Azador:“Ne nezdržel. Támhle jede.“

Elaros:“Tak co? Povedlo se ti získat ty krystaly?“

Mithros:“Chvíli mi to trvalo, ale mám je všechny a po cestě jsem našel i nějaké léčivé obvazy a elixíry pro raněné.“

Elaros:“Lépe to dopadnout ani nemohlo. Máme všechno, co potřebujeme, dokonce i něco navíc. Teď je načase dát se do práce.“

Varad:“A co máme udělat my?“

Elaros:“Odpočiňte si a držte hlídku dokud to nedoděláme.“

Varad:“Dobře.“

Oprava hradeb, léčení raněných a stavba stroje trvaly dohromady týden. Elementálové potom, co Azador zhatil jejich plán, si netroufali nic podnikat a díky tomu byl klid. Varad, Azador a Mithros zůstali ještě týden, ale nic se nedělo. Na konci týdne přijely posily od krále Larastara a Varad, Azador a Mithros se rozloučili a odjeli zpátky do „Svatého města“ ohlásit se králi Larastarovi.

Larastar:“Jak jste dopadli? Řekněte, že dobře.“

Varad:“Podařilo se nám ubránit tábor a pomoct mágům postavit stroj na trvalou ochranu proti elementálům, ale hodně paladinů a mágů zemřelo než jsme tam dopluli.“

Larastar:“Já vím. Je to špatné, že jich tolik zemřelo, ale aspoň se zachránil ten zbytek díky vám.“

Varad:“A co máte pro nás teď?“

Larastar:“Á málem bych zapomněl. Je čas na vaší odměnu. Za všechno, co jste pro mě a můj lid udělali vás povyšuji na úroveň nejmocnějších a nejvlivnějších lidí v mém království. Od teď už nejste jen na úrovni běžných rytířů, ale na úrovni černých rytířů, mé osobní elitní stráže a velmi silných a uznávaných rytířů v naší řísi i ve světě. Díky tomu v podstatě můžete skoro všechno. Máte královské výhody a privilegia oproti ostatním. Kdykoliv budete ode mě něco potřebovat nebo si jenom promluvit budete v mé říši a v mém paláci vždycky a kdykoliv vítaní.“

Oni:“Děkujeme.“

Larastar:“To není všechno! Vaše skutky budou zapsány do historie naší říše, aby na ně nikdy nikdo nezapomenul. Navíc nechám vaší slávu a vaše úspěchy rozhlásit i do ostatních zemí. Pro každého z vás mám tady kopii náhrdelníku, který nosil Rodrigo Paladinius jako důkaz mého díku a pro tebe Mithrosi mám kopie nějakých magických a technických svitků ze své osobní knihovny.“

Varad a Azador:“Děkujeme.“

Mithros:“Jak staré jsou ty svitky?“

Larastar:“Měli by být staré přibližně tři sta let.“

Mithros:“Zajímavé. Tyhle svitky pojednávají o kombinacích některých kouzel, kouzelnických bojových technikách, něco o základní magii, o kterou s taky docela zajímám, a dokonce i kopii osobního deníku samotného zakladatele a stvořitele nekromancie. To je úžasný. Kde jste to vzal?“

Larastar:“Hm, No jeden z mých předchůdců to nakradl při nájezdech na ostatní národy a ve válkách.“

Mithros:“Děkuju. Tohle se mi bude hodně hodit.“

Larastar:“ Ne já děkuju.“

Larastar:“A teď bude velká hostina a oslava na počest našich hrdinů.“

Varad:“Páni. Tak to jsem nečekal.“

Azador:“Super! Oslava!“

Mithros:“Nemám moc rád oslavy a velký akce, ale možná bych pro jednou mohl udělat výjímku.“

Larastar, Mithros, Azador a Varad odešli do královského paláce, kde už na ně čekal velký prostřený jídelní královský stůl pro čtyřicet lidí u kterého seděly nejvýznamější osobnosti v Paladii, dokonce tam byl i kapitán Orestro, neboť se poměrně také hodně podílel na tom, aby mise dopadly dobře. Všichni u stolu je přátelsky uvítali a nechali je usednout ke stolu. Asi tři hodiny seděli u stolu, mluvili a jedli. Po jedné hodině u stolu se začal Mithros příšerně nudit, vytáhl svitky, co mu dal Larastar, a pročítal si je. Mezitím Varad s Azadorem a Orestrem vyprávěli ostatním, jak všechny ty úkoly udělali. Na konci hostiny se Varad, Azador a Mithros rozloučili a odešli do své žoldnéřské organizace. Přibližně týden byli v pevnosti. Potom se Varad a Azador rozhodli jít do města do hospody podívat se, jestli není něco nového očem ještě neslyšeli nebo o čem neví.

Varad:“Dobrý den pane hospodský. Neslyšel jste náhodou o něčem speciálním, co by se hodilo pro nás dva?“

Hospodský:“Azador a Varad naši velcí hrdinové. No nevím. Slyšel jsem jenom nějaké drby, ale jinak nic. Počkat! Teď si vpomínám, že jsem přišel jeden lesní elf vypadal jako hraničář. Je to docela divné, protože lesní elfové sem k nám moc nechodí no vlastně nikdy, protože nás nesnáší. Takže tady asi musí být z nějakého hodně dobrého důvodu anebo má nějaký hodně velký problém, který nedokáže sám vyřešit.“

Varad:“Hmm. To zní zajímavě.“

Azador:“Poď si s ním promluvit.“

Varad(na elfského posla):“Dobrý den.“

Posel:“Dobrý den. Když už jste tady nevíte náhodou, kde bych našel Varada, Azadora a Mithrose?“

Varad:“No Varad a Azador stojí přímo před tebou proč se ptáš?“

Posel:“Skvěle. Hledám vás, neboť náš král Izatai mě poslal, abych vám nabídl nějakou práci.“

Varad:“A o co přesně jde?“

Posel:“To neřekl, ale bude to určitě něco vážného jinak by mě sem neposlal.“

Azador:“Super. Další dobrodružství.“

Varad:“Počkej Azadore! Ještě nevíme o co vlastně jde. Navíc to musíme probrat s bráchou Mithrosem.“

Azador:“Jo vlastně. Máš pravdu. Tak to bude asi nejlepší, když se vrátíme do pevnosti a proberem to tam.“

Varad:“Tak jdem!“

Azador, Varad a elfský posel odešli do pevnosti, kde mezitím Mithros zkoušel nová kouzla, které se naučil ze svitků od Larastara.

Mithros:“Co se děje?“

Azador:“Vypadáto, že půjdem na další dobrodružství. Už se těšim.“

Mithros:“Jaké dobrodružství?“

Varad:“Čau Mithrosi. Potřebuju se s tebou o něčem poradit?“

Mithros:“O co jde?“

Varad:“Máme tady elfského posla, který má pro nás nějakou práci.“

Posel:“Správně. Král Izatai potřebuje pomoct.“

Mithros si sundal kápi a :“Izatai říkáš. Ten, co mě poslal do vyhnanství. On chce, abych potom všem přišel a zachránil mu zadek a vytáhl ho z jeho vlastního hnoje?“

Posel:“Počkat! To seš ty ten syn toho nekromanta?“

Mithros:“Ano jsem.“

Varad:“Vy se znáte?“

Mithros:“Víte jak jsem vám říkal o tom neštěstí, které se stalo mému otci. Tak to neštěstí se stalo u nich v jejich říši. Za trest nás vyhnali a my jsme museli žít v ledových severských pustinách dokud mého otce nezabili skřeti, kteří tam zrovna udělali nájezd. V té době mi bylo asi pět let.“

Varad:“Aha. Tak k tomu není, co říct.“

Posel:“Ale my opravdu potřebujeme pomoct. Útočí na nás skřeti, barbaři, nemrtví a démoni ze všech stran.“

Varad:“A pokusili jste se o nějaký protiútok nebo něco takového?“

Posel:“Ne.“

Mithros:“A ani nepokusí, protože jsou to slaboši a budižkničemové.“

Posel:“Prosím.“

Varad:“Já nevím. Nechce se mi je nechávat jenom tak na holičkách. Hmmm. Já pojedu.“

Azador:“Super. Zase další dobrožství já jedu taky.“

Mithros:“To si ze mě děláte srandu ne?! Vy jim chcete opravdu pomoct?!“

Varad a Azador:“Jo chceme a chceme, aby si jel s náma, protože si náš brácha.“

Mithros:“Ale víte o tom, že budete mít kvůli mně obrovské problémy u těch elfů.“

Varad:“To víme. Nakonec Izatai chtěl Varada, Azadora a Mithrose. A Mithrose. Víš, co to znamená? To znamená, že tebe chce taky.“

Mithros:“Dobře. Dobře. Pojedu s váma, ale neručím zato, co se tam stane, a že někoho z těch idiotů, co tam je vzteky nezabiju. Pojedu tam, ale jenom kvůli vám a né kvůli tadytěm zženštilejm elfům.“

Varad:“Tak to vypadá, že jsme se všichni dohodli.“

Azador:“Tak na co čekáme.“

Mithros:“Radši ať už to máme za sebou.“













































 

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů