Pýcha a Pád - 2. díl

Vložil: Jaycon dne duben 2, 2016

2

1

1769


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

Další díl od autora Jaycona.

Dokáže se mladý Generál poprat s úkolem, který dostal? A co má Demácie v plánu? Kostky byly vrženy a osudy všech se začnout zaplétat do sebe!

Generál otevřel oči. Netušil kde je ani jak se tady ocitnul, ale stál na spálené zemi a kolem něj zuřila obrovská bitva. Všude kam dohlédl leželi na zemi mrtví a zranění. Kolem se rozléhal křik, pláč a nářek zraněných bojovníků, ale nikdo zde nebyl, aby jim pomohl. Pouze v dáli ještě bojovali poslední zbytky vojáků, kteří se snažili zapsat se do historie. Do země byly zabodané praporce rodů velikých i malých, které vlály ve větru. Generálovy se draly slzy do očí a ze sladkého zápachu krve se mu dělalo zle. Koukl se na sebe a zhrozil se. Byl celý oblečený do těžké zbroje a v ruce třímal velký ocelový meč, který ihned se znechucením zahodil. Byl celý potřísněn krví, ale sám žádné zranění neutržil. Co to má být? Zděsil se Generál. Generál si všiml postavy, která za ním stála a rychle se otočil. Postava na sobě měla smaragdově zelené roucho a v ruce třímala přesýpací hodiny. "Zilean!", Generálovy se sevřelo hrdlo při výkřiku. Popoběhl kousek k němu a doufal, že ještě žije. Byl však mrtvý. Byl probodnutý kopím, které se opíralo o zem, takže to vypadalo, jakoby jeho mistr stál. "Mistře?" promluvil vzlykající Generál na mrtvolu a svalil se na kolena nedoufající v odpověď. V tu chvíli se stalo něco zvláštního. Přesýpací hodiny se otočily a Zileanovy se otevřely oční víčka, ale jeho oči byly šedé a prázdné. "Zklamal jsi," šeptal Zilean a díval se směrem na Generála, který tam klečel jak ochrnutý, "tvoje rozhodnutí přineslo smrt a zkázu. Nebyl jsi pro mne dobrým učněm. Celý svět shořel a všichni lidé zemřeli." Měl pravdu. Generál se podíval kolem sebe, ale nikdo již nebyl živý. "Mistře," zvolal Generál, ale bylo už pozdě. Mistr také skonal. "Mistře! Ne, ne, ne, prosím to ne. NÉ!"

 Generál vytřeštil oči a prudce se posadil. Ležel ve své posteli, ve své komnatě. Byl celý zpocený a těžce oddechoval. Kolem něj se rozprostírala neproniknutelná tma, ale oknem pronikal paprsek měsíčního světla. Spatřil Zeda, jak sedí na velikém parapetu a spí lehkým spánkem. Generál se zvedl z postele a šel doprostřed místnosti. Oči se pomalu přizpůsobovaly tmě a on začal rozeznávat obrysy po místnosti. Zabloudil pohledem zpátky na parapet, ale Zed už byl vzhůru a měřil si ho svýma rudýma očima. Generál na něho pohlédl a plný strachu se zachvěl. 

Zed seskočil z parapetu a usmál se. "Trápí tě noční můry?"

Generál nebyl schopen slova a jen se třásl. Zed se ušklíbl ještě víc a šel úplně k němu. "Co se ti zdálo?" zeptal se Zed a chytil Generála za ramena, "jde o to město?"

Generál lehce přikývl: "Co...Co když se nesprávně rozhodnu a udělám něco špatně? Co když vypukne válka kvůli mě? Co když..." "Pšš..." chlácholivě ho umlčel Zed, "nesmíš se poddat strachu. Strach ti nic nepřidá, ale jen ti ubere na síle."

Zed stiskl pevně jeho ramena a pomohl mu sednout si na postel a posadil se vedle něho. "Zilean ti předal všechno, co mohl a ty jsi připraven. Neboj se špatného rozhodnutí. Budeš mít kolem sebe spoustu zkušených věrných rádců, kteří ti pomohou."

Generál tomu moc nevěřil. Ano, samozřejmě, že mu budou radit, ale konečné rozhodnutí bude stejně ležet na něm. Tíha tohoto uvědomění byla neskutečná.

"Víš...když jsem tě poprvé potkal, tvá aura vyzařovala neuvěřitelnou sílu, obrovskou moc, která si jednou podrobí celý svět," šeptal Zed. Generál nechápal o čem mluví. Nikdy v sobě žádnou velikou sílu nepociťoval.

"Nyní tě Zilean drží zkrátka. Nedovolí ti tvojí sílu využívat a snaží se jí potlačit, ale čím dál od něho budeš, čím víc se budeš vzdalovat jeho vlivu, tím budeš silnější a jistější. Ty nebudeš bojovat proti cizím panovníkům a králům. Největším nepřítelem si budeš ty sám. Musíš svou sílu držet na uzdě, ovládat ji, jinak bude svět trpět," pokračoval Zed.

Generál se po chvilce na Zeda podíval. Měl velice vážný výraz, ale Generál tomu nemohl uvěřit. Jak on může být jednou mágem? Ačkoliv se hodně snažil, nikdy na sobě žádné zvláštní schopnosti nepozoroval. Jak tohle může zabiják, který sám kouzlit neumí, tak jistě vědět?

Pak Zed zapálil svíci a podal jí Generálovi. Generál na něj nechápavě pohlédl. Zed uchopil jeho pravou ruku a směřoval s ní k plameni. Generál pomalu natáhl prsty k ohni až ucítil jeho teplo. Zed trhl a Generálovy prsty se ocitli přímo v plameni. Generál se lekl, ale vydržel. Nic ho nepálilo ani necítil žádnou bolest, oheň ho kupodivu uklidňoval a on ucítil jeho sílu, která prostupovala postupně celým jeho tělem. Plamínek po chvilce zhasl a Generál se cítil mnohem silnější.

Pohlédl nechápavě na Zeda, který se však netvářil překvapeně.

"Jak si to věděl?" zeptal se Generál.

"Nevěděl," usmál se potutelně Zed.


K snídani byl černý chleba a kousky masa. Generál byl již po jídle, ale stále čekal na Zileana, aby se s ním rozloučil. Dveře jídelny se otevřely a dovnitř vešel jeden mág z Malé rady. Byla to Zileanova nejbližší rada kouzelníků, učenců a mudrců a měli za úkol bránit Valoran před nepřáteli. Generál se postavil a uctivě nabídl místo mistrovi po své pravici.

"Dobré ráno, mistře Luwene." pozdravil ho Generál.

"Dobré, dobré. Ano dneska je překrásné ráno." odpověděl Luwen a nalil si pomalu sklenici vína.

"Kde je velmistr Zilean?" Luwen na něho pohlédl a zavrtěl hlavou.

"Velmistr odjel." Generál se na něj nechápavě podíval. Odjel a ani se nerozloučil? Pomyslel si zklamaně. 

"Jak..? Co...? Kam odjel? Proč odjel?" vyhrkl ze sebe Generál, "nerozloučil se?"

"Odjel ještě před svítáním. Jel do Hlavního města. Zima skončila a Valoran potřebuje svého vůdce," odvětil na vysvětlenou mistr. 

Generál se dál na nic nevyptával. Čekal pouze na Zileana, ale ten byl již pryč. Odešel tedy ze sálu a šel přímo na nádvoří, kde na něj již čekala jeho osobní družina s jeho koněm. Generál se vyhoupl do sedla a chytil otěže. Celá skupina již na něj čekala a byli připravení vyrazit. Hlavní konvoj s jejich věcmi vyrazil napřed, ale generálova skupina je lehce dožene. Ohlédl se ještě po své družině, bodl koně do slabin a rozjeli se.

***


Král pozoroval ústí řeky, která se plynule vlévá do jezera. Zadumaně sledoval, jak se třpytí voda a všechna zeleň se začíná probouzet z dlouhé zimy.

Cítil dva tvrdé pohledy, které ho bodají do zad. S povzdechem se otočil a spatřil dva statné muže. Nejdříve pohlédl na svého syna a s uspokojením si ho měřil od hlavy až k patě. Byl oblečen v lehkém plátovaném brnění, které bylo zdobené malými rubíny a drahokami. Tak tohle bude můj nástupce, pomyslel si král. Jarvan IV. byl bezpochyby schopný válečník, ale byl ztělesněnou zbrklostí. Jeho rozhodnutí se odvíjela od jeho momentální nálady a byla neuvážená. Nenáviděl Noxus a nevynechal šanci, kdykoliv mu uškodit. Dělával rychlé závěry, které mu pak nikdo nerozmluvil. Král se zamračil. Kdyby měl teď zemřít a jeho syn se chopit žezla, ihned by vyhlásil válku Noxu a vytáhl s armádou. Král rychle zaplašil tuto strašlivou myšlenku a pohlédl na druhého muže.

Garen, Vrchní generál demácijských sil, byl oblečen v klasické válečné zbroji. Král nikdy Garena neviděl bez brnění a byl na něj hrdý. Povahou byl pravý opak prince, rozvážný a opatrný. Možná až moc. Kdyby rozhodnutí stála na něm, tak by každý krok armády plánoval rok dopředu. Garen se ale zřídkakdy mýlil. Pokud má dostatečné informace, dokáže si vytvořit přesný obraz o situaci. O jeho věrnosti nemůže nikdo pochybovat. Garen stále čeká na příležitost, využít své schopnosti ve veliké bitvě a zapsat se tak do dějin. Král mu to přál, ale doufal, že se mír udrží co nejdéle.

"Je čas jednat! A to ihned," řekl král a čekal na odpovědi.

Princ se usmál, ale Garen se moc přívětivě netvářil: "Co chceš dělat, tvoje výsosti?"

"Musíme Edonthis získat za každou cenu. Přesuneme raději naše oddíly až k hranicím." ozval se princ a Garen se na něho nevěřícně podíval.

"Co máš v plánu? Vyhlásit Lize válku? To nemůžeš myslet vážně," odvětil Garen, ale Jarvan IV. se na svého generála přísně podíval.

"Ne Lize, ale Noxu. Začíná si dovolovat až příliž a Liga to přehlíží!" řekl s rozčílením princ.

Garen věděl co má na mysli. Od posledního konfliktu vydala Liga velice přísné zákony ohledně držení armád. Království může mít pouze určité procento vojáků na počet obyvatel. Na Demácii to vycházelo asi 10 000 vojáků a na Noxus obdobně. Ale Noxus udělal tajná tábořiště pro dalších několik tisíc vojáků a Liga na to nikterak nereagovala. Demácie nejprve protestovala, ale pak si své armády tajně také rozšířila a Liga stále nic. Každým rokem se tyto nelegální armády neustále zvětšují a zkvalitňují přípravu.

"Po minulém kongresu v Edonthisu nezískal Noxus zhola nic a my celou polovinu území," pravil princ, "ani se nedivím, že Noxus tento spor znovu otevřel. Musíme být připraveni." Garen nesouhlasně zavrtěl hlavou, ale král dal princovi za pravdu.

"Nemáme armádu se kterou by jsme byli schopni zaútočit," čílil se Garen, "vojska máme sotva na bránění svého velikého území. Celé roky tráví v kasárnách, nudí se a morálka klesá. Pouze dvakrát za rok je můžeme brát na cvičné boje. Schopní vojáci jdou raději zkusit své štěstí do armády Ligy, protože ta je o něčem jiném. I kdyby se spojily všechny armády celého Valoranu, proti dobře vyzbrojenému a pravidelně trénovanému vojsku Ligy, nemá šanci!"

Král se na svého Vrchního generála zamračil. "Starat se o armádu, je momentálně tvé jediné poslání. Zajistit Demácii ochranu!" rozkřikl se.

Garen si to však nenechal líbit. "Ne. To tedy není! Liga má za úkol bránit Demácii. Má na starosti všechny své státy před napadením. Desítky let jsme již nezažili velikou válku, protože Liga tu funguje! Já ji věřím a vy by jste měli také! Setkání v Edonthisu je diplomatická schůze a já, jako předtavitel armády a války, tam nemám co pohledávat!" Garenovi se hrnula krev do hlavy a byl dost v ráži. Nerad slyšel, jak o něm někdo pochybuje, ikdyby to měl být samotný král.

"A DOST!," okřikl král Garena, "odejdi. Nech nás tu s princem osamotě."

Garen se zamračil, otočil se na patě a tvrdými kroky odešel. Po chvíli chytil princ otce za rameno a pohlédl mu do očí. "Možná...možná má Garen pravdu. Měli bychom Lize více věřit. Ona nás uchrání. Vždy nás zatím ubránila a nikdy nám neukřivdila. A nezapomeň, žes to byl ty, cos jí přísah věrnost. Lize a Zileanovi" Král krátce pohlédl na svého syna, ale pak se otočil, opřel se o zábradlí a opět se zahleděl do krajiny. Princ se opřel vedle něho a s netrpělivostí čekal, co mu na to jeho královský otec odpoví.

"Liga slábne," ozval se po chvíli král, "cítím to. Zilean je již starý, ale svojí funkci předat nechce. Kdysi byla znát jeho síla na každém kroku, ale nyní k nám moc Ligy nedoléhá. Liga potlačila moc mágů a čarodějů, ale přitom ona sama vládne díky nim. Blíží se konec Ligy, tak jak ji známe a my na to musíme být připraveni."

Princ se zamyslel. Pokud má jeho otec pravdu a Liga se skutečně rozpadne, vypukne válka. Strašlivá válka a všechny frakce se budou snažit ukořistit co nejvíc.

"Dozvěděl jsem se, že jako Hlavní zasedající bude někdo nový," pokračoval král.  

"Někdo nový? Vždy zasedal Zilean osobně? Co se s ním stalo?" ptal se princ.

"Velmistr odjel pryč. Zastupovat ho bude jeho učeň, kterému předal všechny své pravomoci. Je to mladý kluk anezkušený zelenáč, starý asi jako ty."

Princ se zamračil. Otec ho tedy považuje za nezkušeného zelenáče? Jarvan se chtěl chopit koruny již dávno, ale otec mu to, z pro něj neznámých důvodů, nechce dopřát. Prý na to má ještě čas, ale slíbil mu, že letos na zasedání v Edonthisu tam pojedou jako soběrovni, čímž získá poloviční moc krále Demácie.

"Někdo nový...Uvidíme," pousmál se Jarvan. Rozloučil se s otcem a šel spát do svého stanu. Zítra se vydají na cestu a on musí být odpočinutý.

Nejraději by nahlédl do budoucnosti a zjistil co je čeká. Kdyby ten dar měl a mohl se svými vizemi s někým podělit, nejspíš by mu stejně nikdo nevěřil.

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (1)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů


0

April 2, 2016, 8:48 pm

Lovelaces napsal:

Příběhově super, těším se, jak se to bude rozvíjet. Ale dávej si pozor na opakování slov, především jmen... jeden odstavec obsahuje slovo generál snad víckrát než kolik tahle hodnost má hvězd. :)