Legenda o lásce - část 6.

Vložil: Nell22 dne červen 8, 2016

3

0

1330


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

I když se zpočátku zdálo, že den bude ponurý a mrazivý, slunce nakonec vyhrálo lítý boj a ozářilo připravovanou hostinu svými paprsky. Vzduch se lehce oteplil a vesničané si oddychli. S radostnými výrazy a veselými písněmi připravovali podle Niallových pokynů vše potřebné. Děti s výskotem pobíhali mezi dospělými a plnili jednoduché úkoly, které jim byly přiděleny. Niall stěží ovládal radostné vzrušení, každou chvíli vzhlížel k obzoru, zda neuvidí přicházet, nebo přijíždět, tolik očekávaného cizince. Truhla s nebeskými zbraněmi byla bezpečně uložena na provizorním oltáři v hlavní síni. Niall si ukradl chvilku volného času a nepozorovaně proklouzl dveřmi do prázdné místnosti. S posvátnou úctou poklekl před oltář a tiše hovořil k Lett, jejíž přítomnost cítil jako jemné hlazení po tváři. „Už brzy se věštba naplní, má lásko a pak….“ Zbytek jeho slov se ztratil v Igridině radostném křiku. Dveře do síně se rozlétly a udýchaná Igrid s radostným úsměvem oznámila Niallovi, že se k vesnici blíží osamělý jezdec. Niall naposledy pohladil hladké dřevo a pak odešel společně s ostatními přivítat bojovníka.

Čím blíže byl jezdec, tím byli lidé nervóznější a zmatenější. Postava sklánějící se k šíji mohutného koně, vypadala čím dál menší a křehčí. Když pak z koně seskočila útlá žena s krátkým mečem u pasu, všichni šokem zalapali po dechu. Její postoj a výraz ovšem nenechával nikoho na pochybách, že je to zkušená a nelítostná bojovnice. Lidé se před ní rozestupovali, když s pohledem upřeným do jeho očí, kráčela k Niallovi. Všechny zdravila úklonou hlavy, ale zatím nepromluvila.

Niall stál jako zkamenělý. Ty mechově zelené oči, které ho radostně zdravily, by poznal všude. Sytě hnědý cop s rudými odlesky, který jí visel přes rameno, ho nemilosrdně vracel do dětství a válečné tetování jeho vlastního kmene, ho nemohlo nechat na pochybách o tom, kdo je vyvolená bojovnice. „Melisso.“ Oslovil ji sotva slyšitelně a nabídl jí svou náruč, jakoby se viděli naposledy před měsícem a ne před sedmi lety. Žena se na Nialla něžně usmála, i její mysl ovládli vzpomínky na společná léta, a pevně dávného přítele a životní lásku (bohužel neopětovanou) objala. Niall se otřel tváří o jemné hedvábí jejích vlasů a pak do nich vtiskl bratrský polibek. Něžně od sebe Melissu odtáhl a zadíval se do jejích zářících očí. „Vyrostla jsi, cath fach. Vždycky jsem věděl, že dostaneš všechno, co si umaneš, ale přiznávám, že když ses rozhodla stát válečnicí, to pomyšlení mě ani trochu netěšilo. Předčila jsi všechna očekávání, Mel.“ V jeho hlase zaznívala pýcha, která Melissu zahřála u srdce. Ach, jak Nialla vždy milovala! Jak moc toužila po jeho lásce. Když si pak uvědomila, že její city nikdy opětovat nebude, že bude vždy jen milovanou přítelkyní, rozhodla se radši odejít, než aby musela pozorovat, jak dává přednost jiným. Vždycky byla bojovnice, více než kuchařka nebo pradlena a proto se rozhodla stát válečnicí kmene. Mnozí to neschvalovali, rodina se o ni bála, ale nikdo jí v cestě nestál a ona se stala jedním z nejobávanějších velšských bojovníků. Teď tu stála před milovaným mužem, stejně jako on, služebnice Boží a musela složit zkoušku, aby získala zbraně určené k poražení temného démona, který sužoval Zemi. Byla svědkem zvěrstev, kterých se dopouštěl, a byla odhodlána svůj úkol splnit. Proto se neochotně vymanila z přítelova objetí a pevně mu pohlédla do tváře.

„Ráda tě po těch dlouhých letech vidím, Nialle. A nesmírně toužím po přátelském rozhovoru, ve kterém bys mi vypověděl, co všechno jsi od našeho rozloučení před dávnými lety zažil, ale mé poslání je příliš důležité a nesnese odkladu. Viděla jsem, co démon dokáže, a musím dostat nebeské zbraně, abych s ním co nejdříve skoncovala. Nebude dlouho trvat a jejich zářivá magie přitáhne jeho pozornost, pokud nebudeme dosti rychlí, znamenalo by to smrt vás všech.“ Ať už chtěl Niall odpovědět cokoliv, byl přerušen mladou dívkou, jejíž vlasy zářily, jako sluneční paprsky a očividně byla nadmíru rozrušená. Bohužel Melissa nerozuměla jazyku jejího národa a tak musela počkat, až ti dva domluví a Niall jí vysvětlí, proč se děvče tak hněvá.

Niall Igridin útok očekával a byl na něj připraven. Když se na něho dívka obořila, stěží skrýval úsměv.

„Jak se jen opovažuješ! Rychle jsi na Lett zapomněl, Nialle! Věřili jsme ti, ty proradníku! Vypadalo to, že upřímně truchlíš, pak se tu objeví nějaká cizí ženská, místo božího bojovníka a moje sestra, jako by neexistovala! Nenávidím tě, ty zrádce!“ Svou tirádu doprovodila bušením pěstí do Niallovi hrudi a tváře měla rudé hněvem. Ostatní je zmateně pozorovali, strnulí překvapením. Niall opatrně, ale pevně chytil Igridiny ruce, čímž ji ještě více rozhněval. Mladá dívka sebou trhala, jako neklidná kobylka, dokonce i podupávala a propalovala muže nahněvaným pohledem. „Opravdu mi tak málo věříš, Llachar? Čím jsem si tvé pochyby zasloužil?“ Na tváři se mu usadil úsměv, za který mu dívka uštědřila kopnutí do holeně. Niallův obličej zpřísněl. „Poslouchej mě, Igrid. Poslouchejte všichni!“zvolal, aby upoutal pozornost všech přítomných. Igridiny ruce uchopil do jedné ruky a druhou pokynul k Melisse. Pohledem spočinul na každém v tom davu. „Zde je veliká válečnice, Melissa, z mého kmene, přišla, aby získala nebeské zbraně a porazila démona. Naše shledání je tak vřelé, protože nás od útlého dětství pojí přátelství. Nezapomněl jsem na Lett, Seren o fy mywyd, to je nemožné. Ale tato žena je mi blízká, jako sestra a tak se k ní budu i chovat. Jsem si jist, že na tom není nic nevhodného.“ S těmi slovy se pohledem vrátil k Igrid a pomalu postil její útlá zápěstí.

Igrid si prsty třela místa, kde ji, jako okovy, svíraly Niallovi ruce a hleděla do jeho upřímných očí. Věřila mu, v srdci věděla, že by její sestru nezradil. Po tvářích se jí rozlévala červeň studu, z toho náhlého výbuchu vzteku. Pomalu se otočila a důstojným krokem se vydala k síni. Její matka ji chtěla následovat, ale Niall ji pohledem zadržel. Tušil, že potřebuje chvíli samoty.

*******

Melissa pozorovala krásnou mladou dívku, jak důstojným krokem odchází a přemítala, co ji mohlo tak rozčílit. Natolik se zabrala do přemítání o jejím náhlém výbuchu, že přeslechla, když na ni Niall tiše promluvil. Z úvah ji vytrhla až tíha jeho ruky na jejím rameni. Nejistě k němu vzhlédla. Nikdy nebyla dobrá diplomatka a teď se obávala sporu, který by mohl nepříznivě ovlivnit její poslání. Ale v Niallových očích nezahlédla ani stopu obav a to ji uklidnilo.

„Omlouvám se ti za svou švagrovou, Mel, naše radost ze shledání ji zaskočila. Pojď za mnou.“

*******

Melissa potlačila vzlyk, který se jí dral na rty a poslušně následovala Nialla směrem, kterým odešla dívka. Věděla, že jsou její city nepatřičné a snažila se je potlačit, ale bolest v srdci zahnat nedokázala. Byla vojákem zoceleným v mnoha bitvách, fyzická bolest byla ovšem nic v porovnání s tím, co prožívala. Jen svou lásku našla, věděla, že ji opět ztrácí.

Jak následovala Nialla davem lidí, uvědomila si, že se jí uctivě klaní, v očích obdiv smíšený se zvědavostí. Překvapilo ji to. Ve většině zemí, kterými prošla, se setkávala s nedůvěrou a pohrdáním. Dokonce i v některých vesnicích tady na severu si ji a jejího koně prohlíželi pochybovačně, někteří se jí dokonce smáli. Reakce Niallových přátel - jak pochopila z jejich chování – ji potěšila, vzedmula se v ní vlna hrdosti. Nedokázala však přestat myslet na to, co jí Niall pověděl. „A tvá žena?“ zeptala se tiše, čímž Nialla donutila zastavit a ohlédnout se. V jeho očích se na malou chvíli objevila obrovská bolest, ale toho si mohl všimnout jen člověk, který ho velice dobře znal. Přesto to stačilo, aby se její srdce naplnilo žalem. „Má žena, Světlo mého života, je to, pro co jsi sem přišla.“ Jeho tichá slova, jí stále ještě zněla v hlavě, když se od ní odvrátil a pokračoval k veliké budově, kde tušila hlavní síň.

...

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů