Smrtící přátelství

Vložil: Nell22 dne březen 9, 2016

4

1

1627


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

"A jak ty to vlastně máš s tím Alexem?" ptá se mně jen tak mezi řečí Charlie a sleduje mně přes okraj kelímku s kávou.

No rozhodně to není nuda, napadá mně při vzpomínce na dnešní noc, ale nahlas to nevyslovím.

 "Co by. Jsme dobří přátelé." Dopíjím svoje vlastní kafe.

 "Já jsem taky tvůj dobrej přítel. Ale nespíme spolu."

 "A ani nebudem."

"To mi nemusíš říkat, vyjasnili jsme si to přeci už dávno. Ale o to teď nejde. Já se tě ptám na toho detektiva. Co jsi s ním, celá záříš."

 "Nejsme spolu, Charlie. Rozumíme si, smějeme se spolu, spíme spolu. Nic jiného v tom není. Víš, jakej mám názor na vztahy. Nic se nezměnilo." Zapaluju si cigaretu a snažím se potlačit začínající podráždění.

Takových rozhovorů už jsem zažila a výsledek byl vždycky stejný. Rozčarovaný Charlie a já podrážděná a protivná. Nu nic. Je tu další kolo.

"Takže ho nemiluješ." spouští po delší odmlce znovu Charlie.

A já nejsem schopna ničeho jiného, než se smát. Směju se tak moc až mi tečou po tvářích slzy a Charlie na mně nechápavě, snad i trochu vystrašeně zírá.

"Mi...Mi..Milovat ho?!" škytám po chvíli, ještě stále se smějíce.

"Kdes k tomu přišel?! Alex je fajn, je mi s ním hezky. Pomáhá mi a stará se o mě. Jo je tam určitá náklonnost, ráda s ním trávím čas. Ale nic víc v tom není a nikdy nebude. Ale tohle se ti nepodobá, Charlie. Proč se ptáš?" Podezíravě si ho měřím.

 "Včera jsem ho viděl v centru s jinou dívkou, Shann. Tak jsem chtěl vědět, jak to mezi váma je." "Rozbil bys mu hubu, kdybych žárlila, Charlie?" Potěšeně se usmívám.

 Charlie je pro mě jako starší bratr. Včetně té přehnané starostlivosti.

 Vím, o kterou dívku jde. Ale přeci mu nebudu vykládat, jak hezky jsme si to všichni tři užili...

********

No nic, dost vzpomínání. Zase do práce. Charlie přejíždí s hlídkovým vozem k popelnicím, ve vedlejší ulici abych mohla vyhodit obaly od naší půlnoční svačinky. Bezstarostně si to šinu k jednomu z kontejnerů - v téhle čtvrti je vždycky klid - když tu se odněkud zleva ozve tiché mňoukání. Beru si baterku, abych se podívala, jestli to není ztracený kocour paní Bauerové a výjev, který kužel světla odhalí, mi vyráží dech. U jednoho z kontejnerů leží v kaluži krve výstavní blondýna s nožem zabodnutým v břiše. U nohou jí leží umolousaný kocour a tiše mňouká. Okamžitě mávám na Charlieho, aby přišel ke mně. Charlie s baterkou prochází celou uličku, aby se ujistil, že tu nikdo další není, ale oba víme, že útočník je už dávno v trapu. Já jdu všechno nahlásit a pak se vracím ke kocourovi.

"Chudáčku, tys to taky schytal." mluvím k němu konejšivě a prohlížím ošklivě vypadající zranění. Nejspíš přeražená packa a nepříliš hluboký šrám na boku.

"Tak víš co? Dneska si tě vezmu domů a zítra zajdeme k veterináři." Opatrně ho balím do deky, co jsem vzala z auta a odnáším ho na zadní sedadlo. Achjo, bude to ještě dlouhá noc. Počkat až se místo zajistí, pak jet na stanici a sepsat hlášení. A to jsme měli mít, za chvíli padla. No co, karma je svině.

*******

Z tvrdého spánku mně vytrhává rachot vycházející z kuchyně.

 "Co to, sakra?!" Rozespale mžourám na hodiny. Pět. No skvělý. Do postele jsem se dostala ve čtyři. Co to k čertu může být. Že by ten kocour? Ten by snad tolik hluku nenadělal. Pro jistotu sahám po zbrani. V kuchyni je ale jenom kocour. Kocour a rozházená kuchyňská linka.

 "Teda! Ty jeden neřáde! Ty jsi mně pěkně vyděsil." Úlevně si vydechuju, ale úsměv mi mizí ze rtů, když vidím, jak bídně na tom ten chudáček je. Ale co se to sakra děje?! Kocour natažený na podlaze se příšerně chvěje a jeho tělo se začíná měnit. Nechápavě pozoruju, jak se zvětšuje, chlupy ustupují, packy se mění v ruce a nohy. Po pár minutách tu přede mnou leží nahý, zraněný chlap. A ne ledajaký chlap! Je to Alex!

Ne! Ne! Ne! Stop! Tohle je teda moc bláznivej sen! Musí to být sen! A já se chci probudit! Vůbec se mi to nelíbí. Ale ani štípnutí nepomáhá. Jen to pekelně bolí. A Alex na podlaze se třese a stále dokola opakuje moje jméno. Už to nemůžu vydržet a klekám si k němu.

"Co se to tady, sakra, děje, Alexi?!" vrčím rozzuřeně a přetáčím ho na záda. Vůbec to není dobrý. Levá ruka je zlomená a přes žebra se táhne asi patnácticentimetrový šrám, který se opět otevřel a hodně krvácí. Vypadá to, jako by mu po žebrech sjel nůž. Okamžitě se mi vybavuje nůž trčící z břicha té blonďaté bohyně.

NE! Tady je něco moc špatně! Zuřivě třesu hlavou a snažím se tomu všemu dát nějaký smysl. Po chvíli cítím na ruce pevný stisk.

"Shannon, potřebuju pomoc." spouští Alex chraptivě a já vím, že ať se tuhle noc děje cokoliv, nedokážu mu ji odepřít. Je to přítel. I když je to jen bláznivý sen.

"Shannon. Tohle není sen. Já potřebuju do nemocnice." Pokouší se vstát, dech zrychlený bolestí.

 "A co jiného by to mělo být!" odsekávám naštvaně a odmítám byť jen přemýšlet nad tím, že by se něco takového doopravdy dělo.

 "Vždyť ses mi před očima přeměnil z kocoura v muže. Takový věci se dějou jenom ve snech. Hodně bláznivejch snech."

Ale i přesto mu pomůžu vstát, zabalím ho do deky a jdu se obléknout, abych ho mohla odvézt do nemocnice. A stále se všemožnými způsoby snažím probudit. Alex jde za mnou do ložnice. "Poslouchej mně Shannon. Tohle není sen. Já jsem měňavec. Beru na sebe podobu zvířat, když to potřebuju. To, co jsi viděla je skutečné."

 Kalhoty mi vypadávají z ruky a koukám na něho, jako by mu narostly tři hlavy. Sakra! Ten chlap zmagořil!

"Alexi, takový věci neexistujou. Něco takovýho prostě nejde. Takže teď se hezky uklidníš a já tě odvezu do nemocnice." Snažím se k němu mluvit klidným, vyrovnaným hlasem. Chvíli na mně beze slova kouká a pak se opět promění v kocoura a zpět v muže.

 "Ne, ne, ne...“ šeptám roztřeseně a dosedám na postel. Alex jde ke mně, ale já vyskakuju na nohy a beru do ruky zbraň.

"Ani se ke mně nepřibližuj ty, ty...nestvůro!"

"Já, ti neublížím Shannon, no tak. Vždyť mně znáš. Pořád jsem to já."

"Nevím, kdo jsi, nebo co jsi, ale vypadneš odsud nebo tě zabiju!"

"Tak to si stoupni do řady, kočičko." Ve dveřích ložnice z ničeho nic stojí stokilovej chlap a pohrává si s nožem, který jsem už dnes jednou viděla. Nejsem schopná slova, jen zděšeně pozoruju, jak vstupuje do místnosti a za ním se derou další dva na chlup stejní pořízci.

"Zabil jsi naši sestru." obrací se ten první k Alexovi, který nyní stojí tak, aby mně kryl.

"Porušila zákon. Chtěl jsem ji jen předvést. Napadla mně. Byla to sebeobrana."

Absolutně nechápu, o co tady jde, ale vlastně je mi to fuk. Jen chci, aby ti všichni vypadli z mojí ložnice.

"Uhni, Alexi. A vy pánové, ruce vzhůru a jste zatčeni." Mířím na jedno z trojčat, ale najednou ten, který mluvil, mávne rukou a pistole letí na druhý konec místnosti.

"Co to sakra...!" Alex mně odstrkuje na postel a už zase mně chrání vlastním tělem.

 "Ji z toho vynechte. Je to jen člověk."

 "Jo jen obyčejná malá policajtka, co ti pomohla, ty svině. Ale neboj, věnujeme jí zvláštní péči."

******

Druhý den ráno byla v domě policistky Shannon Craneové nalezena dvě zohavená těla. Byla to majitelka domu a její současný milenec detektiv Alex Campbell. Vedle jejich těl ležela vražedná zbraň prostá otisků prstů. Byl to nůž navlas stejný jako ten, kterým byla zavražděna mladá žena, jejíž tělo seržant Craneová objevila té noci o pár hodin dříve. Případ nebyl nikdy vyřešen.

...
Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (1)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů


0

March 11, 2016, 11:30 am

StarJane napsal:

Běhá mi mráz po zádech