Z křoví se vyhrabal na nohy celý od špíny a listí z lesa, mladík jménem Oleg byl úplně zmatený když uviděl na sobě krev. "Stalo se to zas..." zašeptal si pro sebe Oleg. Ale něco tu nehrálo, začal citít bolest na levé lopatce. Zkusil se na to podívat a uviděl zbytek šípu. Když ho vyndaval šíleně ho to bolelo a měl co dělat aby nevykřikl bolestí, šíp hodil ke křoví a všiml si tam nějakého kusu látky. Byl to kus košile. Oleg celý zbělal a v šoku padl na kolena. "To nemůže být...." vyděšeně ze sebe vydal.
0
May 2, 2016, 4:13 pm
FaMasi děkuji, doufám že tě nezklamu a bude tě to i bavit příště
0
1
May 2, 2016, 9:00 am
Chtěl bych to rozvést v něco většího, a vážím si těch rad, děkuji.
1
May 2, 2016, 8:53 am
Nápad hezký... pokud to má být jen takové vtažení do toho, co bude následovat dobrý, pokud je to čistě jen samostatná povídka, tak ne, za mě rozhodně rozvést v delší dílo. :) Jinak... přímá řeč se píše na svůj vlastní nový řádek řádek a není nutné ji zvýrazňovat tučně. Doporučuji ti si to po sobě alespoň 2x - 3x přečíst (né vždy člověk najde každou chybu, chápu). Napsat ale "stvoření svými mohutnýma" to prostě nejde. Pár chyb je také v interpunkci. Co já doporučuji každému než začne psát... číst, alespoň něco - prózu samozřejmě, ne poezii. :) Pokud to bude mít pokračování ráda se vyjádřím i k němu, pokud bys měl nějaké otázky, nemám problém zodpovědět. :)
Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů