o smrti, která vyřkla těsně předtím, než usnul. Okamžitě vstal z postele a v rychlosti se oblékl. Myslí mu kroužili zmatené myšlenky a jeho srdce svíral chladný strach.

- Jdi za svým srdcem. – Zašeptal známý hlas neviditelného průvodce, když vycházel ze dveří. Procházel probouzející se vesnicí a všech se vyptával, zda Lett neviděli. Lidé mu odpovídali, že ne a v jejich očích byl opět ten zvláštní smutek. Brzy mu bylo jasné, že mu jeho přátelé cosi tají, ale nevěděl, jak by mohl zjistit pravdu. Tu spatřil Lettinu sestru Igrid, jež mu den předtím vyřizovala Lettin vzkaz. Cítil, že ona by mu mohla pomoci. Mladá dívka přišla blíže a i ona měla v očích směsici smutku a bolesti. Niall ji chytil za ruku a jen silou vůle se udržel, aby s ní nezatřásl.

„Co se stalo, Igrid? Kde je má žena?!“ Nepatrně zvýšil hlas. Igrid se po tvářích začali koulet slzy. Pojď za mnou, Vyvolený.“ Bylo jediné, co řekla, pak se k Niallovi otočila zády a vydala se ven z vesnice, směrem k horám. Niall spěchal za Igrid a hlavou mu vířily zmatené myšlenky. Snažil se s Igrid mluvit, ale ona zarytě mlčela a svižným krokem kráčela k jeskyni, kterou Lett milovala. Strávili tam mnohé večer vyprávěním o svých životech. Čím blíže byli, tím hlasitější byl hlas v jeho hlavě, který mu oznamoval, že nastal čas, že je u cíle. A jak kráčeli dál, zmocňovalo se ho poznání. Hvězdný třpyt Lettiných vlasů, její odmítání, její smutek a zvláštní pohledy obyvatel vesnice. U vchodu do jeskyně se mu podlomila kolena. Konečně pochopil. Zhluboka dýchal a snažil se popřít to, co již věděl. Přál si, aby to byl jen zlý sen, ale v mysli se mu vynořil obraz jeho krásné Lett, jak se nad ním vzpíná, celá září v měsíčním svitu pronikajícím oknem do ložnice. V té chvíli ho napadlo, že vypadá, jako by na její kůži ulpěla zrnka hvězdného prachu. Ach! Jak blízko byl pravdě a přesto ji neviděl!

Igrid ho vytrhla z přemítání. Překvapivě silně mu stiskla paži a pomohla mu zpět na nohy, potom mu rukou pokynula, aby vstoupil do jeskyně. Nečekala ani, zda její pokyn splní a odešla zpět do vesnice.

Niall s bušícím srdcem vstoupil do známé jeskyně zalité bledým světlem. Ta záře vycházela z velikého kusu nebeské rudy, ležící uprostřed jeskyně, která, ještě té noci, bývala jeho milovanou Lett. Zničený Niall poklekl a přiložil tvář k hrubému, chladnému kameni. Po tvářích mu, poprvé od dětství, začaly stékat slzy a kanuly na spadenou hvězdu. S každou další slzou záře sílila. Niallovi oči byli pevně zavřené a tak nemohl vidět, jak se hvězdná záře slévá a tvaruje do siluety krásné Lett. Tu na tváři ucítil lehký dotyk. Překvapeně zvedl hlavu a oči se mu rozšířily údivem. Chtěl uchopit její ruku do svých dlaní, ale už nebyla člověkem a tak musel ruce nechat opět klesnout.

„Má lásko, má krásná Lett, co jsi mi to jen udělala?!“ zašeptal zničeně a Lettina záře smutně pohasla. „Můj nejdražší, ty víš, že jsem nemohla jednat jinak. Prosím, odpusť mi mé mlčení. Nic pro mě nebylo tak bolestné, jako odejít z naší postele a naplnit osud. Ale právě má láska k tobě mi nedovolila váhat, můj drahý. Zlo, kterému tento svět čelí, je obrovské a jen opravdová láska ho může zastavit. I ty to víš. Miluješ svět a miluješ lidi, proto jsi přeci přijal úkol, který ti boží posel uložil. A já miluji tebe, a proto jsme teď tady. Prosím nezanevři za to na Pána a nezanevři na naši lásku. Již brzy budeme opět spolu, to ti slibuji. Věř, má lásko a dokonči úkol, který jsi dostal. Vím, že to dokážeš. Věřím v tebe.“

Lettina slova naplnila Nialla láskou a odhodláním. Nedokázala vymazat smutek a bolest, ale dokázala je zmírnit. Lett ho znala lépe než kdokoliv jiný. Cele pochopila jeho lásku k lidem, a i když on sám zapochyboval, ona stále věřila v jeho sílu a odhodlání pomoci. Lett se vytratila, zbyla po ní jen slabá záře obklopující nebeskou rudu, ale její láska zůstala. Naplnila jeskyni a pak se usadila v Niallově srdci.

...

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů