Pýcha a Pád - Prolog

Vložil: Jaycon dne březen 7, 2016

11

2

2124


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

Zdravím,

jmenuji se Jaycon a je mi 18 let. Psaní příběhů je můj koníček, se kterým bych se s vámi rád chtěl podělit.

Příběh není kopírovaný a nepřipadá mi, že by se i snažil něco napodobit.

Jsem zvědavý, jak se vám bude líbit a váš názor je pro mě důležitý.

 

 

Pýcha a Pád - Prolog

Noční setkání

 

Byla už temná noc, celé město bylo ponořené do mlhy a vidět byly jen vršky kopců. Generál hleděl ze své věže na celé město, které už spalo. On však byl stále vzhůru a měl zlou předtuchu. Ozvalo se krátké a tiché zaklepání na dveře.

Generál se zlehka otočil a vykročil ke dveřím. Otevřel dveře a dovnitř vkluzla postava jako stín a postavila se proti němu. Generál neznatelně zvyhl obočí a usmál se. Bylo to děvče, vysoké, hubené a pod pláštěm zřejmě moc oblečení neměla. Generál byl opatrný, ale pak ho pobavila představa, co by tomu řekla asi Ahri. Nejdřív ho napadlo, kolik jeho vojáků, by si s ním teď jeho pozici vyměnilo a celou noc si užívala s takovouhle pohlednou dívkou. On však k nim nepatřil. Svým vojáků přikázal nikoho nevpouštět dovnitř a oni by určitě ani takto krásnou dívku k němu nepustili, takže se sem musela dostat jinak – tajně a nepozorovaně. Ať už přišla dívka k němu z jakýchkoliv důvodů, připadalo mu to nadmíru podezřelé.

Dívka přešla pomalu k posteli, zastavila se u stěny a opřela se. Pomalu si začala rozepínat svojí tuniku, která jí po částech padala na zem, odhalovala postupně části jejího dokonalého těla a nespouštěla přitom z něj zrak. Generál se k ní pomalu plížil až byl skoro u ní. Ona ho vzala za ramena a rázně ho otočila a opřela ho o stěnu. Hleděla mu přímo do očí a on četl v jejích myšlenkách. Dívka se ladně sklonila dozadu, ale její další pohyb byl velice rázný a rychlý. Vmžikem vytáhla dýku s velice úzkou čepelí, která se smrtelně přiblížila k jeho hrdlu.

Dýka se však zastavila asi centimetr od jeho krku. Generál byl připraven a držel ruku vražedkyně v drtivém sevření. Cítila jak jí popadl za pásek a velikou silou jí odhodil dozadu. Zapotácela se, ale udržela se na nohou. Když se chystala k dalšímu výpadu, tak jí kdosi popadl za ruku a prudkým pohybem dolů ji vyrazil nejen dýku, ale i málem vykloubil rameno. Dívka se snažila vymanit druhou rukou, ale v ten okamžik měla obě ruce znehyběné na bedrech a temná postava jí i zašlápla nohy.

Dívka se jen bezmocně, planoucím pohledem koukala, jak Generál jde dopředu, sbírá dýku ze země a pokládá ledovou ocela na její hrdlo.

„Kdo jsi?“ zeptal se temně Generál. Odpovědi se nedočkal.

„Tvé tělo je nádherné,“ střelil po ní majetnickým pohledem, “ale to není tělo kurtizány. Je to tělo válečnice,“ šeptal tiše Generál.

Byl od ní vzdálen, že cítil její horký dech a koukal se jí přímo do očí. „Tvé pohyby jsou ladné a ušlechtilé, ale jsou cvičené k boji!“ šeptal stále Generál.

„Znám tvé rudé vlasy, již jsem zahlédl tvé zelené oči i tvou jizvu přes oko! Jsi Katarina z Noxu. Postrach Demácie a nepřátel Noxu, ale myslíš, že si můžeš hrát s Ligou?“

Generál zvyšoval hlas. „Co tady vůbec děláš? Děláš tu špinavou práci místo nějakého podlého vraha? Myslíš sis, že budeš opěvována, když zabiješ zástupce mistra Ligy, že tím něco dokážeš? Omyl! Celý Noxus by si to odpykal!“ začal už pomalu řvát Generál.

Generál se na moment odmčel a ukročil dozadu. Pak udělalněco, čeho by jinak nebyl nikdy schopen, ale říkal si, že kapitánka Noxijských elitních jednotek si tohle prostě nemůže dovolovat! Natáhl ruku a vší silou jí dal fackou přes obličej. Katarina se zapotácela, ale postava za ní ji držela pevně.

Generál se k ní naklonil a nyní už řval: „Tuhle máš za to, že posloucháš špatné rozkazy! Ano, ano vím, že to není z tvojí hlavy! TY PŘECE NEJSI ŽÁDNÁ OBYČEJNÁ HOLKA Z NOXU! Ty jsi KATARINA! A budeš se podle toho chovat!“.

Napnul druhou ruku a praštil jí z druhé strany! „A tahle je za pokus o vraždu! O špinavý pokus o vraždu! Vplížit se ke generálovi do pokoje a probodnout ho skrytou čepelí?! Styď se!“

Katarina tam tak napůl stála a napůl jí držela tajemná postava za ní. Měla chuť je ihned oba na místě zabít! Z nosu a roztrženého rtu jí tekla krev a kapala na zem. Stála tam naprosto bezmocná a proklínala celý svět! Generálovy oči byly nyní do ruda zbarvené a skoro to vypadalo, jakoby se z nich kouřilo. Byl naplněn zlostí, ale z ničeho nic se napřímil a zdálo se, že se uklidnil.

Chytil jí za ramena a pomohl jí se pevně postavit. Katarina se mu koukala přímo do očí, které měly již normální barvu. Generál vytáhl kapesníček a začal jí nečekaně jemně otírat krev z tváře. Letmo se jí dotkl rány a jí to v tu chvíli přestalo bolet.

Smířlivě se na ní usmál, lehce jí chytil za bradu a šeptá: „Ty Jsi přece něco víc, než jen špinavý vrah. Jsi voják a čest má pro tebe být na prvním místě. Nyní odejdi a neohlížej se. Dnešek ti bude odpuštěn, ale přísahej, že dodržíš to, co jsem po tobě chtěl!“.

Katarina po něm koukla a neochotně příkývla hlavou.

„Dobře,“ a přes ústa mu přelétl sarkastický úsměv.

Zvedl plášť a zahalil jím její skoro nahé tělo. Temná postava jí začala pomalu pustila a ona šla přímo ke dveřím, ze kterých se však vyřítili čtyři vojáci Genrálovy stráže.

Vtrhly do místnosti a jen nevěřícně koukali na Generála, který se usmíval, na Katarinu, která byla zahalená jen v plášti a na postavu ve stínu, kterou nikdo neznal.

„Jdete pozdě,“ zvolal Generál a pobaveně máchl rukou, „Katarinu doprovoďte ven z věže a postavte strážné i pod má okna.“

Vojáci ihned poslechli a s Katarinou ihned odešli. V místnosti zůstal jen Generál a tajemná postava.

„Dobrá práce Zede,“ řekl Generál. Zed se na něj koukal skrz svou masku a jen se ušklíbl.

„Amatérka, sledovala jsem jí už od starého města. Měl jste jí rovnou zabít, takhle pošlou někoho zkušeného.“

Generál se začal znovu dívat z okna a Zed k němu přisoupil. Sledovali postavu v plášti, jak se ubírá městem pryč.

„Nepošlou. Katarina dostala lekci a ví, že příště by to mohl Noxus odnést,“ otočil se na Zeda, „nebo by musela uspět.“

V Zedových očích poskočili jiskřičky: „Jsme v cizím městě a nejsou zde žádné tajné skupiny, které by nás mohli včas varovat!“ 

„Jsme v našem městě. Edonthis je pod správou Ligy,“ řekl podrážděně Generál.

„Dnes už to není jako kdysi. Dříve potkat nějakého vraha nebo lupiče bylo obtížné a najmout si profesionálního zabijáka téměř nemožné, ale časy se změnily. Dnes si na špinavou práci najmete v každém hostinci,“ mluvil tiše Zed.

Generál se na něho díval velice přísně, ale pravdou je, že napětí tu každým dnem sílilo. „Jdeme spát, zítra nás čeká další jednání,“ mrkl na Zeda Generál.

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (2)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů


0

March 13, 2016, 3:50 pm

Lovelaces napsal:

Teď jsem na tvůj příběh narazila. Super! :) Jen se musím pousmát nad tím, že v předmluvě říkáš, že nic nenapodobuje - krom LoLka jako takového, že? :D Mně to nevadí, ráda si počtu zajímavý příběh, když dané postavy znám. Zajímá mě, jak máš v plánu zakomponovat i ostatní postavy. Čtivě, bez nějakých do očí bijících chybek. Těším se na další! :)

0

March 7, 2016, 5:40 pm

Silvius napsal:

LoL miluju a viděl jsem japonský příběh..... Řekněme, že tohle je tisíckrát lepší. Pokračuj prosím...