Zlo bude potrestáno

Vložil: Nell22 dne leden 8, 2016

3

0

1400


Kategorie: Vlastní příběhy od fanoušků

Ahoj. Prý bych se měla trochu představit, abyste věděli, kdo vám tu vlastně vypráví pohádky na dobrou noc. :) 

Tak já jsem Nell, nebo taky Monika Nell Šurinová, autorka knihy Z deníku ohnivé démonky. Pro ty, co mou knihu znají - nebojte se, na druhým dílu pilně pracuju. ;) No a když zrovna nedokážu pohnout s knížkou, tak píšu povídky. Co si budeme povídat, je to mnohem snazší.

Dneska jsem pro vás oprášila povídku o krutosti a předsudcích, ale také o lásce a spravedlnosti

Zlo bude potrestáno

Á, to je krása! Myslím si už asi po sté a línými tempy rozrážím ledovou vodu malého jezírka. Užívám si klid a chlad, který mne prostupuje a po vedru, které mně po celý den sužovalo, zbývá jen vzpomínka.

Jak plavu, moje tělo se postupně zbavuje napětí celého hektického týdne a zároveň ze sebe smývám špínu všech těch zvědavých a nenávistných pohledů. Tolik se mi stýská po strýci. Jemu nevadilo, že jsem míšenka. Měl mě rád. Jenže pak zemřel. Na Gosling přišla Evelyn s manželem a ze mě se stala otrokyně. Obojek na krku mně tíží, jako by byl z olova a ne z kůže.

Alespoň, že mám Maru. Na rtech mi pohrává něžný úsměv, když si vzpomenu, jak mazaně dnes obelstila chůvu, aby se mohla podívat na bál. Co na tom, že jsem tam musela jít a hledat ji. Klidně budu celé dny snášet znechucené, či oplzlé pohledy Evelyniných hostů a její kázání a bytí, pokud to té malé pomůže zahnat nudu a smutek po otci.

"Ale, kohopak to tu máme?" Posměšný hlas mladého lorda Esglina mne vytrhává ze zamyšlení a klid a pohoda místa jsou ty tam. Okamžitě se otáčím a sleduji, jak se svými třemi společníky vychází zpoza stromů a bere do rukou mé jednoduché šaty.

"Naše malá míšenka. Lady Evelyn je opravdu štědrá a vnímavá hostitelka. Dokáže přesně odhadnout, na co má elf v danou chvíli chuť." Na rtech mu pohrává zlomyslný úsměv a oči má ztmavlé chtíčem. Neodpovídám, jen ho ostražitě pozoruji a silou vůle čeřím průhlednou vodu kolem svého nahého těla, tak aby mě nemohl pořádně zahlédnout.

"Ale no tak děvče, jen se neupejpej. Tvá sestřenice nás sem poslala. Přeje si, abys nás pobavila. Jako její otrokyně toto přání samozřejmě musíš vyplnit. Tak nech těch kouzlíček a pojď sem." Jeho zelené oči se v záři měsíce nebezpečně lesknou a netrpělivě podupává nohou. Skvěle si nastalou situaci užívá. Již dlouho čeká na tuhle příležitost. Když žil strýc, chránil mně před jeho nenechavostí, ale nyní už není nikdo, kdo by mně ochránil. Má sestřenice mu mně s radostí předhodí jako kus masa, aby si udržela jeho přízeň.

"A když neuposlechnu?" Ptám se a v hlase mi bublá smích. Nemám daleko k hysterii. Ve vzduchu visí smrtelné nebezpečí, ale ti bohatí blázni nemají tušení, že situace je nepříznivá pro ně a ne pro mne. Jen málokdo zná totiž plný rozsah mé kouzelné moci.

"Tak si pro tebe budu muset dojít a to by se mi moc nelíbilo. Neměla bys zapomínat, že už nejsi lady Nayada, nýbrž jen bezcenný míšenecký odpad, se kterým si čistí mohou dělat, co se jim zlíbí. Léta ses mi smála za zády, že na tebe nemohu. Teď konečně dostanu to, co chci." Se spokojeným mručením jediným prudkým pohybem trhá mé šaty na cáry.

Probodávám ho divokým pohledem. Dříve klidné jezírko nyní bublá a vře v reakci na mé rozbouřené emoce. Netuším, co mám dělat. Bylo by tak snadné poslat ty odporné tyrany do horoucích pekel, ale stal by se ze mě psanec. Nikdo by mi nepomohl. Jako míšenka a navíc vražedkyně hraběte, bych neměla nikde zastání.

"Myslím, že s takovým prohlášením lady Nayada nesouhlasí." Všichni čtyři elfové sebou poděšeně cukají a stáčí pohled k nově příchozímu. I já dokážu jen nevěřícně zírat na válečníka, kterého jsem před dvěma roky oplakala.

"Treyi." Jeho jméno mi splyne ze rtů, jako modlitba a prosba zároveň a on se na mně vřele usmívá, jako by ti dva roky neexistovali.

"Ano, má drahá. Jsem to já. Těžce mně zranili, ale nezemřel jsem. A vás lorde Esgline žádám, abyste mou snoubenku nechal na pokoji." Otáčí se k mladému elfovi a jeho oči jsou náhle chladné, jako led.

Ale Esglin už se vzpamatoval z prvotního šoku a teď na dračího prince hledí s výsměchem.

"A k tomu mně donutíte vy Oc´Ryne? Viděl jste se v poslední době? Dříve jste možná byl obávaným bojovníkem, ale nyní bych vás porazil s jednou rukou za zády a bez kouzel. Je-li vám život milý, měl byste zalézt tam, odkud jste přišel a nechat mně dokončit, co jsem začal. Byl jste dlouho pryč. Věci se změnily. Ta malá míšenka už dávno není vaší snoubenkou. Teď je to jen otrokyně a já ji dostal od její majitelky na hraní."

Trey během jeho proslovu vystoupil ze stínu stromů a nyní i já vidím, co měl hrabě na mysli. Zranění si na hrdém zlatém drakovi vybralo krutou daň. Srdcem mi projíždí neskutečná bolest, že ho vidím v takovém stavu. A přesto v hloubi duše vím, že by mně ochránil. Ale v jednom měl Esglin pravdu. Věci se změnili a Trey už na mně v této chvíli nemá nárok. A já mu nedovolím, aby na sebe svolal hněv mocných elfských rodů mojí záchranou. A tak zpívám. Mé oblíbené místo, které bylo vždy oázou klidu, se naplňuje mou smrtící písní a už navždy bude touto událostí poznamenáno. Pohledy všech přítomných se stáčejí ke mně. Čtyři zastřené okouzlením, patý zděšený.

"Nay ne..." Nenechám ho dokončit větu. Měním rytmus a tón a tváře čtyř elfů se stahují bolestí. Nocí se nesou výkřiky hrůzy, které ovšem nesvedou přehlušit můj zpěv. Po tvářích mi tečou slzy, když pozoruji, jak čtyři silní, mladí elfové padají mrtví k zemi. Má píseň utichá a já se vysíleně vleču ke břehu. Tam už čeká Trey a opatrně mně vytahuje na břeh.

Na malou chvíli se schovávám v jeho láskyplném objetí, ale pak ho z posledních sil od sebe odstrkuji. "Musíš odejít, má lásko. Podepsala jsem svůj rozsudek. Ale ty se ještě můžeš zachránit. Jeď domů k otci. Nikdo neví, že jsi tu byl. Nikdo tě s tím nebude spojovat. Prosím tě udělej to pro mě!"

Nedokážu se mu dívat do očí. Tak moc mně tíží to, co jsem učinila a také strach, že by ho tu mohli chytit. Ale on mně opět bere do náručí a klidně mně konejší.

"Pšš, má lásko. Neplač. Neboj se. Vše už bude dobré. Zachránila jsi mi život. Měl pravdu, že bych ho nyní neporazil. Jen jsem potřeboval získat čas, než přijdou moji muži. Nikdo tě za to trestat nebude. Mám důkaz, že si tvá sestřenice objednala smrt tvého strýce. Zlo, které nám připravilo tolik bolesti, bude potrestáno."

...
Líbí se Vám tento příspěvek? Sdílejte jej mezi své přátele:

Komentáře (0)

Prosím registrujte se nebo se přihlašte pro možnost přidávání komentářů