Tajemný obraz

Vložil: Danielmoonwalker dne březen 16, 2016

2

0

1650


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

 

Obraz plačícího dítěte, velice známá prokletá věc. Nikdy jsem nevěřil bláznivým historkám o tom, jak je něco prokleté. Vždy jsem se bránil myšlenkám, že existuje cokoli nadpřirozeného. Všechnu mou víru jsou, jako blázen vkládal do vědy, která neví vše. Vědci si nejsou jisti se spoustou věcí, a když si nejsou jisti nebo zjistí něco, co by naznačovalo, že existují formy nadpřirozena, jsou vždy umlčeni. Dostanou za úkol vymyslet nějakou teorii, která se zdá věrohodná, avšak je to pouhopouhá lež. Všichni odborníci, kteří zkoumali tento obraz řekli, že jde jen o shodu náhod. Já tomu nevěřím, protože já požár přežil. Třeba mne označí za choromyslného, aby zatajili tu odpornou pravdu, že nejsme ve vesmíru sami. Nevím, proč se tomu tak brání, ale je to stejná hloupost jako, že pštrosi strkají ze strachu hlavu do písku. Vláda z nás dělá toho pštrosa, na něhož útočí lev a on ze strachu strčí hlavu do písku a je tak ještě snazší kořistí. Odsuzují nás k záhubě nezemskými věcmi. Musím říci, co se doopravdy stalo, protože nechci nechat celé lidstvo odsoudit k záhubě nebo k něčemu horšímu. Proto chci vyprávět vše, co se stalo.
                Po minulém majiteli jsem si koupil ten obraz. Byl jsem varován, že je dost možná prokletý. Já hlupák jsem odsekl, že to jsou jen nesmysly, ale stejně prý cítil povinnost mne varovat. Když jsem obraz poprvé uviděl, dostal jsem zvláštní pocit, že je něco špatně. Ale obraz byl na můj vkus dost divný, a tak jsem tomu nepřikládal moc velkou váhu. Obraz jsem si doma pověsil nad krb, a protože byl večer, šel jsem spát. Měl jsem tři sny, které teď považuji za varování, ale já si myslel, že jde pouze o spojitost s těmi fantastickými příběhy, které jsem vyslechl. Po každém snu jsem se s výkřikem vzbudil zalitý potem. Ohavnost těch snů je pro mne příšerná, ale jsem si jist, že mám vypovědět i o nich.

                První sen se odehrál v mém domě. Má žena s dětmi se zrovna vrátili z návštěvy od její matky. Vítal jsem je ve dveřích a vedl do kuchyně, abych se se mnou podělil o zážitky z návštěvy. Nevím, co mi vyprávěla, bylo to v mé mysli rozmazané, ale pak se něco stalo. Asi elektrický zkrat, který nám zapálil televizi v obýváku, od které chytly závěsy, skříň, koberec, všechno. Viděl jsem, jak má žena je přede mnou spolu s mými dětmi upálena v mém vlastním domě. Jejich křik byl tak skutečný. Po tom, co jsem se vzbudil a byl rád, že to byl jen sen. Svojí rodinu nade vše miluju a za žádnou cenu jsem o ně nechtěl přijít. Neuvědomil jsem si, že to bylo varování a že jsem dostal možnost vše zachránit, ale já byl k tomu hluchý. A myslel jsem si, že to skutečně je spojené pouze s těmi historkami. A tak jsem si lehl a spal dál.

                Druhý sen byl divný už od začátku. Byl jsem v nějaké hrobce. Všude byla pochována spousta rakví. A já šel kolem nich k východu. Cestou jsem si je prohlížel, ale najednou jsem se zastavil, protože jsem spatřil něco strašného, jedna z rakví měla na sobě vytesáno jméno mé ženy a u toho dopsáno ,,zemřela při požáru". Podíval jsem se vedle a viděl rakev mého syna. Také zemřel při požáru. Našel jsem tam všechny členy mé rodiny. Vzpomínám si pouze, že jsem spadnul na zem, a pak jsem se probudil. Vyběhl jsem z postele a běžel do koupelny. V koupelně jsem si omyl obličej vodou a podíval jsem se do zrcadla a to co jsem tam viděl. Bylo to odporné, viděl jsem sice svůj obličej, ale silně znetvořený. Kůži na obličeji jsem měl popálenou, rty jsem měl rozřezané. Já nevím, ale přesně takto si představuji člověka s ohořelým obličejem. Lekl jsem se a udělal krok zpět. Byla tam mokrá podlaha a uklouzl jsem. Dopadl jsem naštěstí na zadek, ale i tak to bolelo a snažil jsem se okamžitě se vyškrábat na nohy. Znovu jsem se podíval do zrcadla, ale místo ohavné ohořelé věci tam byl můj obličej takový, jaký má být. Myslel jsem, že se mi pouze něco zdálo, a tak jsem si znovu šel lehnout.

                Třetí sen se odehrál kdesi v lese. Byla noc a já šel skrz něj. Přímo zlověstně svítili hvězdy, které osvětlovaly mou cestu. Šel jsem dál a tma byla hustší a hustší. Měl jsem pocit, že jdu snad nekonečně dlouhou dobu. Čím jsem šel dál, tím víc byla tma hustší a hustší. Během chvíle jsem neviděl nic, krom zlověstných hvězd. Sotva co mi došlo, jak hustá je tma, tak jsem uslyšel zvuk fléten a bubnů. Šel jsem za tím zvukem, protože to by můj jediný orientační bod. Po chvíli chůze jsem uviděl světlo. To první co mě napadlo je běžet za ním a také jsem to udělal. Když jsem doběhl ke zdroji světla, strnulo jsem v hrůze. Byly to hranice, na kterých se pálí čarodějnice. Ty Hranice byly tři. Byla tam upálena má žena spolu s mými dětmi. Všichni byli mrtví, ale pořád jejich vzhled byl dost zachovalý, abych je poznal.
                V úleku jsem se probudil a byl už den, za který jsem byl nesmírně vděčný. Ten den přijela má žena a já je vítal už na nádraží. Jeli jsme domů a cestou mi žena i děti vyprávěli, co všechno zažili. Doma bylo připravené jídlo a oni byly po dlouhé cestě hladový. Usedli ke stolu a já začal servírovat jídlo. Už od začátku večeře jsem měl divný pocit Jakéhosi nepřítomného strachu. Ten pocit mě velice děsil, dvojnásob ve spojitosti s těmi sny. Snažil jsem se tomu nevěnovat pozornost, ale moc mi to nešlo. Po chvíli jsem měl nervy neskutečné silné, a tak jsem odešel ven a zapálil si cigaretu. Chvilku jsem si klidnil nervy, když v tu jsem ucítil divný smrad. Jako by se něco pálilo. Otočil jsem se a z okna obýváku vyšlehl silný plamen. Zahodil jsem cigaretu a běžel do domu. Viděl jsem, jak všichni leží mrtví na zemi a hoří. Nedokázal jsem se pohnout. Mojí strnulost utvrdila věta, která se z ničeho nic objevila v mé hlavě: ,,Byl jsi varován!". Kdyby nepřijeli hasiči, byl bych tam uhořel. Odnesli mě ve chvíli, kdy jsem viděl, že moji nejbližší jsou mrtví. Ve chvíli, kdy jsem toužil po smrti a doufal, že toto je jen sen. Nebyl. Omdlel jsem hned po tom, co do domu vběhl jeden z hasičů a začal se mnou třást, abych se probral.

                Dlouhou dobu jsem byl v nemocnici. Byl jsem dlouho v bezvědomí a měl popáleniny třetího stupně. Když jsem se probral, byl jsem dezorientovaný. Byl jsem schopný se jen nepříčetně ptát, kde je moje žena a děti. Teprve před pár dny jsem přišel k sobě a začal vnímat jako dříve, i když smrt mé rodiny zdrtila mou psychiku. Z vyšetřování bylo zjištěno, že požár způsobila závada na mikrovlnné troubě, která následkem jakého záhadného zkratu začala hořet. Rychlost, jakou se požár šířil nikdo nedovede vysvětlit. Všechny ty sny, pocity a ten hlas všichni berou, jako kdyby to byla jen nějaká psychická teorie, aby se s tím má mysl vyrovnala. Já však vím, že to není pravda. Vím, že ten obraz je doopravdy prokletý. Že lidé popírají vše, čemu nerozumí i to, že před vlivy nadpřirozena většina jen strká hlavu do písku je jen a jen pravda. Nenávidím se, protože jsem byl stejný hlupák. Ztratil jsem moji milovanou ženu, mé děti, domov. Jediné co mi zůstalo, byl pozemek, hromada ohořelých trosek a jeden prokletý obraz. Nechci už žít. Ne bez mé rodiny.

                Aby jejich smrt nepřišla vniveč, varuji všechny, co toto budou číst. Neberte všechny věci, které se vám stanou a varují vás před něčím, neberte je na lehkou váhu, jako jsem to udělal já. Může vám to zachránit rodinu.

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů