Obzor

Vložil: mcifantasy dne březen 7, 2016

2

0

1466


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

Nádherné letní ráno. Ptáčci poletovali nad vesničkou a zpívali. Sluneční paprsky pronikaly přímo do pokoje, kde ti tři spali. Venku pobíhali děti a všechny možné bytosti se s úsměvem na tváři zdravili, povídali si, procházeli se. Den jako stvořený pro odpočinek.

Kali se tu noc zrovna zdál sen, kdy se s nejlepší přítelkyní Dirtou chodívaly koupat do jezírka. Do toho nejčistšího jezírka, jaké kdy Kali viděla. Voda byla průzračná až na dno, byla teplá i v ty nejstudenější letní dny. Ráda tam chodívala jen tak skotačit s kamarády. Teď už ale bohužel nemůže. Od počátku vlády krále Theodoruse se jezírko zničehož nic začalo znečišťovat. Voda je už dnes zakalená, není ničeho v něm. Jakoby to jezírko cosi tušilo o králi Theodorusovi.

Ze spánku jí vytrhla vůně čerstvě upečených buchet s mlékem, byly tvarohové i makové. Kali měla ráda buchty, vždy se po nic mohla utlouct. Nejraději měla ráda tvarohové. Vše v čem byl tvaroh zbožňovala, milovala tvaroh ze všeho nejvíce. Všichni tři se do buchet ihned pustili a pozadu nezůstali ani se džbánem mléka.

„Kdy vyrazíme dál?“ zeptala se Kali trpaslíků.

„Hned po snídani. Čeká nás ještě dlouhá cesta.“ Odpověděl Derin.

Derin a Verin byli zkušení chodci. Není to poprvé kdy někoho někam doprovází. Nezůstanou nikde na dlouhou dobu, vždy jen najíst, vyspat a jde se dál. Dívce se zalíbili, začínala je mít ráda, neměla z nich strach, nebyli děsiví, přišli jí naopak milí a přátelští.

Hned jak dojedli, sbalili si věci a vyrazili dál. Lidé ve vesničce byli tak hodní, že každému z nich dali jednoho poníka. Trpaslíci byli malí a Kali stejně tak. Byla nejmenší ze všech dětí stejného věku. Kamarádi si z ní občas utahovali a říkali jí ‚trpaslice‘, ale vždy když bylo zapotřebí někoho malého, přišla na ni řada.

Poník na kterém jela Kali byl bílý jako sníh s hnědou lisinkou. Cesta s poníky byla hned rychlejší. Netrvalo dlouho a blížili se k zemi obrů. Zastavili se na kopečku,aby se najedli a pozorovali krajinu.

„Nikde žádné obry nevidím.“ Řekla Kali.

„To proto, že nejsou vidět, když nechtějí.“

Derin se postavil a rozhlédl se. „Nám cestu ale dozajista zkříží. Nemají rádi, když někdo přechází přes jejich území.“

„A proč tedy nejdeme jinou cestou?“

„Šla by jsi raději přes zemi skřetů? Těch masožravých stvůr? S obry se alespoň mluvit dá, ale se skřety nikoliv.“ Odpověděl Derin, ale nebyl nadšen ani z vyjednávání s obry. Obři byli obrovští, mnohem větší než trpaslíci. Věděl, že kdyby chtěli, mohou je slupnout jako malinu. Ale byli hloupí a trpaslíci naopak chytří, ne tolik jako elfové nebo čarodějové, ale byli chytří.

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů