Legenda o lásce - část 5.

Vložil: Nell22 dne květen 17, 2016

2

0

1427


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

Poslední noc Niallova života, jej vyhledala Igrid, která měla k Lett, ihned po Niallovi, nejblíže. Kovář byl pohodlně usazený na skále a pozoroval hvězdnou oblohu, přemítal, z které části Lett spadla. Igrid, až po špičku nosu zachumlaná do teplého kabátu, si mlčky přisedla vedle něho a zahleděla se na úplněk, jasně zářící na obloze. Po chvíli, která se zdála nekonečnou, se schoulila do Niallovi otevřené náruče a hlavu položila na jeho rameno. „Chybí mi, Nialle.“ Zašeptala do nočního ticha a přestala zadržovat slzy. Niall hladil dívku něžně po vlasech, ale nic neřekl. „Schází mi její zpěv a tanec, úsměv. Pohled, který jsem dokázala rozluštit jen já, když provedla nějakou lumpárnu. Ale nejvíc mi chybí její vůně. Už vyvanula Nialle. A moje vzpomínky blednou. Ale já o ně nechci přijít, bratře. Co by mi, pak zbylo?“ Niall natočil Igridinu tvář k sobě a pevně se jí zahleděl do očí. Její bolest ho nesmírně zraňovala. „Caru, Igrid, Llachar.“ řekl ve své rodné řeči a když se Igrid zmateně zamračila, zopakoval větu v jejím jazyce. „Láska, Igrid, Jasná.“ Po těch slovech se Igrid odvrátila, jako by jí vyťal políček. „Tak mi neříkej, Nialle. Má sestra byla Jasná, Hvězda. Ale já tohoto označení nejsem hodna.“ Odmítala pohlédnout mu do očí, ale Niall ji po krátké chvíli přinutil. „ Tvá sestra, Llachar, byla Seren o fy mywyd – Hvězda mého života. A já bych si nikdy nedovolil vás dvě zaměňovat. Ale ty nemáš ponětí, jak jsi pro nás všechny důležitá. A jméno Llachar ti právem náleží. Ty, vnášíš do života vesnice radost jasného dne a mír jasného svitu hvězd na noční obloze. Lett byla horký polibek slunce za letního dne, ale ty jsi její sestra, jemný vánek chladící žár slunečního polibku. Navzájem jste se doplňovali. Bez tebe by tvá sestra nebyla celistvá a její žár by nás spálil. Vím, že ti chybí, máš pocit prázdnoty, bojíš se, že již nikdy nebudeš celistvá. Ale rány se časem zacelí, Un bach (maličká). Vzpomínky vyblednou, ale to tě nesmí děsit, protože ty barvy nevyprchají, přelijí se do tvého srdce a tam bude tvá sestra navždy. Ta láska nikdy nezmizí, Llachar. A po čase přijde někdo, kdo to prázdné místo zaplní.“

Igrid vděčně přikývla a znovu položila hlavu na Niallovo rameno. „Myslíš, že… že by se třeba mohla vrátit? Víš, jako odměna od bohů, že by mohla dožít svůj život tady mezi námi.“ „Ne, Igrid, to se nestane.“ Zarazil ji Niall tiše, ale pevně. „Lettin čas mezi lidmi je pryč, nesmíš doufat v její návrat, byla by to zbytečná bolest.“ „Ale to je vůči tobě nespravedlivé! Splnil jsi přání svého Boha, jsi jeho dobrý služebník a on tě odměnil jen ztrátou a bolestí! Takový Bůh není příliš dobrý!“ oponovala mu zaníceně Igrid a její zvýšený hlas se nesl nočním tichem, jako prásknutí hromu. Pevně sevřela do pěstí látku svého kabátu a její krásná tvář se stáhla nelibostí.

- Jednoho dne bude krásnější, než její sestra. – pomyslel si Niall.  Její reakce ho potěšila a zároveň pobavila. Bude velice těžké dát té dobrosrdečné dívce sbohem. „Ach, s tím si nedělej starostí, Llachar. Den mé odměny se blíží. A ty, má milá, musíš být silná. Nepoddávej se lítosti. Tvůj život by měl být plný štěstí a radosti. Pro tmu a smutek v něm není místo.“

*******

Ráno druhého dne bylo šedivé a mrazivé. Lidé se snažili být venku co nejméně. Niall, jakoby chlad nevnímal, byl plný radosti a očekávání. Nastal den jeho odměny. Válečník, předurčený pro boj s démonem se blížil. A proto Niall nezamířil přímo do kovárny, jak u něho bylo zvykem. Prvně se vydal do náčelníkova domu, kde byl vřele přivítán.

„Dobré ráno, Nialle. Jen se u nás posaď. Posnídáš s námi? Ne? No, dobrá. Tak co tě sem přivádí, můj synu?“ Náčelník byl spravedlivý a dobrosrdečný člověk. Rád viděl, že se Niall opět zapojil do chodu vesnice, a i když ho smrt dcery stále rmoutila, dokázal bolest ukrýt, aby se mu neodrážela v očích. Měl Nialla upřímně rád a nechtěl, aby se mladý muž v jeho přítomnosti cítil špatně.

„Dnes budu potřebovat tvoji pomoc, Ericu.“ Pověděl Niall s jemným úsměvem a pohodlně se opřel. „Dnes dojde k naplnění mého a Lettina osudu. Dnes přijde ten, jenž bude v ruce třímat dýku vyrobenou z nebeské rudy. Ale není dáno, že zbraně získá, jen tak. Musí si je vybojovat. A proto potřebujeme bojiště. Rád bych, aby se válečníkovi dostalo, tak vřelého přivítání, jako kdysi mě. Blíží se hrdina a tak bychom s ním měli nakládat.“

Eric zpytavě hleděl na Nialla a mohutnou dlaní si přejížděl po zarostlé tváři. V jeho očích četl Niall pochopení a smutek, smíšený s radostí. „Dostaneš tedy svou odměnu.“ Pronesl tiše a jedním lokem vyprázdnil pohár. Niall přikývl, nic nezastíral. Eric se zhluboka nadechl. „Ty víš, že ti pomohu, i když mě to ani trochu netěší. Nelíbí se mi představa, že nás opustíš, ale v tvých očích vidím dychtivost a nemohu bránit osudu. Svolám lidi a požádám je o pomoc. Připravíme vše potřebné. Vždyť jde o osud lidstva.“ Vrhl rychlý pohled ke dveřím do kuchyně za Niallovými zády a vykouzlil na tváři bezstarostný úsměv. Z toho Niall usoudil, že do místnosti vchází Igrid. I on nasadil masku určenou pro jeho mladou švagrovou.

„Dobré ráno, Nialle!“ zvolala Igrid potěšeně a dala mu polibek na tvář. „Matka říkala, že jsi přišel za otcem. Děje se něco? Posnídáš s námi?“ Igrid se usadila po otcově pravici a on ji něžně pohladil po ruce. Dívčinou tváří se mihlo znepokojení, ale během chvíli ho zahnala. Toho dne měla už od rána velice dobrou náladu, i když obloha neslibovala příjemný den, nechtěla si ji ničit zbytečnými obavami. Zcela jistě je všechno pořádku. Niall jí věnoval úsměv a ona ho s láskou opětovala. Po té, co ztratila sestru, jí byl nejbližším člověkem. Věděla, že ji rodiče milují a i ona je nesmírně milovala, ale nedokázali jí rozumět tak, jako Lett a Niall.

„Přišel jsem požádat tvého otce o pomoc Llachar. Dnes do vesnice dorazí bojovník, jenž převezme nebeské zbraně a vypraví se s nimi do boje s démonem. Na jeho uvítání je potřeba mnoho věcí připravit.“ Igridinu tvář prozářilo nadšení. „Ach, to je úžasná zpráva, Nialle! Konečně se Země zbaví jeho tyranie! S ženami připravíme chutné pohoštění!“ Dívčino nadšení se ale jako mávnutím kouzelného proutku vytratilo a nahradila ho nejistota. Otočila svou krásnou tvář k otci a v očích měla prosbu. „Smím se účastnit, že ano, otče?“ Eric dívence věnoval láskyplný úsměv a pevně jí stiskl ruku. „Samozřejmě, že můžeš, princezno. Brzy z tebe bude žena a ženy přeci připravují pohoštění pro hosty. A navíc, jsi dcerou náčelníka klanu. Je to tvá povinost.“ Igridinu tvář opět projasnil úsměv a oba muži měli pocit, jako by najednou v místnosti zasvítilo slunce. Takovou moc měla malá Igrid ukrytou ve svém nitru. – Naštěstí o ní ještě neví. – pomysleli si oba muži.

Dívka seskočila ze své židle a objala otce kolem krku. „Děkuju, tati! Půjdu to říct mamince!“ radostí téměř zpívala a odběhla zpět do kuchyně.  Niall za ní hodnou dobu mlčky hleděl a pak se s potutelným úsměvem obrátil zpět k náčelníkovi. „Nebudeš to mít jednoduché, příteli.“ V jeho hlase zaznívala jemná škodolibost, mezi přáteli obvyklá. Starší muž v odpověď jen zmoženě zaúpěl. To u mladého kováře vyvolalo jen další vlnu veselí. „Myslíš, že to nevím, ty šašku?!“ zavrčel Eric nerudně. „Možná ji budu muset zavřít v jedné z těch vysokých věží, o kterých jsi nám vyprávěl. Na světě je tolik lovců pokladů a její sluneční záře je neodolatelná. Nemáš ponětí, jaký je to kříž, mít ty nejkrásnější dcery v celém okolí. Lett se svojí hvězdnou září, nutila cizince zůstávat tu déle, než by sami chtěli. Ale ona se dokázala chránit sama. Mluvili k ní hvězdy, nesla v sobě moudrost nebes, i kdyby chtěla, nemohla by špatně zvolit. Ale Igrid, milující, Zářivá Igrid, ta takovou pomoc nemá. I když trávila se sestrou veškerý volný čas a mnoho se od ní naučila, vždy tu bude nebezpečí, že by se mohla ošklivě spálit. Celá vesnice si mě už nyní pro její krásu dobírá, dokonce už tu bylo pár žádostí o její ruku, až dosáhne dospělosti. Umíš si představit, co to bude, až z ní bude doopravdy žena?“ I když Erica ta myšlenka silně znepokojovala, nedokázal skrýt hrdost. Jeho dcery byly nejen krásné, ale i velice moudré, ale také svérázné a tvrdohlavé. Takové ženy to nemají v životě jednoduché, ale on vždycky věděl, že se nevzdají. Jen někdy ve chvílích největšího trápení s umanutou Igrid, litoval jejího budoucího muže, ať už jím bude kdokoliv. „Vím, co máš, na mysli, příteli.“ Poplácal Niall Erica po rameni, teď už se vší vážností. „Už nyní je krásná. Brzy bude mnohem krásnější než její sestra. Sluneční svit bude vždy jasnější, než hvězdná záře. Ale věřím, že se nemusíš příliš obávat. Tvá rodina je hvězdami požehnaná, Igrid zcela jistě nezůstane bez pomoci. Jistě zažije mladická trápení s láskou, ale její sestra s ní je stále a tak jako vždy, jí bude šeptat moudré rady.“ S těmi slovy Niall vykročil do mrazivého dne tam venku.

...

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů