Nový věk – Naděje se vrátila mezi nás

1.Část Nový svět

Kapitola 1. Nový začátek

Menší úvodní charakteristika tří hlavních hrdinů kvůli lepšímu pochopení některých situací:

Varad „Ledový přízrak“

Má trochu jemnější obličej, modro-bílé oči, tmavě hnědé středně dlouhé vlasy a je atletické postavy. Společně s Azadorem je lidské rasy. Druhý nejstarší ze tří hlavních hrdinů a starší a jediný Azadorův bratr a člen rodiny. Narodil se a žil poměrně klidný s pokojený život na Zemi společně s Azadorem než začal „Soudný den“. S Azadorem se přes jejich tragickou část života dostal celkem vpořádku, ale ještě se z toho úplně nevzpamatoval. Protože je nejstarší přeživší z jeho rodiny, bere na sebe odpovědnost starat se, chránit a vychovávat svého mladšího bratra někdy až příliš a připomíná spíš Azadorovi rodiče než sourozence. Je charismatický, věrný, velmi odvážný až někdy hloupý, schovívavý, diplomatický a se zdvořilým chováním, ale někdy i naivní, neopatrný, bezohledný, mocichtivý, upjatý a jednoduchý. Vždy ví, co dělat a zachovává chladnou hlavu a pokud něco neví, nebo se nemůže rozhodnout, většinou se radí s Mithrosem, protože má nejvíce zkušeností.



Azador „Ďáblův hněv“

Má jemný obličej, hnědé oči, černé krátké vlasy a je svalnaté postavy. Společně s Varadem je lidské rasy. Nejmladší ze tří hlavních hrdinů a zároveň mladší a jediný Varadův bratr a člen rodiny. Narodil se a žil poměrně klidný s pokojený život na Zemi společně s Varadem než začal „Soudný den“. S Varadem se přes jejich tragickou část života dostal víceméně bez problémů. Varadova starost a obyčejnost mu často lezou na nervy, a proto se dost často chová jako malé dítě, dělá žertíky a má blbé poznámky, ale Varadovi starosti si cení a váží. Je velmi charismatický, atraktivní, energický někdy až hyperaktivní a velmi zručný, šikovný a vynalézavý, ale i dětinský, svéhlavý a nesnesitelně otravný a ukecaný a se zálibou v lehkých děvách.



Mithros „Černá smrt“

Měl zelené oči, jemný obličej, blonďaté vlasy a atletickou postavu, ale používání temné magie a další věci spojené s jeho smutným a tragickým životem měly za následek, že nyní má černo-bílé oči, trochu hrubší obličej, velmi silně černě zbarvené dlouhé vlasy a je hubené postavy a kvůli tomu ho někteří považují za temného elfa, i když ve skutečnosti je lesní elf. Má znetvořenou levou ruku, levou plíci a levou část srdce, které vypadají jako by mu uhnívaly. Narodil se na světě Krea, v oblasti Stará Ilydie v dnes už zaniklém království lesních a temných elfů Engoru. Je nejstarší ze tří hlavních hrdinů, který zásadně pomohl přežít Azadorovi a Varadovi, výměnou zato, že ho zachránili ze zajetí a díky tomu si u nich získal přízeň a oblibu a stal se jejich něco jako „nevlastním bratrem“.Jeho život je velmi tragický a smutný už od raného dětství, v němž měli hodně velkou zápornou roli ženy a národ lesních elfů, a proto má silnou averzi vůči ženám a lesním elfům. Také má silnou averzi vůči jakýmkoliv bohům a uctívačům bohů (hlavně paladinům a inkvizitorům). Je velmi schopný a zkušený velitel, ale většinou se drží v zadu, neboť nemá rád, když musí mít za někoho zodpovědnost. Je velmi chytrý, moudrý, zkušený, mazaný, romantický, věrný, ale jenom tomu komu on chce být, spolehlivý, ale i zákeřný, zlomyslný, nepředvídatelný, stydlivý, tvrdohlavý a mrzutý.

 



Království Paladinů z Jižních ostrovů Paladie

Každý z nich si vzal do batohu jednu zlatou cihlu, kdyby si chtěli něco koupit, a protože věděli, že v tomto světě jim budou peníze ze Země k ničemu. Portálem se dostali pár metrů před „Svaté město“. Z dáli pozorovali jeho majestátnost a nádheru až na Mithrose ten neměl inkvizici moc v lásce. Město bylo překrásné, obrovské a zároveň velmi silně opevněné. Bylo postaveno ve středověkém křižáckém stylu. Jeho zdi a věže byly z velmi tvrdé skály několik metrů tlusté. Na hradbách měli vybavení pro boj s jakýmkoliv nepřítelem ve formě balist a katapultů. Namířili si to rovnou ke vstupu do města. Brána byla otevřená a hlídali u ní dva paladinové v zářivých pozlacených zbrojích. Kolem procházely spousty různých lidí a cizinců z jiných zemí. Dva hlídající paladinové už od pohledu byli zkušení profesionálové ve svém oboru a s drsnou kamennou tváří si důkladně prohlíželi všechny, kteří chtěli vstoupit do města.

Paladin:“Stůjte! Proč vy tři chcete vstoupit do města? Vás tři vůbec neznám. Vy jste určitě cizinci. Nejste náhodou ti uprchlíci z té druhé planety?“

Varad:“My tři jsme vojáci, kteří bojovali na planetě Zemi a uprchli přes portál do vaší říše. Chtěli bychom se jen trochu umýt a odpočinout si, neboť jsme měli hodně dlouhou a náročnou cestu.“

Paladin:“Dobře. Můžete jít, ale dávejte si pozor na kapsáře, zloděje a podvodníky. V dnešní době je jich čím dál více, a pokud jste vojáci doporučil bych vám zajít za kovářem opravit si výzbroj anebo pokud máte dost peněz tak koupit rovnou nějakou lepší.“

Varad:“Děkujeme za radu. Hezký den.“

Paladin:“Vám taky.“

Mithros(ignorantsky):“Pff. Paladinové. Ti, co jsou nejvíc zkorumpovaný.“

Mithros na Varada a Azadora:“Jo ještě jedna věc vy dva chytráci. Kdyby se vás někdo ptal tak žijete v Nové Ilydii.“

Azador:“Nové Ilydii. Co to je za jméno?“

Mithros:“Kdysy dávno tady vládnul král Durkhas Krutý a ovládal obrovské území. Vládl celému dnes známému světu a k tomu ještě dalším územím za. Potom se, ale jeho říše rozpadla a rozdělila se na dvě části na Novou Ilydii, tam jsme teď my, to je území od Místa, kde končí říše nemrtvích a začína obrovský a prastarý oceán, říká se mu „Praoceán“, až na konečnou hranici skřetí říše a na Starou Ilydii, která začíná skřetí říší a končí kmenovým královstvím strážců osudu a tam jsem se narodil já.“

Azador:“A je ještě nějaký území dál? Myslím za těma strážcema?“

Mithros:“Ano je, ale není zmapovaný. Odešlo spoustu dobrodruhů hledat, co tam vlastně je, ale nikdo z nich se nevrátil.“

Dali na upozornění paladina, přičarovali si na sebe ochranné pole každý ve svém elementu až na Mithrose, jen tak kdyby náhodou a vstoupili do města. Vevnitř bylo město mnohem mnohem krásnější než, když se dívali z venku. Vevnitř bylo narvané až k prasknutí a nedalo se tam skoro ani hýbat. To jim, ale nevadilo. Všechny budovy byly postaveny z bílého mramoru a některé byli i pozlacené nebo postříbřené. Na každém domě nechyběli ani křesťanské motivy obzvláště křesťanské kříže. Každý křesťan by se v tomto městě cítil jako v Ráji. I Varad s Azadorem se tak cítili, i přesto, že nebyli nijak nábožensky založení. Všichni lidé se od nich drželi dál a oni chvíli vůbec nechápali proč vlastně a zpoza jedné uličky je sledovali nějaké dvě ženy pravděpodobně zlodějky s odporem ve tváři. Jeden jejich kolega zloděj-bezdomovec si je vyhlédl a přikradl se přímo za Varada. Celou dobu si musel držet rukou nos, aby neumřel z jejich zápachu. Varadova „Ledová aura“, kterou získal díky jeho ledovému mutantovi ho na zloděje okamžitě upozornila. Ve chvíli, kdy mu chtěl zloděj sáhnout na batoh, se otočil, chytl ho za jeho volnou ruku a tu mu změnil v led. Zloděj se lekl a utíkal o život. Oni dál zloděje neřešili a procházeli se městem, než dorazili k velkému rozcestí. Podle značky zjistili, kde by měl být klenotník a vyrazili tím směrem. Jen si nevšimli, že je neustále sledují ty dvě zlodějky.

My:“Dobrý den.“

Klenotník:“Dobrý den. Co si přejete pánové?“

Varad:“Mohl byste nám říct jakou má tahle zlatá cihla hodnotu?“

Klenotník:“Ukažte! Hmm. Tak taková cihla má hodnotu jednoho tisíce zlatých. „

Varad:“Azadore a Mithrosi? Nechtěli byste si tady koupit nějakej dům?“

Azador:“Proč ne. To budeme muset, ale zaskočit na radnici.“

Mithros:“Já bych radši někde na venkově.“

Varad:“Dobře. Ještě, kde ta radnice je?“

Klenotník:“Pokud chcete nějaký dům nebo pozemek ve Svatém městě, tak je tady pouze pozemek s polorozpadlým sídlem po jednom vymřelém šlechtickém rodu. Nabízí za něj několik milionů zlatých jinak jsou na prodej už jen pozemky a domy mimo město.“

Varad:“Na to bychom možná i měli dost peněz. Kde bych tady mohl najít radnici?“

Klenotník:“Městská radnice je na náměstí Andělů. Na náměstí jsou tři budovy. Budova přímo naproti vám, když přijdete je palác našeho krále Larastara. Nalevo od něj je ta vaše radnice a napravo katedrála. Náměstí poznáte podle toho, že uprostřed je velká fontána se sochami andělů.“

My:“Mockrát děkujeme. Naschledanou.“

Vydali se přesně podle rady klenotníka na náměstí Andělů. Radnici sice našli, ale nevěděli, kde v té radnici je správce pozemků. V tu dobu šlo okolo několik lidí, co si opět stěžovali na jejich zápach,a kteří vypadali jako úředníci, a proto si odchytili jednoho úředníka, co zrovna prošel kolem nich a vyptali se ho na všechno potřebné. Úředník jim všechno bleskurychle pověděl, aby se jich, co nejdřív zbavil.

Varad:“Dobrý den. Prosím vás kolik přesně stojí ten pozemek s tím polorozpadlým šlechtickým sídlem?“

Správce:“Tenhle pozemek stojí šest milionů zlatých, a kdybyste ho chtěli i nechat opravit tak osm milionů zlatých.“

Varad(sám pro sebe):“To není zase až tolik.“

Varad:“Peníze bychom na to měli. Jen bychom měli drobný problém s dopravou zlata na zaplacení. Když jste ten správce nemohl byste zařídit, aby námi přivolaní elementálové zlato přinesli k vám.“



Správce:“To nevím. Podívám se na to. Přiďte zítra ráno za mnou a dořešíme to. Mezitím byste se měli pořádně umýt smrdíte jako žumpa. Doporučuju vám, abyste zašli do hotelu „Jako v bavlnce“ pár metrů od náměstí Andělů. Sice je drahý za pobyt na týden zaplatíte pět set zlatých, ale máte tam pokoje jako pro krále, masáže, lázně a nejlepší jídlo a pití.“

My:“Děkujeme. Naschledanou.“

Správce (sám pro sebe):“Pff. To by mě zajímalo, kde na to ti žebráci chtěj vzít peníze.“

Mithros na Varada:“No nevypadáto, že by se mu dalo věřit. Určitě se na to vykašle.“

Celou dobu to Varadovi nedalo a musel si náměstí Andělů vyfotit. Fotka mu okamžitě vylezla z foťáku, protože to byl takový ten speciální foťák a vložil si jí do svého deníku. Potom podle rady od správce šli do toho hotelu. Když vešli dovnitř recepční vykulila oči a nechápala, co tady ti tři vůbec chtějí. Myslela si, že jsou to jen nějací žebráci v kradeném brnění a zavolala ochranku. Varad vytáhl pytlík se zlaťáky a pak ještě další a ochranka je nechala být. Přistoupili k recepčnímu pultu a položili na něj tisíc zlaťáků v pytlících.

Recepční vzala pytlíky do ruky, prohlédla, jestli jsou zlaťáky pravé a pytlíky zvážila. Když všechno souhlasilo, dala jim pergamen s rozpisem dne a nechala poslat někoho, aby je umyl a oblékl do nového oblečení. Na pergamenu napsala i číslo pokoje a v jakém je patře. Jejich pokoj byl v třetím patře dvanáctý v pořadí. Jakmile otevřeli dveře od pokoje, připadali si jako v pohádce až na Mithrose, protože ten pohádky nesnáší. Všude nejkvalitnější starožitný nábytek, který připomínal nábytek ze sedmnáctého nebo osmnáctého století, luxusní postele a překrásná výzdoba. Po pěti minutách přišli tři silnější ženy s třemi velkými káděmi plnými vody, oni se svlékli do naha a vlezli do kádí. Chudáci ženský je drhli asi dvě hodiny a Varad už měl pocit, že by je nevyčistilo ani Savo. Potom je ještě oholili. Za takovou dřinu jim dali každé ještě padesát zlaťáků navíc. Dostali ručníky, vylezli ven a počkali na pokojskou, která jim měla přinést nové oblečení.Jejich předchozí prádlo asi spálili v peci, ale výzbroj jim nechali a Mithrosovi jeho nekromantské roucho. Za dalších pět minut přišla pokojská s hromadou různého prádla, ale samé pro tlusté bohaté obchodníky a to se nám nelíbilo. Během chvilky přišla znovu s novým prádlem, které už vypadalo lépe. Do šesti večer lenošili a přemýšleli, co dál budou dělat. V šest hodin jim sluhové donesli jídlo. Když viděli všechny ty dobroty, co jim nesli, málem se na ně vrhli a všechno to jídlo přímo „sežrali“ z podnosů. Jídlo bylo čerstvé jako právě připravené. Byly tam dobroty jako např. krásně dozlatova opečená a křupavoučká kachna, různé menší dorty a zákusky, výborné víno a čerstvé sladké ovoce. Celou dobu se měli jako králové přesně jak říkal správce. V osm hodin večer navštívili lázně. Sedli si do krásně vyhřáté vířivky a relaxovali. Asi čtyři metry od nich sedělo šest „páprdů“ vypadající jako nějací biskupové nebo bohatí obchodníci, kteří je celou dobu sledovali, hlavně Mithrose a mluvili o nich. Pak najednou přestali a začali mluvit o jiných lidech, co byli v lázních. V tu chvíli pro změnu oni odposlouchávali je a zjistili, že o místnost dál sedí jejich čtyři přátelé. Vylezli ven z vířivky, došli za nimi, přisedli si a povídali si o tom, co zažili až do deseti večer. Ráno vstali v sedm hodin, prošli portálem zpátky na Zem ke svým nákladním lodím, které stály na Antarktidě stejně jako portál a vzali jednu bednu se zlatými cihlami, aby jim správce uvěřil. Jakmile správce uviděl, že mluví pravdu, spěchal za králem Larastarem, aby zařídil všechno potřebné. Král kvůli vidině velkého zisku zařídil uvolněnou cestu, a dokonce i na tak dlouho jak potřebovali. Za takovou službu jim nakonec dali dvakrát více, neboť mohli převést úplně všechno zlato i to, co nebylo na zaplacení. Zaplatili a zbytek zlata odnesli na jejich nově koupený pozemek, kde ho následně hlídalo osmdesát elementálů, přivolaných Varadem a Azadorem. Zlodějky je opět sledovaly akorát nemohly uvěřit, že už vypadají o dost lépe než předtím. O všem řekli svému šéfovi, který to pověděl dál velitelce celého klanu zlodějů. Pro velitelku byla vidina takového množství zlata lákavá, ale bylo obrovské riziko, že je při krádeži elementálové zadupou do země, a proto radši nic nezkoušela podniknout. Dělníci do týdne opravili sídlo a mohli se konečně nastěhovat. Sídlo vypadalo po opravě nádherně a zalíbilo se jim. Jen město jim vadilo se svou hlučností. Město bylo totiž pětkrát větší než New York i s předměstími dohromady a žilo v něm sto milionů lidí. Po pár dnech, kdy jsme se jen váleli je už lenošení přestalo bavit a chtěli něco zažít. Od doby, kdy byl „Soudný den“ uplynul přibližně rok a po celou tu dobu nedělali nic jiného než jen zabíjeli, zabíjeli a zabíjeli lidi, skřety i nemrtvé, aby mohli vůbec přežít. Tím pádem se do toho nějakým způsobem vžili a chtěli v tom pokračovat až Varada a Azadora napadlo, že by mohli pracovat jako žoldáci, což jim oběma nakonec zalíbilo. Z předchozích bojů sice byli hodně zkušení přesto se přihlásili na tréninky boje a kouzel u dvou vyhlášených trenérů v říši, neboť měli nutkání naučit se nějaké nové techniky a fígle. Nejdříve šli na trénink magie za mistrem Radosem. Jediný Mithros nešel, protože byl v minulosti vytrénován.

Rados:“Dobrý den. Vítejte mladíci. Co si přejete?“

Varad a Azador:“Dobrý den. Chtěli bychom se přihlásit k tréninku, pokud máte místo.“

Rados:“Dobře. Místo pro vás mám. Máte nějakou představu v čem všem se chcete vlastně vytrénovat?“

Varad:“Já ovládám ledovou magii a bratr elektrickou takže asi v tom.“

Rados:“Výborně. Pro začátek mi oba ukažte několik kouzel ze své magie, abych věděl, kolik kouzel umíte a jak dobře. Pak budu vědět, co vás mám naučit a jak. Začni první třeba ty mladší. Ty vypadáš jako hodně sebevědomý silný muž.“

Trenér jim vysvětlil spoustu věcí ohledně magie, které dosud ještě nevěděli. Díky tomu se dozvěděli, které magie jsou v čem silné a slabé. Dokonce jim i ukázal jak se dají pomocí magie vytvářet věci např. z ohně nebo elektřiny z čeho jim padaly oči z důlku a velice zatoužili umět to samé, co trenér Rados. Málem tam zůstali celý den než je Rados elegantně vyhodil pomocí telekineze. Potom zašli i za trenérem královských vojáků Levarovi, který trénoval i žoldáky, přihlásit se k tréninku.

Levar:“Dobrý den hoši. Co si přejete?“

Varad a Azador:“Dobrý den. Prý cvičíte i žoldáky?“

Levar:“Ano cvičím. Máte zájem o výcvik?“

Varad a Azador:“Ano máme.

Levar:“Hmm. Nevypadáte jako zdejší. Nejste náhodou jedni z těch uprchlíků?“

Varad a Azador:“Ano jsme.“

Levar:“Zajímavé. No nejdřív si vás dva trochu prozkouším, abych věděl, co umíte. Oba si se mnou dáte souboj, ale bude to jen cvičný souboj.“

Varad a Azador:“Dobře.“

Azador:“Mám začít?“

Varad:“Né ty si začínal předtím teď je řada na mě.“

Levar si nasadil brnění, vzal si meč a štít, udělal pár švihů s mečem a začal souboj. Oba se zakryli štíty a pomalu se přibližovali k sobě. Najednou nečekaně Levar seknul mečem a Varad na poslední chvíli jeho útok odrazil štítem. Pak Varad švihnul oštěpem, podkopl mu s ním nohy, zakryl se znovu štítem a oštěp vystrčil dopředu. Levar s tímhle tím vůbec nepočítal a prohrál. Po boji se zvedl, oklepal se a bojoval s Azadorem. Jejich souboj trval asi deset vteřin. Levar se zase zakryl štítem a pomalu šel dopředu stejně jako předtím. Místo toho Azador vzal do rukou kladivo a rozeběhl se přímo proti Levarovi. Levar se zastavil, aby mohl odrazit útok. Azazdor však na Levara vběhl s velkou silou a rychlostí a hned na první ránu mu rozštípal štít na milión kousků. Levar klopýtl dozadu a ztratil rovnováhu. Azador si toho všiml a okamžitě do něho kopl, Levar spadl na záda, ztratil meč a tím pádem i prohrál.

Levar:“Ty s tím oštěpem. Techniky zvládáš na jedničku, ale fyzičku nemáš nic moc, neumíš moc dobře bojovat v brnění a neumíš se starat o svou výzbroj.“

Varad:“??Podle čeho jste usoudil, že se neumím starat o svou výzbroj?“

Levar:“Podej mi svůj oštěp. Vidíš tady tohleto. To znamená, že tvůj oštěp je tupý.

Azador:“Hahaha. To by mě teda zajímalo, jak si potom mohl rozříznout toho behemota v Rusku, když si měl tupej oštěp.“

Varad:“Tak to je záhada i pro mě.“

Levar:“Ty s tím kladivem. Techniky zvládáš na jedničku stejně jako tvůj brácha, ale taky máš slabou fyzičku, neumíš se starat o zbroj a neumíš bojovat v brnění.“

Azador:“Ale já se umím starat o zbroj zrovna dneska jsem jí čistil.“

Levar:“To je velice prosté. Stačí, když se koukneš na své ramenní pláty a zjistíš, že ti reznou. Zařadím vás mezi rekruty a budete trénovat společně s nimi. Budu vás trénovat všechno až na techniky, neboť je už znáte. Naproti vám je ubytovna pro rekruty, kde budete bydlet. Trénink začne zítra v sedm hodin ráno. Nyní už máte zbytek dne volno. Nějaké otázky?“

Varad a Azador:“Když nás tedy nebudete trénovat v technikách mohli bychom v tu dobu trénovat u trenéra knězů Radose?“

Levar:“Jo. Klidně. Rados je můj dobrý přítel. Já se s ním nějak dohodnu a ráno vám dám vědět. „

Varad a Azador:“Děkujeme.“

Po rozhovoru s Levarem odešli k nejlepšímu kováři v tomto království. Kovárna byla veliká a pracovala tam spousta lidí. Někteří byli kováři někteří jen učni nebo pomocníci. Procházeli se kovárnou a dívali se na zbraně a brnění různého typu a kvality. Azador při procházení zahlédl brnění pro pekelné generály a zamiloval se do něj. Jen mu vadilo, že nebylo v lidské velikosti. Varadovi se zase zalíbilo křižácké kroužkové brnění a Mithrosovi zase brnění pro nemrtvé rytíře. Za několik minut došli ke kovářskému mistrovi.

Mistr:“Co si přejete pánové?

Oni:“Chtěli bychom si u vás nechat vyrobit výzbroj.“

Mistr:“Jste vojáci nebo žoldáci?“

Oni:“Žoldáci.“

Mistr:“Tak to je dobře. Víte já se takhle musím ptát, protože sem chodí vojáci z královské gardy a otravujou mě, abych jim vyrobil lepší výzbroj, i když na to nemají nárok. No, co byste chtěli za typ brnění? Mám tady různé styly výroby např. tohle těžké brnění temných elfů vypadá dobře nebo tadyto brnění černých rytířů.“

Azador:“Já bych chtěl brnění pro démonické generály z těch nejlepších materiálů.“

Mist:“Myslíte tohle?“ a ukázal brnění, které předtím Azador viděl.

Azador:“Ano přesně tohle jsme myslel. Jenom k tomu ještě přidejte i těžké kroužkové brnění, které budu mít pod tím plátovým. Potom by se mi líbila i nějaká pořádná palice nebo kladivo a aby to sedělo k tomu brnění.“

Mistr:“Ale to brnění pro vás bude moc těžký to neunesete na sobě.“

Azador:“To se nebojte. Já to unesu.“

Mistr:“No dobře. A co vy?“

Varad:“Mě by se líbilo těžké kroužkové brnění akorát ještě na to lehké plátové brnění, dvakrát kovovou masku na obličej, štít, kopí, ale jenom tak dva metry dlouhé s dlouhým hrotem.“

Mistr:“Takhle budete vypadat jako paladin. Akorát paladin nosí ještě plášť. Jeden takový speciální plášť bych pro vás měl. Je to plášť vyrobený z kovových vláken a díky tomu se dá využít i v boji jako štít.“

Varad:“Páni. To je dobrej plášť. Ten by se mi mohl hodit.Ten beru taky.“

Azador:“Já ho taky beru:“

Mithros:“Já tady mám sebou svojí výzbroj a akorát bych potřeboval jí opravit a vylepšit. Dál bych chtěl, abyste mi tenhle nekromantský meč předělal na kouzelnickou hůl a vyrobil mi roucho pro nekromanty, co nejlepší dokážete.“

Mistr:“Dobře. Všechno mám napsaný. Teď jak mi zaplatíte?“

Varad:“Slyšel jste o těch třech mužích, co si koupili to polorozpadlé sídlo za dvojnásobnou cenu?“

Mistr:“Ano slyšel. Proč?“

Varad:“Neboť ti tři muži jsem my.“

Mistr:“Tak to je potom jiná. Tak to bych vám mohl vyrobit výzbroj z nejlepších materiálů, co dovedu a co mám k dispozici. Vyrobím vám výzbroj z tvrzeného stříbra, tvrzeného zlata a tvrzeného bronzu. Bronz vám dá větší sílu proti skřetům, stříbro proti nemrtvím a zlato proti démonům. Pokud, ale budete chtít úplně nejlepší výzbroj na světě tak musíte jít za Urkasem nejlepším kovářem na světě nebo za druhým nejlepším kovářem Gwalinem.“

Varad:“Jak dlouho myslíte, že ta výroba bude trvat?“

Mistr:“Plátové je lehké vyrobit to bude tak za dva týdny, ale kroužkové a to roucho je strašná piplačka, a proto bude až za tři týdny. Ostatní věci vyrobím během toho. Prostě a jednoduše přiďte za tři týdny. Jo a abych nezapomněl bude to stát dohromady dva miliony zlatých jen tak na okraj.“

Varad:“Dobře. Takže dva miliony zlatých. To je dobrá cena. Tak my asi příjdem za ty tři týdny a zaplatíme za to nebo chcete zaplatit předem?“

Mistr:“Né dobrý. Zaplatíte potom.“

Varad:“Mockrát děkujeme.Naschledanou.“

Mistr:“Naschledanou.“

Ty dvě zlodějky z minula je průběžně sledovali a podávali informace nadřízeným. Další den v sedm hodin ráno Levar vykopal z postele Varada a Azadora a nahnal je ven na trénink. Museli proběhnout pětikilometrovou překážkovou dráhu a pokaždé, když se zastavili, začal do nich Levar kopat, mlátit ocelovou tyčí nebo švihat bičem. Při tréninku fyzické zdatnosti si připadli jako v opravdovém Pekle. Díky mutantům, ale zvládli tvrdé začátky mnohem lépe než ostatní. Trénink trval dvě hodiny. Pak měli jednu hodinu přestávku na snídani a odpočinek. Po přestávce se učili, jak se májí správně starat o svou výzbroj. Na tomhle tréninku se naučili spoustu užitečných, věcí o kterých předtím neměli ani páru. Tenhle ten trénink trval čtyři hodiny. Od jedné do dvou měli přestávku na oběd. Po obědě rekruti trénovali dvě hodiny techniky. Oni místo toho trénovali magii. U Radose se učili všechny kouzla z jejich živlů, které je byl schopen naučit. Rados je nenaučil jen kouzla z jejich živlu, ale i magie jiného slabšího živlu, které se dají využít k posílení toho jejich silného živlu, a proto se Azador naučil i magii vzduchu a Varad magii vody. Rados je učil, že každé kouzlo je k něčemu dobré, a že by neměli na všechno používat ta samá kouzla. Naučili se kromě silnějších obranných a útočných kouzel i kouzla oslabovací a omračující. Díky mutantům se učili a nabývala jim svalová hmota čtyřikrát rychleji než u běžného člověka. Navíc kvůli skvělým cvičebním technikám obou trenérů se mohli vycvičit ještě více než původně chtěli. Neboť v nich trenéři viděli velké talenty každý týden v sobotu pro ně měli speciální cvičení, kdy museli porazit protivníky, které na ně přivolával Rados. Za tři týdny byli vytrénovaní na úroveň expertů. Nakonec měli závěrečné zkoušky. U Levara to byly zkouška výdrže a zkouška obrany. Zkouška výdrže se dělila ještě na dvě podzkoušky. V první museli udělat několik fyzicky náročných cviků jako např. zvedání těžkého závaží. V druhé museli uběhnout tři kilometry v plné těžké zbroji i se štítem a mečem, které jim dal trenér. Zkouška obrany byla rozdělena rovněž na dvě části. První byla zkouška bolesti, kde museli necítit bolest a trenér do nich mlátil vším, co měl po ruce. V druhé měli na sobě brnění, které dostali úplně na začátku výcviku a dostávali rány zbraněmi od trenéra. Tato zkouška je neprověřila jen ve výdrži, ale i v tom jak dobře se umí starat o svou výzbroj, protože čím lépe se o ní starali, tím byla silnější a trenérovi rány slabší. U trenéra Radose měli čtyři závěrečné zkoušky: Zkouška maximálního množství magické energie neboli many, Zkouška síly kouzel a koncentrace, Zkouška znalostí a Magický souboj. V první zkoušce museli vyčarovat kouzlo, které pro ně bylo nejvíce vyčerpávající. V druhé zkoušce vytvořili nejslabší útočné kouzlo, co uměli, které nabili, co šlo a vystřelili. Ve třetí zkoušce měli z každého typu kouzel přičarovat jedno. Ve čtvrté zkoušce bojovali proti Radosovi pomocí kouzel. Ani Varad, ani Azador ho nedokázali porazit, ale podle trenéra bojovali dobře a zkoušku udělali. jejich trenéři měli ještě speciální rituál, který dělali jen oni. Vždycky po dokončení všech zkoušek vezmou všechny rekruty, co zvládli zkoušky, někam zabíjet obludy, aby měli zkušenosti z opravdového boje. Tentokrát si vybrali velký královský hřbitov, kde jsou pohřbeni skoro všichni lidi, kteří kdy zemřeli v tomto království.

Varad a Azador:“Co všechno bude na tom hřbitově?“

Trenéři:“Na tomhle hřbitově jenom kostlivci a zombie. Možná se objeví i pár smrtek, ale jinak nic dalšího.“

Varad:“Nepřipadá ti brácho, že si až moc věří. Jsou tam přece pohřbeni skoro všichni lidé z království. Takže tam nemůžou být jenom kostlivci, zombie a smrtky.“

Azador:“Budou tam i lichové, temní rytíři a upíři. To je asi všechno nebo jsem na něco zapomněl?“

Varad:“Takhle je akorát všechny zmasakrujou.“

Azador:“Hmm. Neměli jsme si už náhodou dojít za tím kovářem pro výzbroj?“

Varad:“A jo. Rychle musíme vzít sebou i zlato na zaplacení.“

Mithros:“ V pohodě hoši. Všechno jsem už zařídil. Tady vám ty vaše výzbroje nesu.“

Varad:“Hele. Nechtěl by si s náma jít na výlet na hřbitov Mithrosi? Máme totiž závěrečnou zkoušku a podle mě z toho bude pěknej masakr.“

Mithros:“Proč ne. Už dlouho sem nebyl na hřbitově.“

Azador vypadal jako hrůzostrašný a nezastavitelný pekelný pán, Varad zase vypadal jako velitel křižáků a Mithros jako temný a děsivý bojový-temný mág. Trenéři čučeli, když přišli v nejluxusnějších zbrojích. Hodinu ještě čekali na rekruty a pak vyrazili směrem na hřbitov. Dohromady jich bylo třista pět, Varad s Azadorem a Mithrosem, oba trenéři a tři sta rekrutů. Z toho sto knězů a dvě stě vojáků. Hřbitov byl velký jako Svaté město a jen čekali, co řeknou trenéři. Trenéři se porozhlédli a potom řekli:

Trenéři:“Takže všichni klid a poslouchejte. Na tomhle hřbitově jsou spousty nemrtvých, ale jsou to převážně kostlivci a zombie. Kdyby na vás zaútočila smrtka nebo přízrak tak ty nechte na nás a tady na našich kámoších žoldácích. Nějaké otázky?“

Nějaký rekrut:“A budou tady i temní rytíři, nemrtví draci nebo lichové?“

Trenéři:“Draci tady ani nejsou pohřbeni takže ti ne a nemrtví rytíři a lichové by tady taky neměli být. Jen na konci v královské kryptě budou mumie, ale o ty se postaráme my. Ještě něco nebo můžeme vyrazit?“

Mithros:“Něco je špatně. Cítím tady přítomnost jiné temné magie než používám já a velmi silné, někde tady bude určitě nekromant a velmi silný nekromant. Radši si dávejte pozor.“

Trenéři:“Jseš si jistý?“

Mithros:“Stoprocentně.“

Trenéři:“Dobře. Tak o toho se postaráme taky my.“

Všichni:“Můžem.“

Až do poloviny hřbitova zabíjeli samí chcípáky a nudili se. Většinu bojů proto nechávali na rekrutech. Nejotravnější bylo to, že trenéři chtěli všechno ťip ťop vyvraždit bez toho, aby zničili náhrobky. Kvůli tomu se s tím babrali čtyři hodiny než se dostali do poloviny hřbitova. Potom si dali hodinu přestávku. Další čtvrtina byla těžší. Byly tam navíc smrtky a zombie s kostlivci byli silnější, protože měli výzbroje pro rytíře a paladiny. Tahleta čtvrtina jim zabrala další čtyři hodiny a znovu si dali hodinu přestávku. Problém nastal, jakmile dorazili k poslední čtvrtině hřbitova. Přesně, jak si Varad s Azadorem mysleli, trenéři si až moc věřili a vzali rekruty na jatka. Samozřejmě nemrtví si jich okamžitě všimli a trenéři byli v rozpacích. Nemrtví, ale neútočili, jen se rozhlíželi a počítali kolik jich je. Nakonec se dostali k číslu tři sta pět a zjistili, že tři sta z nich jim můžou akorát tak podrbat záda, a proto se rozhodli k útoku. Rados přivolal na pomoc pět elementálů z každého živlu. Lichové útočili temnými kouzly na rekruty-vojáky zatímco temní rytíři čekali až je lichové oslabí. Díky rekrutům-knězům a Mithrosovi, který nás chránil temnou magií to nebyly jatka. Rekruti je, ale nedokázali porazit, a proto se jen bránili. Nemrtví útočili pořád více a více a už to nevypadalo dobře. Proto se Varad s Azadorem rozhodli přepadnout nemrtvé ze zálohy. Posílili se magií jako vždycky a oba na ně vběhli Varad na pravý bok, Azador na levý. Azador jako obvykle je trhal na kusy svými agresivními plošnými elektrickými útoky tak dobře, že kosti létali všude okolo. Varad musel nemrtvé zabíjet po jednom, ale zase všechny jeho rány byly smrtelné. Díky kouzlům a tvrzenému stříbru v jejich vybavení byl boj celkem bez problémů. Jakmile dorazili posledního nemrtvého, objevil se hologram nekromanta.

Nekromant:“Nemáte proti mně žádnou šanci. Rozmáčknu vás jako červi a udělám si z vás své nemrtvé otroky. Hahahaha.“

Rados:“To je jen hologram. Pokud tady je nekromant tak potom bude určitě v královském mauzoleu.

Levar:“ Musíme jít do mauzolea vybít mumie a nakonec i porazit nekromanta než nám uteče. Vy dva poďte s náma.“

Rados:“Rekruti! Všichni zústaňte tady! Buďte obezřetní a dávejte si dobrý pozor. Já, Levar a tihle dva žoldáci půjdeme do mauzolea. Vy budete tady hlídat únikový východ. Je vám to všem jasné?“

Rekruti:“Ano trenére.“

Mithros:“Já zůstanu s rekrutama.“

Probojovali se přes asi dvacet mumií až nakonec mauzolea, kde měl být nekromant. Místo toho tam byla jen jeho alchymistická laboratoř, trenéři pochopili, že je podfoukl a určitě zaútočil na rekruty. Rychle běželi zpátky, protože si mysleli, že nekromant mezitím zabil všechny rekruty a změnil je v zombie, ale Mithros přičaroval ochranný štít z temné magie, oživil několik temných rytířů a poštval je proti nekromantovi. Když nekromant zahlédl Varada, Azadora a trenéry, okamžitě se otočil a začal na ně ze zoufalství střílet temná kouzla. Trenér Rados v tu chvíli byl jako opravdový profesionál. Jednou rukou přičaroval světelný ochranný štít a druhou střílel blesky po nekromantovi. Jakmile přičaroval světelný štít začal střílet i ohnivé koule, ale ani to nestačilo. Nekromant byl velmi mocný, a proto se Azador rozhodl pomoct Radosovi a střílel elektrické koule. Levar se po celou dobu snažil dostat blíž k nekromantovi, aby ho mohl zabít, a když to nešlo tak odvedl rekruty, co nejdál pryč. Když potom Varad viděl, jak Mithros pomalu znehybňuje nekromanta temnou magií, tak Varada napadlo použít jedno kouzlo, co ho naučil Rados. Jmenovalo se „ledová pomsta“. Bylo to kouzlo velmi

...
Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů