Po vyčerpávajících dnech v divočině se Dwartas dostal do malé vesničky, která nebyla moc obyvatelná, ale pár živých duší se zde našlo. Pomalé kroky, obrovské tělo, únava a skoro smrt to jsou slova, která viděly ženy u vstupní brány. Mohutná kolena dopadla na zem a jen tak tam klečel a pomalu umíral a jediné na co se zmohl bylo zavřít oči a padnout na zem. Probudil se na měkké posteli s ránou ošetřenou, cítil jak oheň po jeho levici vedle postele vydával krásne teplo do prostoru když v tom se najednou otevřeli dveře a vešla žena. Štíhlá a velice půvabná, okolo pasu jen kožešinu pomalým krokem přistupovala blíž k válečníkovi. Krásná prsa, postava štíhlá a kůže tak jemná až to bylo skoro nereálné. Lehkým dotekem mu přejela prsty po hrudi a zeptala se ho ,, jak se jmenuješ " nedočkala se ale odpovědi co by čekala ,, kdo jsi a co ode mně chceš ? Mluv než ti rozrazím lebku " . ,, Nemáš se čeho bát, jmenuji se Navala a ošetřila jsem ti ránu ", Dwart se trošku uklidnil a už pouze hrubým hlasem něco zamumlal a své tělo položil na postel. Navala si ho prohlížela, protože nikdy neviděla muže jeho velikosti, nikdy neviděla tolik hrube síly v jednom těle, chtěla se ho dotýkat ale cítila strach. ,, Odejdi " řekl hrubým hlasem a zamyslel se ,, co je to za místo ? Zvenčí rozpadlina, schnilá vesnice a zevnitř teplo a krásná žena " to byla věc co ho nenechalo chladným když si najednou uvědomil, že nemá meč. Vylezl z chatrče a ničivým hlasem se ozvalo ,, ženo !!!! " Navala se otočila a zmocnil se jí strach když viděla jak stojí přikrčený v kolenou připraven k boji ,, kde je můj meč ? ". Ženy se postavily do řady a vytahly dýky, Dwartovi lítala hruď nahoru a dolu jak rychle dýchal, přikrčený v kolenou a připravený k boji na život a na smrt, jak se ženy blížily Navala stála na místě a jen přihlížela situaci. Silným mávnutím se dýka pokusila najít cíl ale marně a v tom druhá, ženy se k němu blížily v počtu 7 ku 1. Drtivým kopem do hrudi odletěla jedna, levou rukou uchopil další ženu pod krkem a jediným pouhým trhnutím ji vyrval ohryzek z krku když v tom vodopád krve dopadal na jeho tělo. Najednou se nestačil divit místo toho aby držel mrtvé tělo ženy která se ho pokusila právě zabít všude kolem něj lítal pouze prach, když v tom mu došlo, že to nejsou lidi ale bytosti z podsvětí, bytosti které na zem poslala sama smrt. Sebral dýku, která se válela na zemi a drtivou ránou ji zasekl do hlavy jedné z žen když v tom gejzír krve zakryl jeho tělo a najednou prach. Blížila se třetí ,, tak pojď mrcho, pošlu tě zpátky do hrobu " silným útokem zamířil k ženě ta se ale útoku vyhnula a Dwartas pocítil silnou bolest v rameni, rána nebyla ještě perfektně zahojená. Otočil se a levou rukou ji udeřil tak silně až upadla na zem, nohou která měla sílu dopadu země ji rozšlápnul obličej, otočil se a viděl ji tam stát. Čas se zpomalil, Navala tam stále a v ruce svírala stříbrný meč pokrytý pradávným písmem, jediným máchnutím ho dohodila co nejdále dokázala ale k Dwartovi to nestačilo a tak vystřelil jako blesk když najednou v pravé ruce svíral meč místo dýky, do levé ruky si z ohniště sebral klacek jehož konec stále hořel. Zhluboka se nadechl a řekl ,, tři dole, čtyři zbývají " . Jediným mávnutím ji rozsekl na dvě polivičky, druhá se pokusila o útok ale prudkým pohybem uhnul a ohněm z levé ruky ji upálil kus obličeje přičemž už na něj stříkala krev když vytahoval svůj meč z jejího břicha. Postavil se a z levé ruky zahodil klacek, meč teď svíral oběma rukama když najednou prudkým pohybem zasekl meč v hlavě předposlední bytosti která vypadala jako žena. Krev se na něj rozlila když najednou místo těla byl všude prach ,, rakhi astalant " tiše zamumlal a své plamenité oči upíral na poslední zrůdu. Rozeběhl se a prudkým skluzem ji rozsekl, v momentě kdy stál pevně na nohou tak už zde nebylo nic jen dýky popadané na zemi, rozlitá krev a Navala. ,, Pomohla jsi mi, proč ? " ,, nejsem jedna z nich, věznily mě a nechaly naživu jen proto abych odzbrojila každého muže který sem dorazí " . V očích mu hořel plamen boje který nechtěl uhasnout, Navala se mu dívala do očí a měla na něj tolik otázek však nezeptala se ani na jednu. Dwartas se zeptal ,, máš vodu a víno ? " ,, je tu všecko na co si jen vzpomeneš, chatrče jsou plná jídla, zbraní a teplých kožešin " . Dwartas věděl, že zde se chvilku zdrží ale stále nechoval důveru k Navale ,, je čas umýt z mého těla krev a odpočinout si, vyspíme se a zítra začneme pracovat " . Hlavou mu lítalo spousty myšlenek ale jen jedna jediná mu nechtěla dát odpočinek, má ji zabít nebo nechat žít ?

Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů