Bylo to kouzlo velmi silné, dokázalo i úplně zrušit ochranný štít nepřítele, ale také velmi náročné na přesnost. Nekromant se jen zasmál a Varad přivolal kouzlo. Pár vteřin se nic nedělo a nekromant se Varadovi smál ještě víc. Najednou ze země vylezl velký ostrý ledový rampouch, zabodl se nekromantovi do rozkroku, vykuchal ho zevnitř, a pak se Varad smál jemu. Nekromantovo tělo pro jistotu spálili, aby se náhodou nějak neoživil. Oba trenéři byli vyděšení, ale zároveň štastní, neboť kdyby tam nebyl Mithros tak by všichni rekruti byli zcela určitě mrtví. Jakmile se vrátili zpátky do města všichni se divili, neboť rekruti vypadali jako kdyby přežily svou vlastní smrt. Král si toho také všimnul a chtěl po trenérech okamžité vysvětlení. Král byl hodně naštvaný a řval a hulákal na oba trenéry. Král se jmenoval Larastar Velkolepý. Bylo mu něco kolem třiceti let, ale vypadal na pouhých dvacet, neboť se o sebe velmi dobře staral. Byl sportovní postavy, měl hnědé krátké vlasy, hnědé oči a trochu hranatější obličej.

Larastar(na trenéry):“Kvůli těm vašim přiblblým rituálům teď málem zemřelo tři sta lidí! Jak vás mohlo napadnout na tak těžkou práci vzít sebou rekruty!? Měli jste štěstí, že s váma byli tadyti dva bratři jinak by z vás byli nemrtví. Pokud ještě něco takového uděláte tak vás nechám zavřít do hladomorny. Rozuměli jste?!!?

Trenéři:“Ano pane.“

Larastar(na Varada a Azadora):“Děkuju, že se díky vám dostali zpět všichni živí a zdraví. Za to bych vám měl dát pořádnou odměnu. Na tady máte každý z vás pět rubínů.“

Azador:“Promiňte vaše veličenstvo, ale i náš přítel Mithros se o tu záchranu hodně zasloužil. Vlastně přežili hlavně díky němu.“

Larastar(na Mithrose):“Normálně nekromanty nemám zrovna moc v lásce, ale jsem rád, že můžu udělat výjimku a poděkovat i tobě.“

Mithros:“Děkuju. Musím říct, že jste zatím jediný laskavý lidský král jakého jsem potkal.“

Larastar:“Já vím. Spousta lidských králů byli psychopati nebo tyrani, já jsem se, ale poučil z minulosti a snažím se nebýt jako oni. Jó a když už vás tady mám mohli bych vás požádat o jednu věc?“

Varad:“O jakou věc?“

Larastar:“Mám problém. No spíš velký problém. V celé mé říši je velká zločinnost a po lesích a cestách se prohánějí hordy goblinů, kteří přepadávají pocestné nebo karavany. Protože musím být neustále v pohotovosti kvůli armádám skřetů, nemrtvých a démonů tak potřebuji všechny vojáky na ochranu měst a vesnic a když už si objednám nějaké žoldáky tak to jsou většinou neschopní idioti. Navíc jsem v tom boji sám, protože moji předkové v minulosti ublížili skoro všem ostatním národům. Arcimág se zase stará jen o sebe a náš bůh světla mi poslal jen pár andělů. Vy, ale vypadáte jako silní a schopní a mohli byste mi s tímhle problémem pomoct. Chtěl bych po vás jen jednu věc a to abyste pomáhali lidem v mé říši a vykonávali spravedlnost za mě, neboť zrovna nemůžu. Chci jen, aby zločinci a zrůdy, věděli, že jsem na ně nezapomněl. Vkládám do vás velké naděje.“

Oni:“Děkujeme a rádi přijmeme takovou čest.“

Larastar:“Jsem moc rád, že souhlasíte. Jenom tak na okraj nepotkali jste někdy náhodou Boha a Arcimága?“

Oni:“Ano potkali. Bylo to asi tak před jedním nebo dvěma měsíci. Pomáhali jsme mu ve velké bitvě proti skřetům, ale Bůh světla z nás nebyl moc nadšený a Arcimág se na nás díval jako na předměty zkoumání.“

Larastar:“Počkat to jste vy? Ti, co málem zabili krále skřetů a celou jeho armádu? Prý jste byli v boji s nimi tak tvrdí a brutální, že vám skřeti vymysleli přezdívky „ Varad Ledový přízrak“, „Azador Ďáblův hněv“ a“Mithros Černá smrt“.“

Oni:“No, to už, ale bylo asi před půl rokem a měli jsme sebou ještě čtyři přátele, kteří nám pomáhali. Páni, ale ty přezdívky, co vymysleli, k nám opravdu sedí.“

Larastar:“Dobře všichni poslouchejte! Vy tři se od teď budete jmenovat „Ledový přízrak“, „Ďáblův hněv“ a „Černá smrt“. Budete mýma očima a ušima a budete ničit zlo v mé zemi.“

Larastar(na všechny):“Jestli někdo z vás má nebo bude mít nějaké problémy, běžte rovnou za nimi a oni to vyřeší. Všem přeju pěkný zbytek dne.“

Jakmile král dokončil proslov sesypaly se na ně desítky lidí, hlavně farmářů, kteří měli problémy typu: Zabít dvanáct goblinů apod. Všechny problémy, vyřešili během příštího dne. Každý z těch problémů jim trval vyřešit jen pár minut u Azadora a Mithrose i pár vteřin. Ostatní žoldáci si začali stěžovat, že jim kradou práci, i když se většinou jenom váleli, chlastali nebo si užívali v nevěstincích. Nevěděli, kde najít další práci, a proto šli do nejfrekventovanější budovy ve městě. Do hospody. Naštěstí měli v hospodě tabuli na kterou lidi dávali vzkazy s prací pro žoldáky. Na tabuli jich bylo asi dvě stě a dalších šest set bylo naházených v dřevěné bedně pod tabulí, a tak se pustili do práce. Každý z nich vyřešil denně pět problémů, aby jim zůstal vůbec nějaký čas na ostatní věci. Problémů bylo, ale až příliš hodně a každý den jich přibývalo dvacet navíc. V tu chvíli Varada napadl geniální nápad: Postavit pevnost kousek od hlavního města a vytvořit z ní žoldnéřskou organizaci. Všem se tahle myšlenka zalíbila a pustili se do jejího vytvoření. Najali dělníky a během dalšího měsíce byla pevnost hotová. Do hospody a všude po městě vylepili letáky, aby nabrali nějaké lidi. Přihlásilo se k nim hodně rekrutů, žoldáků a válečných veteránů. Tím, že jich bylo víc, zvládali vyřešit více problémů. Postupně se k nim přidávali další a další lidi až jich bylo tisíc. Šest set dělníků, co se staralo o pevnost, zbraně, jídlo atd. a čtyři sta vojáků. Díky jejich organizaci se zločinnost snížila o polovinu a bezpečnost zvýšila také o polovinu. Když to král uviděl, vykulil oči a nechal si je zavolat.

Larastar:“Jsem víc než spokojený s vaší prací. Dokonce jste vymysleli způsob jak problémy udržet na uzdě a vehnali jste strach a hrůzu do srdcí všech zločinců a oblud a za to vám mockrát děkuju. Zároveň bych pro vás měl i další práci. Jsou to tři velice závažné problémy. Nechci, abyste na to posílali nějaké své lidi, ale abyste to vyřešili vy sami osobně. Můj pomocník vám dá pergameny se všemi informacemi ke všem třem problémům. Sice nevím, jestli dokážete vyřešit tak velké problémy, ale vkládám do vás velké naděje. Pokud tyhle tři problémy vyřešíte tak ode mě můžete čekat honosnou odměnu, uznání a slávu. To je vše. Naschledanou.“

Sedli si na lavičku k fontáně, co byla uprostřed náměstí Andělů, a pročítali si pergameny, když v tom přiběhl králův pomocník a pověděl jim o karavaně, která má dorazit za čtyři dny na místo, kde útočí zlobři, ale nemohl poskytnout žádného koně ani grifina, aby se tam dostali rychle, ale protože Mithros měl legendárního nemrtvého koně, který se jmenuje „Noční děs“, tak se nabídl, že pojede napřed a varuje karavanu. Varad a Azador museli tedy sehnat koně někde jinde. Největší problém byl taky to, že ani neuměli jezdit na koni. Napadlo je, že by mohl třeba nějaký farmář s povozem jet tím směrem a zašli opět do hospody. Po chvíli tam potkali tři farmáře, kteří se chystali odjet do vesnice asi čtyřicet kilometrů od města a zrovna ještě po cestě. Řekli hospodskému ať Varadovi, Azadorovi a třem farmářům dá pořádné jídlo a pití a čekali. Nebyl to žádný super ultra kočár, ale i tak byli spokojení. Přibližně za hodinu dorazili do vesnice. Ve vesnici byli, ale nějací vojáci, kteří drancovali a ničili všechno, co našli. Ihned pochopili, že to jsou vojáci loupeživého rytíře, kterého měli jako druhý úkol. Vojáci pravděpodobně vůbec nevěděli, co jsou zač, jeden z nich došel k nim a zeptal se jich, co tady chtějí. Varad jen s ledovým klidem, vzal kopí a zabodl mu ho do krku. Najednou se na ně sběhlo dalších čtyřicet vojáků ze všech stran. Farmáři měli strach, ale Varad s Azadorem se jen smáli. Během pěti minut všichni vojáci popadali na zem mrtví. Poděkovali farmářům za svezení, ostatní zase poděkovali jim za to, že zabili vojáky a odešli směrem k místu, kam má přijet karavana. Za necelé tři dny dorazili na místo a uviděli, jak na zemi leží pět mrtvých zlobrů a Mithrose, jak se směje a vytrhává zlobrům zuby. Obchodníci poděkovali Mithrosovi za pomoc a Varad s Azadorem začali hledat zlobří skrýš. Po půl hodině našli pár metrů od cesty jeskyni ve, které bylo vše, co předtím nakradli. Našli tam deset tisíc zlaťáků, deset safírů a další nepotřebné věci. Vzali akorát zlaťáky a safíry a vrátili se do vesnice. Mezitím loupeživý rytíř zjistil, že mu někdo zabil čtyřicet vojáků.

Loupeživý rytíř:“Co?! Kdo mi zabíjí vojáky? Vy tři poďte sem ke mně!“

Poskoci:“Co potřebujete pane?“

Loupeživý rytíř:“Co o tom víte?“

Poskoci:“Nevíme to úplně přesně, ale podle nás to jsou ti dva vojáci a nekromant, kteří pracují pro krále.“

Loupeživý rytíř:“A co jsou vůbec zač“

Poskoci:“Skřeti říkají, že to jsou démoni v lidské podobě. Lidi zase říkají, že to jsou váleční hrdinové. Možná jsou obojí. Protože, co jsme slyšeli tak rádi zabíjí a navíc se v tom ještě vyžívají a vtipkují o tom. Král jim navíc udělil naprosto volnou ruku ve vykonávání spravedlnosti a oni toho využívají na sto procent.“

Loupeživý rytíř:“Nejsou to náhodou ti tři, co si vytvořili žoldáckou organizaci?“

Poskoci:“Ano jsou.“

Loupeživý rytíř:“No tak to by mohl být náš konec. Ihned svolejte ostatní vojáky, co jsou na nájezdech, aby se vrátili zpátky do pevnosti. Ať si na nás zkusí zaútočit, my je rozdrtíme.“

Chtěli vyřešit problém s loupeživým rytířem, ale vůbec nevěděli, kde vlastně má své sídlo, ani král to nevěděl. Poptávali se po vesnici, jestli někdo z nich náhodou neví, kde by mohlo sídlo být, až za nimi přišel jeden dřevorubec, všechno jim řekl a ukázal i jakým směrem se tam dostanou. Poděkovali a šli tím směrem. Loupeživý rytíř měl pevnost, která byla dvacet kilometrů od vesnice. Varadovi se nechtělo moc riskovat, neboť když obhlédli pevnost tak napočítali čtyři sta vojáků.

Varad:“No nevim nevim. Je tam čtyři sta vojáků.“

Azador:“Děláš si ze mě srandu? Podívej se, co je to za blbečky. Vždyť mají výzbroj pro gobliny a navíc to vypadá, že jsou asi i ožralí. Poď! Jdem! To bude hračka.“

Varad:“Dobře, ale běž první.“

Azador:“Stejně vždycky chodím první a dělám beranidlo.“

Mithros:“Dobře. Bude tě krýt.“

Vojáci:“Hahaha. To chceme vidět, jak nás vy tři porazíte.“

Azador:“Vzdejte se nebo budete zničeni. Máte tři vteřiny na rozhodnutí.“

Vojáci:“Hahaha.“

Azador klidně vytáhl kladivo, posílil ho kouzly, a aby nepřátelské vojáky naštval tak šel k nim stejnou rychlostí jako modelka v podpatcích na molu. Akorát ne tak ladně. Vojáci začali okamžitě střílet z luků a kuší, ale všechny střely Azadorovi jen poškrábali lak na brnění, a protože měl své brnění velmi rád a velmi se mu líbilo tak ho tím pořádně rozzuřili. Rozeběhl se, jednou praštil do brány a z brány zbylo jen pár třísek. Pak přibližně půl hodiny létaly vzduchem ruce, nohy a hlavy nepřátel. Jakmile to loupeživý rytíř spatřil, radši se vzdal. Svázali ho a potom ho Varad zmrazil, aby je neotravoval svými blbými kecy po cestě. Mithros oživil pár mrtvých vojáků a udělal z nich zombíky, kteří ho nesli celou cestu zpátky, neboť se s ním nikdo nechtěl tahat až do Svatého města. Dorazili do města, rytíře předhodili před krále a čekali, co král řekne.

Larastar:“Mockrát vám děkuji, že jste vyřešili ten problém se zlobry a přivedli mi jednoho z největších zločinců v mém království. Rád bych provedl popravu, ale opět mám spoustu práce, a proto to nechám na vás. Ještě jednou děkuji za pomoc. Naschledanou.“

Králův pomocník nechal rozhlásit zprávu o popravě po celém městě. Za hodinu se konala poprava na náměstí Andělů a bylo tam snad celé město. Během chvíle přišel kat se sekerou a chtěl mu jednoduše useknout hlavu. Varad ho, ale zastavil, než vůbec začal, protože mu to připadalo příliš málo na takového zločince. Všichni se divili, co to dělá. Celý zlodějský klan byl u popravy, aby zjistil, co jsou doopravdy zač a čeho všeho jsou schopni. Varad vzal do ruky pergamen s proviněními, které udělal a začal číst.

Varad:“Lorde Karasi z Jižních hor. Provinil jste se z těchto zločinů: ničení a přepadávání vesnic, kterých bylo dohromady asi dvě stě. Dále zabíjení nevinných lidí, porušování rytířské přísahy a okrádání krále o daně, a proto jste na rozkaz krále Larastara a celého jeho lidu odsouzen k trestu smrti, konkrétně utnutím hlavy ve jménu spravedlnosti.“

Varad:“Král Larastar sice řekl, aby se popravil běžným způsobem, ale mě to připadá příliš málo. Díky králi mám stejnou pravomoc jako on a já jsem se rozhodl pro jiný netradiční, ale zato velmi tvrdý a spravedlivý trest. Avšak děti byste radši měli poslat domů.“

Lidi dali na Varadovu radu a poslali děti domů. Následně si stoupl za Karase a střelil do něj ledové kouzlo, které mu začalo pomalu mrazit žíly a tepny v těle. Za minutu byly všechny zmražené, dokonce i srdce, ale i tak byl pořád naživu. Všichni se divili, proč to tak dlouho trvá i král se kvůli tomu podíval z okna. Pak udělal opačný proces a pomalu ho rozmrazoval. Při rozmrazování se mu, ale začalo všechno trhat a lidi viděli, jak mu pomalu odpadávají kusy těla, až mu nakonec praskla hlava a srdce. Karas celou dobu křičel a řval, protože měl neskutečné bolesti. Když s ním skončil, otočil se zpátky na lidi a všiml si, jak byli vystrašení, dokonce i král z nich dostal strach a začal si myslet, že jsou nějací démoni. Většina zlodějů z klanu se strachy pomočila. Chvíli jen stál a čekal, jestli se někdo na něco třeba nebude ptát a pak pokračoval v mluvě dál.

Varad:“Každý, kdo bude porušovat zákon, bude popraven stejným způsobem. Tuhle popravu jsem chtěl vykonat před všemi lidmi, neboť nyní mezi vámi stojí zločinci, kteří jsou můj poslední úkol. Chtěl jsem jim jen ukázat, že budu v boji s nimi nemilosrdný a chladnokrevný. To je vše. Pěkný zbytek dne všem.“

Zloději se vrátili zpátky do své základny a po chvíli se dozvěděli, že s nimi někdo chce mluvit. Byl to voják loupeživého rytíře Karase, kterého záměrně nechali naživu, aby mohl ostatním svým kolegům povědět, jak strašný to tam bylo. Jakmile se ho vyptali na všechno, velitelka zlodějů nebyla moc nadšená, když slyšela, že jim při boji svítili oči, neboť to je znak démonů nebo mágů. Navíc nebrali žádné zajatce. Po popravě si dali něco dobrého k jídlu v hospodě. Přišel nějaký farmář s problémem. Opět to byl problém typu zabít dvanáct goblinů. Asi půl hodiny mu vysvětlovali, že to bude hračka, ale on měl neustále starosti, aby mu při zabíjení goblinů nezničili úrodu. Najednou k nim někdo přišel. Nevěděli, kdo to je ani jak vypadá, protože měla na sobě plášť s kapucí, ale podle rysů postavy poznali, že je to žena. Přisedla si k nim a potřebovala s nimi mluvit o něčem důležitém mimo město. Mezitím farmář odešel. Odešli tedy za město, záhadná žena ze sebe shodila plášť a oni poznali, že je to zlodějka, ale ne ledajaká a potom začala mluvit.

Zlodějka:“Já jsem velitelka zlodějského klanu. Kvůli tomu jsem s vámi chtěla mluvit tady mimo město. Přišla jsem za vámi se vzdát. Potom, co jsem viděla a slyšela si netroufám s vámi něco začínat. Informace o našem klanu vám, ale nedám, neboť nechci zradit důvěru svých lidí.“

Azador:“Konečně někdo inteligentní, který se chce vzdát. Už jsem myslel, že nikdo takový neexistuje.“

Varad:“Dobře. Přijímám tvou kapitulaci a chápu proč nechceš vyzradit informace o svém klanu. Jenom nevím, co s tebou mám teď dělat.“

Mithros:“Zajímavý. Lepší podvod jsem v životě neviděl.“

Azador:“Mohli bychom jí nechat jít, když se nám vzdala? Máme na to i pravomoc.“

Varad:“No. Možná. Já nevím. Zatím jí vezmeme do pevnosti.“

Mithros:“Vy jste tak naivní. A co potom he? Podřízne vás ve spánku nebo něco horšího.“

Varad:“Chápu tě, ale podívej se na ní. Vždyť se klepy strachy z nás.“

Mithros:“Jenom laciný herecký výkon. Věřmi už jsem to zažil a několikrát na vlasní kůži.“

Varad:“Podle mě jseš až moc paranoidní.“

Azador:“A co když má Mithros pravdu?“

Varad:“Hmm. Dobře Mithrosi. Vezmeme jí sebou a ty na ní budeš tajně dávat pozor.“

Mithros:“Dobře.“

Zlodějka:“Můžu se zeptat na jednu věc?“

Varad:“Na jakou?“

Zlodějka:“Já si myslím, že jste lidé, co jenom umí kouzlit, ale slyšela jsem jiné lidi říkat, že jste démoni. Jak to vlastně je? Jste démoni nebo lidi?“

Varad:“Jak se to vezme. Nejlepší označení by bylo „pololidi“ nebo „mutanti“. Jsme spíš, jako vlkodlaci akorát se neměníme ve vlky, ale v něco jiného a můžeme se měnit, kdy se nám zlíbí.“

Zlodějka:“Páni. Pololidi. Tak s těma jsem se ještě nikdy nesetkala jen jsem o nich slyšela. Dokonce vládnou i několika územím.“

Varad:“Tak to vidíš. Právě teď ses s dvěma potkala.“

Mithros:“Hej. Hej Hej. Se třema mutantama.“

Varad:“Páni. Jsem ani nevěděl, že si mutant. A kolik jich vlastně v sobě máš?“

Mithros:“Dva. První je nějaká nemrtvá hrdinka, která se jmenuje „Smrtící krása“, a druhej je nějakej smrtonoš, co se jmenuje „Sklízeč duší“.“

Varad:“Páni. Ty seš samí tajemství.“

Po půl hodině dorazili do pevnosti. Celou dobu na ně čekala nějaká barbarská válečnice, protože se chtěla přidat do jejich organizace. Chvíli se jí vyptávali na její zkušenosti a ihned jí přijmuli, neboť měla stejně velké množství zkušeností jako my. Oběma ženám dali najíst a ostatním řekli, ať dávají pozor na bývalou velitelku zlodějů. Bývalá velitelka zlodějů nechala ostatním z klanu zprávu o tom, co udělala, a zloději si zvolili nového velitele. Byl to ten, kdo šéfoval těm dvěma zlodějkám, co je sledovali od začátku. Velitel poslal zprávu všem zlodějům, goblinům a nájezdníkům a sestavil armádu zločinců a zrůd. Byli mezi nimi i upíři a nekromanti. Všichni se sešli na domluveném místě v noci a vymysleli plán jak zničit svého úhlavního nepřítele. Varada, Azadora a jejich organizaci. Vůbec nečekali, že by něčeho takového byli schopni. Celou dobu měli zvláštní pocit, ale nic se nedělo jedinej Mithros si myslel, že se to stoprocentně stane. O týden později měli oslavu. Kvůli oslavě nebyla většina našich vojáků vůbec ve střehu a armáda zločinců toho využila. Zrovna když Varad jedl, jeho ledová aura zjistila, že před pevností je spousta tepelných signálů a někdo se chystá na ně zaútočit. Doběhl k bráně, kde už stál připravený Mithros, připravil si kopí a štít a čekal , až přijdou. Azador okamžitě poznal, že se něco děje a zařval: “Všichni do zbraně!“ Velitel zlodějů přikázal k útoku, nekromanti zničili bránu a nepřátelé vtrhli dovnitř. Polovina z nich se zastavila o Varada a snažila se ho zabít, ale s těma jejich „párátkama“ mu neudělali vůbec nic. Mithros vystřelil paprsek čiré temmné energi, který prostřelil začátek armády nepřátel a pak pokračoval dále až nakonec těsně před velitele zlodějů. Bylo jich pětkrát víc než jich. Varad, Azador, Mithros, barbarská válečnice, co se k nim přidala, a bývalá velitelka zlodějů bojovali bez problémů. Ostatní členové organizace, ale nebyli tak dobří. Asi po hodinovém boji zločinci prohráli. Zemřelo sto padesát členů naší organizace. Jediného jejich velitele nechali naživu, protože si ho chtěl Azador vychutnat. Pohřbili všechny své padlé a spálili mrtvoly nepřátel. Pak si Azador udělal malou veřejnou popravu. Svázaného velitele postavili před bránu a Azador řekl:

Azador:“Byl si odsouzen za:“ Ničení cizího majetku, krádež, zabíjení nevinných lidí a členů organizace konající spravedlnost a pokusu o zabití nejvyšších představitelů zákona v této zemi, a proto tě odsuzuji k nejvyššímu trestu.“

Všichni:“A to je co za trest?“

Ani Varad nevěděl, co chce dělat. Jen věděl, že to bude podobný trest jako ten jeho. Po chvíli přišel Mithros a přivolal kouzlem jednu zombie, která velitelovi začala ukusovat části těla zaživa až ho nakonec celého snědla. Zbyly z něho jen kosti. Mithros jí „po jídle“ odčaroval a kosti si vzal. Azador mu poděkoval za pomoc a Mithros odešel. Potom, co bývalá velitelka zlodějů viděla, jak bojovali, pochopila, proč jim říkají démoni. Ještě týden počkali, jestli se náhodou na ně ještě něco nechystá. Naopak král byl ještě víc spokojený, neboť snížili zločinnost z padesáti procent na nulu a bezpečnost na cestách zvýšili o dalších dvacet pět procent. Všechno bylo, ale v klidu. Po dvou týdnech si je král předvolal a řekl:

Larastar:“ Mockrát děkuju za všechno, co jste udělali pro mě a mé království. Dokázali jste něco, co já nikdy nedokázal, a zasloužíte si odměnu. Tady máte každý z vás patnáct smaragdů. Nyní už po vás nic nebudu chtít. A ještě něco?“

My:“ A co pane králi?“

Larastar:“ Chtěl bych vás pasovat na rytíře, ale ne na běžné rytíře, ale na žoldnéřské rytíře.“

Varad:“ A jaké povinnosti a výhody má žoldnéřský rytíř od běžného rytíře?“

Larastar:“ Žoldnéřský rytíř nemusí poslouchat příkazy krále ani někoho jiného. Nemodlí se k bohům a nemusí se řídit podle přísahy. Zjednodušeně žoldák, který má všechny výhody rytířů. Nechal jsem vám vyrobit vaše odznaky. Dále nechám také povýšit vaší organizaci na profesionální rytířský - žoldnéřský řád, který bude dál vykonávat spravedlnost v mé zemi. Toť vše. Tady máte své odznaky. Ještě jednou vám děkuji za všechno.“

Král provedl pasování a připnul jim odznaky na pláště.

Larastar:“No vlastně. Možná bych pro vás nějakou práci měl, jestli máte zájem?“

Varad:“Dobře. O co jde?“

Larastar:“Mám tady pro vás tři zajímavé úkoly, které byste mohli udělat. Před nějakou dobou jsem zkolonizoval malé území poblíž říše lesních elfů, které mělo fungovat jako středisko mezinárodního obchodu s ostatními národy a rasami. Všechno fungovalo bez problému až jsem byl já sám překvapený. Díky tomu, že bylo toto středisko na velmi dobrém místě, získalo velkou oblibu, moc a peníze a tím přitáhlo pozornost ostatních, kteří nás neměli v oblibě. Skřeti a barbaři určitě je znáte. Už je to nějakou dobu, co jsem od téhle kolonie neslyšel žádné zprávy a vypadáto, že skřeti provedli invazi a všechno zničili. Po vás chci, abyste zachránili přeživší, osvobodili otroky a zastavili invazi, neboť by mohli získat perfektní místo pro námořní útok na naší říši. Pokud budete tak dobří a uděláte i něco navíc, tak vám připlatím.“

My:“To zní dobře.“

Varad:“ A o čem jsou ty další úkoly?“

Larastar:“Tenhle úkol bude trochu zdlouhavější, a proto vám o nich řeknu až se vrátíte.“

My:“Dobře:“

Larastar:“Jo ještě jedna věc. Abyste se tam dostali tak budete muset plout lodí, mám pro vás připraveno hned několik lodí i s posádkami pod velením kapitána Orestra. Bežtě za ním a o on vám vysvětlí víc.“

My:“Naschledanou.“

Larastar:“Sbohem.“

Za velkého hluku došli zpátky do pevnosti. Byl to skvělý pocit být rytířem bez závazků. Všichni se hned vyptávali, proč tam byl takový hluk a oni jim všechno řekli. Všichni byli radostí bez sebe a museli to oslavit. . Mezitím se barbarská válečnice a bývalá velitelka zlodějů osvědčily, jako velmi schopné a dobré, a proto z nich udělali své zástupce. Dalšího dne odešli za kapitánem Orestrem.

Orestro:“Á tady je máme. Naši velcí hrdinové.“

Varad:“Jak to vypadá?“

Orestro:“Náklad připravený, posádka připravená, všechno připravený. Stačí jenom dát pokyn.“

Varad:“Vypadáto, že asi můžem vyplout hned.“

Azador:“Konečně nějaký pořádný dobrodružství.“

Mithros:“Jenom si dejte pozor na to, abyste nedostali mořskou nemoc, protože to po vás uklízet nebudu nejsem žádná vaše máma.“

Orestro:“Ještě jedna věc. Mám tady deset velkých bitevních lodí, s velkým nákladovým prostorem do kterého se vejdou hromady věcí a lidí. Proto až budete na místě určení zkuste zachránit, co možná nejvíc věcí a lidí a pokud budete potřebovat moji námořní podporu tak stačí říct.“

Varad:“Spolehněte se.“

Pluli přibližně týden a to ,i přestože vlál silný vítr, neboť lodě byly těžké a pomalé. Po cestě minuli několik rybářů, dobrodruhů a obchodníků. Když se přiblížili k pevnině, zahlédli z dálky zbytky skřetí armády, jak ničí a rozkrádají zruinované město.

Varad:“Takhle nás uvidí a přivolají posily. Musíme se nějak skrýt.“

Mithros:“Můžu přivolat tmu, aby se naše lodě v ní ztratily.“

Varad:“Ještě potřebujeme najít nějaké dobré místo na vylodění:“

Orestro:“Jedno jsem našel. Je tam dost místa, je schované za skálou a nejsou tam žádní nepřátelé.“

Varad:“Dobře. Tak dem na to.“

Lodě připluly k dohodnutému místu, vyhodily ven čluny a vojáci začali postupně připlouvat k pevnině. Nakonec i Varad, Azador a Mithros. Orestro ihned poslal skupinky zvědů, aby prozkoumali okolí a zjistili pozice nepřátel, zatímco se díval do mapy a vymýšlel plán. Celý zbytek dne trvalo vykládání zásob a zbraní a stavění tábora. Během čekání na zvědy Mithros, Azador a Varad hlídali. Přibližně před setměním se vrátili zvědové se ohlásit.

Orestro:“Tak, co jste zjistili?“

Zvědi:“Je tady několik menších táborů jeden na východě, čtyři na severu a dva na západě. Také jsme slyšeli, že mají jeden velký tábor dál na severu, buď velitelský nebo otrokářský tím si, ale nejsme úplně jistí. A ještě jedna věc vede je nějaký generál Krog.“

Orestro:“Krog. Hmm. Tak to nevypadá vůbec dobře.“

Varad:“Proč? Co je na něm tak strašnýho.“

Orestro:“Generál Krog je jeden z nejsilnějších a nejlepších generálů skřetí říše. Není to žádnej idiot. Pravděpodobně něco takového očekával a bude na nás připravený.“

Azador(vzrušeně):“Tak to bude ještě zajímavý.“

Orestro:“Měli bychom, co nejdříve vyložit náklad a postavit tábor. Musíme to stihnout do večera a vy tři buďte ve střehu, protože jestli se nepletu tak nás bude čekat pekelná noc.“

V devět hodin večer skřeti zaútočili v plném počtu příme na tábor vyloděnců. Díky tomu, že byli Azador, Varad a Mithros vzhůru a hlídali, povedlo se jim skřetí útok rozdrtit beze ztrát, pak Mithros z mrtvých skřetů udělal zombie a nechal je strážit tábor. Zbytek noci už byl klid až do rána. Kvůli noční hlídce si Azador, Varad a Mithros trochu přispali. Během spánku Mithros zjistil, že nemá žádné sny jako kdyby byl prázdný, vstal o trochu dřív a začal se o to zajímat. Varad a Azador vstali někdy kolem poledne, dali si snídani a s Mithrosem došli k Orestrovi pro informace.

Orestro:“Takže hoši. Přesně, jak jsem si myslel. Zaútočil na nás hned první den, aby nás zatlačil zpátky do moře. Skvělá strategie, ale nepočítal s tím, že tu budete vy tři. Nyní je dost oslabený a my můžeme tuhle výhodu využít, a proto navrhuji, abychom šli pomalu vpřed, zabezpečili pláž a vy tři půjdete dál,prozkoumáte okolí, najdete nějaké přeživší nebo materiál a pošlete pro nás.“

Azador:“A proč na ně prostě nezaútočit a nezničit je, když jsou oslabení?“

Orestro:“Protože nemáme o nich dostatek informací. Nevíme kolik jich vlastně je a jak jsou silní a podle mě tenhle útok bylo jen zkouška toho, jak jsme silní.“

Varad:“Co navrhuješ?“

Orestro:“Podle mě bude teď Krog čekat až uděláme chybu a mezitím na nás připraví past, a proto nejlepší bude udělat to, co jsme předtím říkal. Možná o jednu věc bych vás poprosil?“

Varad:“O jakou?“

Orestro:“Když budete v tom hledání porozhlédněte se po nepřátelských zvědech a zlikvidujte je, jestli nějací budou.“

Varad:“Dobře.“

Prohledávali oblast půl hodiny a našli akorát pár zničených zbraní jinak jenom samý nepořádek, a tak se rozhodli, že půjdou dál, i když to nebylo v plánu. Po chvíli zahlédli pár skřetích zvědů, co se zrovna vrátili z obchůzky, jak si dávají přestávku, využili situace a zaútočili na ně. Po boji našli výzvědnou zprávu a rozkazy od generála a zprávu spálili. Potom se vrátili zpátky a informovali Orestra.

Orestro:“Tak co jste našli?“

Varad:“Sejmuli jsme pár zvědů, co chtěli odevzdat výzvědnou zprávu a našli jsme u nich rozkazy.“

Orestro:“Ukažte ty rozkazy. Hmm. Mají v plánu nás přepadnou zítra během průzkumu.“

Mithros:“Možná bysme mohli na ně zaútočit dnes večer.“

Orestro:“To by byl dobrý plán, ale nemáme dost vojáků a nejsou připravení.“

Mithros:“To je sice pravda, ale tím, že nás budou chtít přepadnout zítra, tak se na zítřek budou muset vyspat a tím pádem budou zranitelní. Navíc tady mám menší oddíl zombíků, takže v tom nevidím žádný problém.“

Orestro:“Teď když o tom tak přemýšlím, tak to není vůbec špatný nápad. Vy tři půjdete vpřed přímo na ně, já a moji muži budeme čekat za váma, a jestliže jich bude málo, tak dáte znamení a my zaútočime, a když ne vrátíte se zpátky a my vám budeme krýt ústupovou cestu.“

Varad:“Dobře. To zní jako dobrý plán.“

Okamžitě se připravili a podle plánu vyrazili přímo vpřed. Skřeti měli už předpřipravené skupinky na přepadení, které spaly, Varad, Azador a Mithros si jich po cestě všimli a všechny je zabily a změnily v zombie. Následně si to namířili na hlavní tábor. Když Krog uslyšel divné zvuky z lesa , ihned zatroubil na poplach a probudil všechny své vojáky. Než se, ale stačili jeho vojáci vstát a připravit tak byli společně s ním zabiti. Azador vzal do ruky jednu pochodeň, co měli skřeti v táboře, a zamával na Orestra na znamení, aby přišel. Společně potom získali zpět ukradené věci a osvobodili otroky, kteří byli zavření v klecích a připravení na odvoz. Všechno a všechny naložili na lodě, znovu obhlédli okolí, jestli se náhodou na ně něco nechystá a pak se vrátili zpátky do „Svatého města“.

Larastar:“Výborně. Já věděl, že se na vás můžu spolehnout.“

Varad:“Osvobodili jsme otroky, dovezli kořist, kterou skřeti nakradli a zastavili invazi.“

Larastar:“Musím říct, že jste odvedli opravdu hodně dobrou práci, ale mám po vás ještě dva úkoly.“

Varad:“Co je jako další úkol?“

Larastar:“Už dlouho se nás snaží zničit arciďábel Azamar, a proto jsem vymyslel plán jak to skoncovat. Asi před třemi měsíci jsem poslal speciální oddíl svých nejlepších vojáků, aby našli nehlídanou část podzemí kousek vedle průchodu do Pekla, prokopali se skrz a vytvořili tábor pro pozdější invazi, abysme mohli skoncovat s démony jednou pro vždy. Zatím jde všechno dobře, ale mám takové tušení, že se něco stane, něco zlého, a proto chci, abyste vy tři šli obléhnout situaci, zjistit, co a jak a pomoct našemu táboru, aby o něm démoni dále nevěděli.“

Mithros:“Ale jak se tam máme jenom tak dostat?“

Larastar:“Na to mám také řešení. Půjdete převlečení za obchodníky a budete cestovat s dalšími. Nebojte se už jsem tohle dělal několikrát. Obchodníky oni nechávají být, protože z toho mají peníze.“

Varad:“Dobře. To je dobrý plán.“

Larastar:“Pošlu s váma ještě někoho dalšího jako doprovod a posilu. A abych nezapomněl znovu se svezete s kapitánem Orestrem.“

Po rozhovoru odešli znovu za kapitánem Orestrem. Tentokrát trvala cesta jen čtyři dny, neboť pluli menší rychlou lodí. Orestro je odvezl k malému přistavu kousek od vstupu do podzemí, vyložil náklad a seznámil je s plánem.

Orestro:“Takže hoši. Plán je takový. Vy tři budete obchodníci a budete mít s sebou i pár žoldáků jako ochranku. Protože jste každ&yacu

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (2)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů


0

July 27, 2016, 3:19 pm

Hewki napsal:

on to byl spíš takovej menší rampouch něco jako oštěp nebo kůl vytvořenej z ledu

0

July 25, 2016, 11:07 am

Silvius napsal:

Jenom ze začátku .... s tím nekromantem a rampouchem... to vykuchal ho zevnitř je divný spíš by ho to roztrhlo