Pýcha a Pád - 1. díl

Vložil: Jaycon dne březen 13, 2016

4

1

1672


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

Zdravím,

jmenuji se Jaycon a je mi 18 let. Psaní příběhů je můj koníček a úleva od starostí.

Vydal jsem zde takovou ukázku mého příběhu, která se patně líbila, a tak jsem se rozhodl sem psát můj příběh.

Příběh je volně spojený s hrou League of Legends. Odehrává se ve Valoranu (veliký kontinent) a většina postav je volně spojená s jejich dosavadními příběhy.

Jinak je příběh absolutně z mojí hlavy a nikoho nekopíruje. Postavy, které jsou z mojí hlavy také nejsou vyjímkou.

Jsem vděčný, za jakékoliv poděkování, like nebo sdílení dál. Případné otázky vám rád zodpovím.

 

--- Styl psaní --

  • - *** (tři tučné hvězdičky) --> Jde se do jiné dějové linie. Trošku jiný čas, místo a jiné postavy.

  • - Dva vynechané řádky a mezera na začátku prvné věty. --> Stejná dějová linie, ale jiný čas a místo (většinou se příběh posouvá trošku dopředu).

---

 

Jaycon

 

 

Pýcha a Pád

Díl první: 
Nové začátky

 

Starcovy oči pozorovaly znovuzrozenou krajinu. Ptáci štěbetali, stromy se zelenaly a příroda znovu ožívala. Bylo krásné jarní dopoledne a služebníci chystali oběd. Po dlouhé a kruté zimě se venku opět probouzí život, starcova mysl však byla upřena do hlubokého prázdna. Novým rokem se probouzí i všichni vládcové a staré spory i zášť se otevírají nanovo. Starcova mysl přemýšlela, co se asi tento rok stane.

Ozvalo se netrpělivé zaklepání a dovnitř vtrhl posel se zprávou, kterou podal mistrovi. Mistr pohlédl na pečeť, byla poškozená, ale rozevřel složený list a dal se do čtení.

„Zase Edonthis? Vždyť je řešíme snad každý rok,“ povzdechl si mistr.

„Tentokrát to zašlo ještě dál, Zileane!“ ozval se rozhořčeně hlas ze dveří. Byl to mladý muž, kterému mohlo být nanejvýš 20, ale měl uniformu vysoké armádní šarže. „Starosta města pozval na 30 panovníků, kteří se mají ucházet nejen o město, ale i veškeré jeho pozemky!“ rozkřikl se Generál. Zilean si ho změřil přísným pohledem, ale byl příliš vyčerpaný, než aby se hádal. „Někdo tomu musí udělat přítrž! Už věky je to město Ligy a nově zvolený starosta nemá právo ho komukoli nabízet!“ rozčiloval se Generál, pomalu kráčeje k Zileanovi. Z úst se mu již hrnula další sprška rozčílených slov, ale Zilean ho zarazil.

„Běž tedy. Běž mým jménem. Jeď do Edonthisu a pokus se tento nekonečný spor už nadobro vyřešit,“ řekl vyčerpaně Zilean. Generál se na něho upřeně díval snad celé věky. Nemohl uvěřit vlastním uším. On bude zastupovat Zileana, svého mistra, v něčem tak zásadním, jako je spor o město v Hluboké nížině?

Zilean přikývl: „Ale rozumně. Věci řešíme vždy cestou diplomacie, né meče. Ať jsou všechny strany vyslechnuty a názory váženy stejnou vahou.“

„Samozřejmě! Já vás, mistře, nezklamu!“ vyhrkl velice sebevědomě Generál a rázným krokem vyšel pryč z místnosti, kde nechal svého mistra hledět na jarní krajinu. Generál byl radostí bez sebe. Utíkal do své komnaty, vtrhl dovnitř a hned začal své oblečení házet do truhlice.

„Kam tak spěcháme?“ ozvalo se za ním pobaveně.

Generál se lehce otočil a usmál se: „Jsi to slyšel, Zede? Odjíždíme plnit veledůležitý úkol. Byl bych ti to začal vyprávět, ale ty stejně víš o co kráčí. Vždycky všechno víš.“ řekl rozjásaně Generál.

„Chováš se jak děcko,“ řekl tiše Zed, „musíš si zachovat svou důstojnost. Jdeš se hádat s těma největšíma nafoukancema z celého Valoranu.“

Proč s těma temnýma zabijákama není alespoň trochu sranda? Pomyslel si Generál, ale musel Zedovi dát za pravdu, že se trochu neovládl, ale nyní mu jeho euforii nikdo nezkazí. On bude ten, kdo tam bude mít hlavní slovo. To on bude ten, kterému velcí králové budou muset vzdát poctu. To on to bude rozhodovat ve jménu Zileana. Ve jménu Ligy!

***


Garen stál na bráně a koukal do dáli. Včera mu přišel dopis od krále a jemu to stále vrtalo hlavou. Král ho dneska pojede navštívit i s princem. Oba se jedou podívat, jak je na tom jejich armáda, a tak se Garen i se svými vojáky přesunul do Slunečné nížiny k jezeru. Je tu pěkné prostředí a navíc zde vede velká obchodní cesta na sever. Princ nikdy nepřijede jen tak, a když má přijet i král, tak to bude už něco velkého. Přemýšlel o tom dopisu a co to má jako znamenat. Proč by se Demácie měla zajímat o město tak daleko jako je Edonthis. Vždyť je to Ligové město a nikdo na něj nemá nárok. Divil se, že to Liga rovnou nezatrhne.

„Veliteli,“ ozvalo se za ním, „hlavní palisáda je hotová.“ Garen se otočil a spatřil svého kapitána, jak kráčí k němu po schodech.

„Dobře,“odpověděl nepřítomně Garen, „pokračujte dál ve stavění tábora.“ Velitel přikývl, uklonil se a odešel.

„Copak se děje, Garene?“ zeptal se jemný hlas.

Garen se neochotně znovu otočil a podíval se na hraničářku: „Nic, prostě dnešek bude náročnej.“ odpověděl suše Garen. Quinn a její skupina se k nim přidali včera, zřejmě mají pro ni taky nějaký výjimečný úkol.

„Garene, prosimtě. Co se stalo?“ stále se vyptávala Quinn. Garen si povzdechl. Quinn ho nenechá, dokud nedostane odpověď a čest mu nedovolí lhát.

„Ále. Dostal jsem ráno dopis. Zase se bude řešit ten Endonthis. A zřejmě budu do toho tentokrát zapojen i já. A to se mi teda vůbec nelíbí. Nechci se vměšovat do politiky!“ řekl rozčileně Garen se zaťatými pěstmi. Quinn ho sledovala, ale již nic nenamítala. Ráno také dostala dopis od svého prince Jarvana, ale moc to neřešila. Bude mu pouze dělat doprovod a až na ochranu Jarvana se o nic zajímat nebude, přesvědčovala sama sebe. Jak moc se ale pletla, ještě netušila.

***


Všude se rozprostíralo temno. Až na malý prostor na konci vládla v celé chodbě neproniknutelná tma. Služebníci vešli do dveří a začali zapalovat svícny. Bylo těsně před úsvitem, ale do téhle chodby světlo stejně nikdy nepronikne. Zbylí služebníci jdou chystat snídani a následně oběd, aby jejich páni byli spokojeni. Protože ti, kteří svou práci neudělají, tak jak mají a včas, postihne krutý trest. Nejsou to zajatci – odejít můžou kdykoliv chtějí, ale za svou službu mají od svých pánů přislíbené bezpečí, což se v Noxu rovná přežití.

Otevřely se dveře a do místnosti vešla dívka. Byla oblečena do úzkých kožených kalhot a volného trička. Posadila se ke stolu a začala číst dopisy, které ležely vedle čerstvě připravené snídaně. Vzápětí vešel do jídelny také muž středně vysoké postavy a lehce kulhal. Sedl si naproti dívce a s chutí se pustil do jídla. Dívka se na něj chvilku koukala a pak pravila: „Co tvá noha? Jak je na tom, Talone?“

„Nic moc,“odvětil Talon, „při chůzi to celkem jde, ale musím teď nějaký čas zůstat v klidu. Teda aspoň podle ranhojiče. Co máš dnes v plánu, Katarino?“ Katarina si ho ještě chvilku prohlížela. Doufala, že se mu noha brzo zahojí, protože je čekala důležitá mise.

„Ráno jsem se byla projít,“ řekla Katarina, pohlédl jí do očí, „cestou jsem potkala Toma, který mi předal dopis.“ Zabiják prohloubil zkoumavý pohled a čekal co mu ještě Katarina řekne. Věděl, že jí baví odpověď protahovat: „Co v něm bylo?“ zeptal se Talon, aby jí udělal radost.

Katarina se s uspokojením usmála, zvedla se a pomalu kráčela ke dveřím. Když už byla napůl pryč, tak se otočila a povídá: „Obleč se, za hodinu vyrážíme.“

Stoupali po dlouhých schodech. Dostat se do Hlavního velitelství Noxu není snadné, ale Katarina znala důležité zkratky. Schody již končily a nad jejich hlavami se objevily majestátné dveře. Stráže, kteří hlídali vchod, je bez řečí pustili dovnitř a oni se ocitli ve velké místnosti. Všude bylo temno a nebýt mnoha hořících svící, byla by zde úplná tma.

„Pojďte, no jen pojďte,“ ozvalo se na konci místnosti, „už na vás čekám.“ Katarina s Talonem šli přímo za hlasem, který je přivedl k dubovému kulatému stolu. U stolu stál hubený muž opřený o berli, s velikým havranem na rameni a ďábelsky se na ně usmíval. Vedle něho stála nenápadná postava. Talon nejdřív nemohl přijít na to, kdo to je, ale čím víc se blížili, tím víc se jeho zlé předtuchy vyplňovaly.

Postava byla celá v černém, její obličej byl bílý jak stěna, ale její oči jím pronikaly a jemu se začalo svírat hrdlo. Byla to madam LeBlank z Černé růže.

Když přišli oba ke stolu, kde byly rozložené všelijaké mapy, dopisy a jiné různé papíry, tak se LeBlank koukla udiveně na Swaina: „Co oni tady dělají?!“ Swain jí oplatil přísný pohled: „Jdou s námi! Úspěch našeho úkolu neovlivní, ale mohli bychom jim ukázat jejich budoucí nepřátele.“ A mrkl spiklenecky na Katarinu.

Talon se ještě z Noxu skoro nedostal, většina jeho akcí byla namířena na někoho z Noxu, takže se rád podívá mimo město, ale Katarina? Jako Kapitánka vojenských sil byla již v mnoha válkách, navíc má prý nějaké nevyřízené účty s Garenem z Demácie. Ale přece nezavraždí Vrchního generála Demácie v neutrálním městě, nebo ano? Talon se na ni podíval, ale odpovědi se mu nedostalo. Kouknul se zpátky na LeBlank, ale ta mu moc odvahy také nedodala. Ale on si poradí, ujišťoval se, zabiják z Noxu se nikde jen tak neztratí!

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (1)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů


0

March 14, 2016, 12:29 pm

Lovelaces napsal:

Super, líbí se mi to. Těším se na nějakou velkou akci. Jediné co mě hodně praštilo do očí a trochu mi vadí je LeBlank... já jako hráč LoL jsem zvyklá na verzi s C, kterou bych zachovala. :)