Temný hlad

Vložil: Nell22 dne březen 16, 2016

2

0

1954


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

Hlad, děsivý, neukojitelný. Její prokletí. Sotva před pár hodinami ho utišila a už je tu znovu. Rozpíná se celou její bytostí, svírá útroby. Znovu už neusne. Je čas odejít. Opět.

Opatrně pootočí hlavu na polštáři a zkoumá jeho ďábelsky krásnou tvář. Tolik žen pro něho vzdychá, hladí obálky časopisů, na kterých jsou jeho fotografie. Ale jí je ve skutečnosti ukradený. Už dávno ji přestalo zajímat, co jsou její milenci zač. Jaký mají život a koho zraní, když s ní půjdou do postele. A ona si vybírala takové, co nebudou chtít znát ji.

Jedním rudým nehtem mu zlehka přejíždí po tváři. Je to jen dotek motýlích křídel, nechce ho vzbudit. Nová křeč. Nepatrně sebou trhne. Nenávidí ten neodbytný hlad, který přichází čím dál častěji.

Pohled jí sjede na jeho hrdlo. Stačí se soustředit a uslyší, jak mu krev proudí žilami. Dovede si přestavit, jak chutná by to byla snídaně. Rozhodně lepší než ta, co ji čeká doma v lednici.

Nedá se říct, že by krev z černého trhu byla špatná. Jen není tak chutná jako krev pohledného milence, nebo milenky - honí se jí hlavou. Nyní se její smysly upínají k dívce, která se vedle ní přetočila na druhý bok.

Další bolestivý stah. Musí pryč. Tihle jí už znovu nepomohou. Nikdy to nezabíralo. Jakmile jednou s někým svůj hlad utišila, podruhé už to prostě nefungovalo. Pohledem opět sjela na hrdlo známého herce. Co kdyby to opravdu pomohlo?

Třeba se hlad utiší, když ty dva zabije. Potrhá jim hrdla a vysaje je do poslední kapky. Možná že v tom spočívá její prokletí.  Ale ne, není to touha po krvi. To věděla už dávno. Upírem je již dvě století, během těch dlouhých let si už zvykla. Nikdy neměla problémy se sebeovládáním.

Ne. Její hlad, ta touha, která ji pronásledovala již v dobách jejího lidství a po proměně se vrátila s ještě větší silou, je něco zcela jiného, jen musí zjistit, co.

-Třeba jsem prostě šílená. Sex s nimi už mi nestačí, musím je vlastnit celé. - Honilo se jí hlavou. Ale v hloubi duše věděla, že ani to není ono. Už z pouhého pomyšlení na to, že by někomu vzala život, se jí dělalo špatně.

Není žádná vražedkyně.

Opatrně vylézá z postele, s naučenou rychlostí sbírá své svršky a vylézá oknem do blednoucí noci. Nechce se jí odcházet obvyklou cestou. Potřebuje zklidnit zjitřené nervy. Projde se po střechách.

...
Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů